Ezekiel 34
1 A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2 Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Isráélovým, prorokuj a řekni k nim, pastýřům: Takto řekl Pán, Hospodin: Běda pastýřům Isráélovým, kteří se stali pasoucími sebe! Zda nemají pastýři pást stádo?
3 Tuk jídáte a vlnu si oblékáte a vykrmené zabíjíte, stádo nepasete,
4 těch, jež onemocněly, jste neposílili, aniž jste to, co bylo nemocné, vyhojili, aniž jste zlomeninu utrpěvšímu obvaz poskytli, aniž jste to, co bylo zahnáno, zpět přivedli, aniž jste to, co zbloudilo, vy hledali, nýbrž jste si je podrobili násilím a tvrdostí;
5 i rozptýlily se, neboť nebylo pastýře, a staly se, když se rozptýlily, pokrmem všemožné zvěři pole.
6 Potulují se, mé stádo, po všech horách a na všech vysokých pahrbcích, a no, na vší tváři země se rozptýlily, mé stádo, a není zajímajícího se a není hledajícího.
7 Proto, pastýři, slyšte slovo Hospodinovo:
8 Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, ne-li - pro stávání se mého stáda kořistí, že se stávají, mé stádo, pokrmem všemožné zvěři pole, neboť není pastýře a moji pastýři mé stádo nevyhledávají, nýbrž pastýři pasou sebe a mé stádo nepasou,
9 ---
10 řekl Pán, Hospodin, takto: Hle, já, jsem proti těm pastýřům a budu vyhledávat své stádo z jejich ruky, a chci je přimět upustit od pasení stáda, aniž ještě ti pastýři budou moci pást sebe, neboť chci své stádo vyprostit od jejich úst, a by se jim nestávaly pokrmem.
11 Ano, Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já - já, a no, budu vyhledávat své stádo a pátrat po nich,
12 jako by pátráním pastýře po jeho houfu v den jeho pobytu vprostřed jeho stáda, roztroušených, tak budu po svém stádu pátrat a vyprošťovat je ze všech míst, kam v den mračnosti a černavy byli rozptýleni,
13 a vyjímat je z prostřed národností a shromažďovat je ze zemí a přivádět je na jejich půdu a pást je na horách Isráélových mezi potůčky a ve všech obyvatelných oblastech země.
14 Budu je pást na dobré pastvě a jejich ovčinec bude v horách výsosti Isráélovy; tam budou v dobrém ovčinci uléhat a na horách Isráélových tučnou pastvou se pást.
15 Své stádo budu pást já a ukládat je budu já, prohlášeno Pánem, Hospodinem;
16 to, co zbloudilo, budu hledat, a to, co bylo zahnáno, budu zpět přivádět, zlomeninu utrpěvšímu budu obvaz poskytovat a to, co je nemocné, budu posilovat, a le tučné a silné, budu hubit; budu je pást v soudu.
17 A vy, mé stádo, - takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, chystám se soudit mezi dobytčetem a dobytčetem, stran beranů a stran kozlů,
18 zda je vám to málo, že se dobrou pastvou pasete a ostatek své pastvy svýma nohama rozdupáváte? Že pijete čirou vodu a tu, jež pozůstává, svýma nohama rozviřujete?
19 A mé stádo - ty se musejí pást tím, co je rozdupáno vašima nohama, a kal vašich nohou musejí pít!
20 Proto k nim Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, já, a no, budu soudit mezi dobytčetem tučným a mezi dobytčetem hubeným,
21 protože bokem a ramenem vytlačujete a svými rohy trkáte všechny, jež onemocněly, až byste je rozprášili ven,
22 proto chci svému stádu přinést vysvobození, aniž se ještě mají stávat kořistí, a budu soudit mezi dobytčetem a dobytčetem.
23 A chci nad nimi vzbudit jednoho pastýře, jenž je bude pást, svého nevolníka Dávida - bude je pást on, a no, pastýřem jim bude on,
24 a já, Hospodin, jim budu Bohem a můj nevolník Dávid vládcem vprostřed nich; promluvil jsem já, Hospodin.
25 A chci vzhledem k nim uzavřít smlouvu pokoje a zlou zvěř ze země odklidit, takže budou v bezpečí v pustině bydlet a v lesích spávat,
26 a chci učinit je a okolí mého pahrbku požehnáním a sesílat lijavec v jeho čas - budou nastávat lijavce požehnání.
27 A stromoví pole vy dá své ovoce a země bude vy dávat svůj výnos, i budou na své půdě v bezpečí a poznají i, že já jsem Hospodin, skrze mé polámání příčných dřev jejich jha, když je budu umět vyprostit z ruky těch, kdo si jimi sloužili,
28 aniž se ještě budou národům stávat kořistí, aniž je bude požírat zvěř země, nýbrž budou v bezpečí bydlet a nebude působícího úlek.
29 A chci jim k věhlasu zřídit výsadbu, takže již v zemi nebudou zachvacováni hladem, aniž ještě ponesou hanbu od národů,
30 i poznají, že já, Hospodin, jejich Bůh, jsem s nimi a oni můj lid, dům Isráélův, prohlášeno Pánem, Hospodinem,
31 neboť vy, mé stádo, stádo mé pastvy, vy jste lidé, já váš Bůh, prohlášeno Pánem, Hospodinem.