1A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2Synu člověka, zaměř svou tvář proti hoře Séíru a prorokuj proti ní
3a řekni jí: Takto řekl Pán, Hospodin: Hle, já, jsem proti tobě, horo Séíre, a napřáhnu na tebe svou ruku a chci tě učinit spouští, a no, zpustošeninou,
4tvá města budu měnit v rumiště a ty se budeš stávat spouští, i budeš poznávat, že já jsem Hospodin.
5Protože jsi chovala trvalé nepřátelství a děti Isráélovy jsi vyháněla v moc meče v čas jejich pohromy, v čas nepravosti konce,
6proto, jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, tě zajisté chci učinit krví, neboť krev tě bude pronásledovat; ježto nemáš krev v nenávisti, a no, bude tě krev pronásledovat.
7A chci horu Séír učinit spouští, a no, spouští, a vytínat z ní procházejícího tam i zpět,
8a její hory naplnit jejími zabitými, tvé pahrbky a tvé průrvy a všechna tvá řečiště - budou v ně padat zabití mečem.
9Chci tě učinit trvalými spouštěmi, aniž budou tvá města obývána, i budete poznávat, že já jsem Hospodin.
10Pro tvou řeč: Tyto dva národy a tyto dvě země se musejí stát mými, můžeme se toho tedy zmocnit, - a byl tam Hospodin, -
11proto, jako že já jsem živ, prohlášeno Pánem, Hospodinem, a no, zachovám se podle tvého hněvu a podle tvé řevnivosti, již jsi uskutečnila ze své nenávisti proti nim, i stanu se mezi nimi známým podle toho, jak tě budu soudit,
12a budeš poznávat, že já, Hospodin, jsem uslyšel všechna tvá rouhání, jež jsi proti horám Isráélovým pronesla výrokem: Spoušť - jsou nám dány za pokrm.
13Tak jste se svými ústy proti mně vyvyšovali a svá slova proti mně hromadili; já jsem slyšel. -
14Takto řekl Pán, Hospodin: Za radosti vší země ti budu působit spoušť;
15podle tvé radosti stran dědictví domu Isráélova, nad tím, že je zpustošeno, tak budu činit tobě - budeš spouští, horo Séíre, i všechen Edóm, on všechen, i poznají, že já jsem Hospodin.