Ezekiel 12
1 I do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2 Synu člověka, ty bydlíš vprostřed vzpurného domu těch, kteří mají oči k vidění, aniž vidí, a mají uši k slyšení, aniž slyší, neboť oni jsou vzpurný dům.
3 A ty, synu člověka, si pořiď zavazadla k vystěhování a stěhuj se za dne před jejich očima, a ť se vystěhuješ před jejich očima ze svého místa na místo jiné, snad budou pozorovat, neboť oni jsou vzpurný dům.
4 A svá zavazadla nechť vynášíš za dne před jejich očima jako zavazadla k vystěhování a ty budeš vycházet navečer před jejich očima jako za vycházení do vyhnanství;
5 před jejich očima si kopej skrze zeď a vynášej skrze ni.
6 Před jejich očima poneseš na rameni, v husté tmě budeš vynášet; svou tvář musíš zakrýt, takže nebudeš vidět zem, neboť jsem tě učinil znamením domu Isráélovu.
7 I zachoval jsem se tak, podle toho, jak mi bylo rozkázáno; za dne jsem vynesl svá zavazadla jako zavazadla k vystěhování a navečer jsem si rukou prokopal zeď; v husté tmě jsem vynesl, na rameni jsem nesl před jejich očima.
8 A za jitra se ke mně do stalo slovo Hospodinovo, výrok:
9 Synu člověka, zda k tobě neřekli, dům Isráélův, ten vzpurný dům: Co ty děláš?
10 Řekni k nim: Takto řekl Pán, Hospodin: Toto břímě, toť vládce v Jerúsalémě a všechen dům Isráélův, ti, kdo jsou vprostřed nich.
11 Řekni: Já jsem vaše znamení: Podle toho, co jsem učinil, tak se bude činit jim - půjdou do vyhnanství, do zajetí,
12 a vládce, jenž je vprostřed nich, ponese na rameni v hluboké tmě a bude vycházet; budou kopat skrze zeď k vynášení skrze ni; svou tvář bude zakrývat, protože on nebude smět okem uvidět zem.
13 A chci na něho prostřít svou síť, takže bude polapen v mou smyčku, a chci ho přivést do Bávelu, země Kasdím, a le tu nebude moci vidět a bude tam muset umřít.
14 A vše, co bude kolkolem něho, jeho pomoc a všechny jeho čety budu do všech větrů rozhánět a za nimi tasit meč,
15 i poznají, při mém rozptylování jich mezi národy, když je budu rozhánět po zemích, že já jsem Hospodin.
16 A le chci z nich pozůstavit nemnoho lidí před mečem, před hladem a před morem, aby mohli mezi národy, kam přijdou, vyrozprávět všechny své ošklivosti, i poznají, že já jsem Hospodin.
17 A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
18 Synu člověka, nechť svůj chléb jíš s třesením a svou vodu piješ s neklidem a se starostí;
19 a k lidu té to země budeš říkat: Takto řekl Pán, Hospodin, o obyvatelích Jerúsaléma na půdě Isráélově: Svůj chléb budou jíst se starostí a svou vodu pít se strachem, neboť jeho země musí zpustnutím být zbavena své náplně pro násilnictví všech, kdo v ní bydlí,
20 a města, jež jsou obydlena, se budou stávat rumišti a země bude spouští, i budete poznávat, že já jsem Hospodin.
21 A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
22 Synu člověka, co je toto za průpověď, již máte na půdě Isráélově, výrok: Dni se protahují a každé vidění mizí?
23 Proto k nim řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Zruším tuto průpověď, takže jí v Isráéli již nebudou jako průpovědi užívat, nýbrž - promluv k nim -: Přiblížily se dni a splnění všeho vidění;
24 neboť již vprostřed domu Isráélova nebude žádného klamného vidění a ni úlisného věštění.
25 Ano, budu mluvit já, Hospodin, a slovo, jež já budu mluvit, se bude i uskutečňovat, nebude se již odkládat, neboť ve vašich dnech, vy vzpurný dome, budu mluvit slovo a uskutečňovat je, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
26 A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
27 Synu člověka, hle, dům Isráélův, ti říkají: Vidění, jež on vidí, je na mnohé dni, a no, on prorokuje o vzdálených časech.
28 Proto k nim řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Žádné mé slovo se již nebude odkládat; slovo, jež mluvím, se bude i uskutečňovat, prohlášeno Pánem, Hospodinem.