1A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
2Synu člověka, prorokuj o prorocích Isráélových, již prorokují, a řekni prorokujícím ze svého rozumu: Slyšte slovo Hospodinovo:
3Takto řekl Pán, Hospodin: Běda na proroky, kteří jsou bezbožní, kteří se řídí svým duchem, aniž co uviděli;
4tvoji proroci, Isráéli, jsou jako lišky v rumištích.
5Nevystoupili jste v průlomy, aniž jste před domem Isráélovým vyzdili zeď, aby ob stála v boji v Hospodinův den.
6Klam, lživou věštbu vidí ti, již říkají: Prohlášeno Hospodinem, aniž je Hospodin poslal, a budí čekání na potvrzení slova;
7zda nevídáte klamné vidění a ne říkáváte lživou věštbu, když říkáte: Prohlášeno Hospodinem, aniž jsem já promluvil?
8Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Za vaše promlouvání klamu a že vídáte lež, proto, hle, já, jsem proti vám, prohlášeno Pánem, Hospodinem,
9a má ruka bude proti prorokům, již vídají klam a již věští lež; nebudou v radě mého lidu, aniž budou zapisováni v soupis domu Isráélova, aniž budou na půdu Isráélovu vstupovat (i budete poznávat, že Pánem jsem já, Hospodin),
10protože, a právě proto, že svádějí můj lid, říkajíce: Pokoj! - a pokoje není; a jeden buduje stěnu, a hle je, omítají ji vápnem.
11Řekni k těm, kdo vápnem omítají, že to bude padat - nastane dravý lijavec a vy, kameny krupobití, budete padat a bouřlivý vichr bude rozvracet,
12a hle, zeď padne; zda se k vám nebude říkat: Kde je ta omítka, jíž jste omítali?
13Proto Pán, Hospodin, řekl takto: A no, budu rozvracet bouřlivým vichrem ve svém popuzení, a v mém hněvu bude nastávat dravý lijavec a v mém popuzení kameny krupobití k naprostému skoncování.
14Tak budu strhávat tu zeď, již jste vápnem omítali, a srazím ji k zemi, takže bude odkryt její základ, i padne a vprostřed ní budete docházet konce, i budete poznávat, že já jsem Hospodin,
15když budu dovršovat své popuzení proti té zdi a proti těm, kdo ji omítali vápnem, a budu vám moci říci: Není té zdi a není těch, kdo ji omítali,
16proroků Isráélových, již prorokovali o Jerúsalémě a již pro něj vídali vidění pokoje, a pokoje nebylo, prohlášeno Pánem, Hospodinem.
17A ty, synu člověka, zaměř svou tvář na dcery svého lidu, jež se činí prorokyněmi ze svého rozumu, a prorokuj proti nim
18a řekni: Takto řekl Pán, Hospodin: Běda šijícím obvazy na všechny klouby rukou a zhotovujícím závoje na hlavu každé velikosti k lovení duší! Chcete lovit duše mého lidu a své duše naživu zachovat?
19Vždyť mě vůči mému lidu za hrsti ječmene a za kousky chleba zneucťujete k usmrcování duší, jež nemají umírat, a k zachovávání naživu duší, jež nemají žít, svým lhaním mému lidu, těm, kdo poslouchají lež!
20Proto Pán, Hospodin, řekl takto: Hle, já, jsem proti vašim obvazům, jimiž vy tam lovíte duše jako ptáky, a budu je trhat z jejich paží, a ty duše, jež vy lovíte, budu vypouštět, duše jako ptáky;
21a budu trhat vaše závoje a vyprošťovat svůj lid z vaší ruky, takže již nebudou úlovkem ve vaší ruce, i budete poznávat, že já jsem Hospodin.
22Pro skličování srdce spravedlivého podvodem, aniž jsem mu já utrpení způsobil, a posilování rukou zlovolného, aby ne bylo návratu z jeho zlé cesty k jeho zachování naživu,
23proto již nebudete vídat klam, aniž ještě budete věštbu věštit, neboť chci svůj lid vyprostit z vaší ruky, i budete poznávat, že já jsem Hospodin.