Bible

1 A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: 2 Synu člověka, promluv k dětem svého lidu a řekni k nim: Země - jestliže na ni budu přivádět meč a vezmou, lid té země, jednoho muže ze svých končin a učiní si ho dozorcem, 3 a on si všimne meče na tu zem přicházejícího a zatroubí na troubu a upozorní lid, 4 a uslyší, kdo bude slyšet, zvuk té trouby a nedá se varovat, a meč přijde a vezme ho, bude jeho krev na jeho hlavě - 5 zvuk té trouby uslyšel a varovat se nedal, jeho krev bude na něm; kdyby se on byl dal varovat, byl by zachránil své žití. 6 A jestliže ten dozorce si bude všímat přicházejícího meče a na troubu nezatroubí, takže lid ne bude varován, a meč přijde a vezme někoho z nich, bude on vzat ve své nepravosti, a le jeho krev budu vyhledávat z ruky toho dozorce. 7 A ty, synu člověka, - učinil jsem tě dozorcem domu Isráélovu; poslyš tedy slovo z mých úst a varuj je ode mne. 8 Když zlovolnému řeknu: Zlovolný, jistotně musíš umřít, a nepromluvíš k odradění zlovolného od jeho cesty, bude on, zlovolný, ve své nepravosti muset umřít, a le jeho krev budu vy hled áv at z tvé ruky; 9 a le ty, jestliže zlovolného upozorníš stran jeho cesty k od vrácení od ní, aniž se od vrátí od své cesty, bude on ve své nepravosti muset umřít, a le ty své žití budeš mít vyproštěno. 10 Ty tedy, synu člověka, řekni k domu Isráélovu: Tak ový jste pronesli výrok: Jestliže jsou naše přestoupení a naše hříchy na nás a my v nich zetlíváme, jak tedy můžeme zůstávat naživu? 11 Řekni k nim: Jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, libuji-li si v smrti zlovolného, nýbrž v od vrácení zlovolného od jeho cesty, a by zůstal naživu! Od vraťte se, od vraťte se od svých zlých cest; a no, nač máte mřít, dome Isráélův! 12 A ty, synu člověka, řekni k dětem svého lidu: Spravedlnost spravedlivého ho nebude moci vyprostit v den jeho přestoupení a zlovůle zlovolného, o tu on nebude moci klopýtnout v den svého od vrácení od své zlovůle, aniž bude spravedlivý moci jí zůstat naživu v den svého zhřešení. 13 Když o spravedlivém řeknu: Bude jistotně zůstávat naživu, a on spolehne na svou spravedlnost a jme se páchat bezpráví, nebude žádná z jeho spravedlností připomínána a pro bezpráví, jež spáchal, pro ně bude muset umřít. 14 A když zlovolnému řeknu: Jistotně musíš umřít, a on se od vrátí od svého hříchu a jme se vykonávat právo a spravedlnost, 15 bude zlovolný vracet zástavy, nahrazovat uloupené, jme se chodit v ustanoveních života, aby ne bylo páchání bezpráví, bude jistotně zůstávat naživu, nebude muset mřít. 16 Žádný z jeho hříchů, jimiž zhřešil, mu nebude připomínán; vykonával právo a spravedlnost, bude jistotně zůstávat naživu. 17 A le děti tvého lidu řeknou: Cesta Páně ne ní správná; kdežto oni - správná ne ní jejich cesta. 18 Když se spravedlivý od vrátí od své spravedlnosti a jme se páchat bezpráví, pak pro to jistotně bude muset umřít; 19 když se zlovolný od vrátí od své zlovůle a jme se vykonávat právo a spravedlnost, bude on na základě jich zůstávat naživu. 20 A vy řeknete: Cesta Páně ne ní správná! Každého podle jeho cesty, tak vás budu soudit, dome Isráélův! 21 A v dvanáctém roce, v desátém měsíci, v pátý den měsíce našeho vyhnanství se stalo, že ke mně přišel kdosi uniknuvší z Jerúsaléma s výrokem: Město padlo! 22 A le za večera před příchodem toho uniknuvšího se na mne do stala ruka Hospodinova, i otevřel do jeho příchodu ke mně za jitra má ústa, takže má ústa byla otevřena, aniž jsem ještě byl němý. 23 A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok: 24 Synu člověka, obyvatelé těchto rumišť na půdě Isráélově pronášejí výrok: Abráhám byl jeden a ujal se vlastnění země, a my jsme mnozí, země byla za vlastnictví dána nám. 25 Proto k nim řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Jídáte s krví a své oči povznášíte k svým neřádstvům a krev proléváte, a chcete vlastnit zem? 26 Spoléháte na svůj meč, pášete ošklivost a znečišťujete každý ženu svého bližního, a chcete vlastnit zem? 27 Takto k nim musíš říci: Takto řekl Pán, Hospodin: Jako že já jsem živ, nebudou-li ti, kteří jsou v rumištích, mečem padat, a kdo je na tváři pole, vy dám ho zvěři k sežrání ho, a kteří jsou v pevnostech a v jeskyních, budou mřít morem, 28 a tu to zem budu činit spouští, a no, zpustošeninou, i zanikne zpupnost její síly a hory Isráélovy zpustnou, takže nebude procházejícího. 29 A když učiním tu zem spouští, a no, zpustošeninou, za všechny jejich ošklivosti, jichž se napáchali, poznají, že já jsem Hospodin. 30 A ty, synu člověka, - děti tvého lidu se u zdí a ve vchodech domů o tobě baví, i oslovuje jeden druhého, každý svého bratra výrokem: Nuže, pojďte a poslyšte, jaké je slovo, jež vychází z blízkosti Hospodinovy! 31 A budou k tobě přicházet, jako přichází lid, a sedět před tvou tváří, můj lid, a vyslechnou tvá slova, a le uskutečňovat je nebudou - ano, oni uskutečňují mnoho lásky svými ústy, ale jejich srdce jde za jejich chamtivostí. 32 A hle, ty, jsi jim jako by písní mnoha lásky, kýmsi krásného hlasu, dobře hrajícím - a no, vyslechnou tvá slova, a le nebudou je uskutečňovat. 33 A le při příchodu toho, - hle, přijde to, - pak poznají, že se vprostřed nich vyskytl prorok.