1A Mojžíš odpověděl a řekl: A jestliže mi nebudou věřit a nebudou chtít uposlechnout na můj hlas, neboť budou říkat: Neukázal se ti Hospodin…?
2A Hospodin k němu řekl: Co je toto v tvé ruce? I řekl: Hůl.
3A řekl: Hoď ji na zem. I hodil ji na zem a stala se hadem, a Mojžíš se před ním jal prchat.
4A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Vztáhni svou ruku a uchvať ho za ocas. I vztáhl svou ruku a chytil za něj, a v jeho dlani se stal holí.
5…Aby věřili, že se ti ukázal Hospodin, Bůh jejich otců, Bůh Abráhámův, Bůh Isákův a Bůh Jákóbův.
6A ještě mu Hospodin řekl: Nuže, vstrč svou ruku ve své záňadří; i vstrčil svou ruku ve své záňadří a vytáhl ji, a hle, jeho ruka byla postižena malomocenstvím, jako sníh.
7A řekl: Dej svou ruku zpět do svého záňadří. I dal svou ruku zpět do svého záňadří a vytáhl ji ze svého záňadří, a hle, byla zase jako ostatní jeho maso. …
8Jestliže ti tedy nebudou věřit a nebudou chtít uposlechnout hlasu prvního znamení, stane se, že uvěří hlasu znamení následujícího;
9a jestliže nebudou věřit ani druhému z těchto znamení a nebudou chtít uposlechnout tvého hlasu, nechť se stane, že budeš nabírat z vod řeky a vylévat na suchou zem, i stane se ta voda, již budeš nabírat z řeky, a no, na suché zemi se stane krví.
10A Mojžíš k Hospodinu řekl: Prosím, Pane, já ne jsem výmluvný, ani od dřívějška ani od tvého promluvení k tvému nevolníku, neboť já jsem těžk opádn ý ústy a těžk opádn ý jazykem.
11A Hospodin k němu řekl: Kdo dal člověku ústa? Nebo kdo mu dává být němý nebo hluchý nebo vidoucí nebo slepý? Zda ne já, Hospodin?
12A nyní jdi, a já budu s tvými ústy a budu tě poučovat, co máš mluvit.
13I řekl: Prosím, Pane, rač poslání uskutečnit skrze někoho, jehož budeš posílat.
14I vzplál proti Mojžíšovi Hospodinův hněv, i řekl: Zda ne ní Árón, Léví ovec, tvůj bratr? Vím, že on umí dobře mluvit, a on ti také, hle, bude vycházet vstříc, a když tě bude vidět, bude se radovat ve svém srdci,
15i budeš k němu mluvit a vkládat slova v jeho ústa, a já budu s tvými ústy a s jeho ústy a budu vás poučovat, co máte činit;
16a k lidu za tebe promluví on, i stane se, že on ti bude jakoby ústy a ty mu budeš jakoby Bohem.
17A v svou ruku musíš vzít tuto hůl, jíž budeš konat znamení.
18A Mojžíš odešel a vrátil se k Jethrovi, svému tchánu, a řekl mu: Nechť, prosím, smím jít a vrátit se k svým bratrům, kteří jsou v Egyptě, a ť vidím, zda oni ještě jsou živi. A Jethró Mojžíšovi řekl: Jdi v pokoji.
19A Hospodin k Mojžíšovi v Midjánu řekl: Jdi, vrať se do Egypt a, neboť všichni muži, kteří usilovali o tvé žití pomřeli.
20A Mojžíš vzal svou ženu a své syny a usadil je k jízdě na osla a vrátil se do země Egypta; a v svou ruku vzal Mojžíš Boží hůl.
21A Hospodin k Mojžíšovi řekl: Při svém odchodu k návratu do Egypta hleď na všechny zázraky, jež jsem vložil v tvou ruku, a vykonej je před tváří faraonovou, a le já budu zesilovat jeho srdce, takže nebude chtít propustit lid;
22a řekni k faraonovi: Takto řekl Hospodin: Isráél je můj syn, můj prvorozený,
23i pravím k tobě: Propusť mého syna, a ť mi slouží; a odmítneš -li ho propustit, hle, já se chystám syna tvého, prvorozeného tvého, zabít.
24A na cestě v hostinci se stalo, že ho Hospodin potkal a chtěl ho usmrtit;
25a Cippórá vzala ostrý kámen a odřezala předkožku svého syna a hodila ji k jeho nohám a řekla: Zajisté jsi mi ty ženich krve!
26I upustil od něho. Ženich krve - to tehdy řekla stran obřízky.
27A k Árónovi Hospodin řekl: Jdi vstříc Mojžíšovi do pustiny. I odešel a potkal ho na Boží hoře a políbil ho;
28a Mojžíš Árónovi oznámil všechna slova Hospodina, jenž ho poslal, a všechna znamení, jež mu přikázal.
29I odešel Mojžíš a Árón a shromáždili všechny starší Isráélových dětí
30a Árón promluvil všechna slova, jež Hospodin promluvil k Mojžíšovi, a před očima lidu vykonal znamení.
31A lid uvěřil, když uslyšeli, že se Hospodin Isráélových dětí ujal a že si všiml jejich bídy; i schýlili hlavy a poklonili se.