1(A Hospodin byl k Mojžíšovi řekl: Ještě jednu ránu chci uvést na faraona a na Egypt; potom vás odtud bude chtít propustit; dokonce vás, za jeho propouštění vás cele, odtud bude vyhánět.
2Nuže, promluv v uši lidu, a ť žádají, každý muž od svého přítele a každá žena od své přítelkyně, náčiní ze stříbra a náčiní ze zlata.
3A Hospodin dal lidu v očích Egypťanů přízeň; také byl ten muž, Mojžíš, velmi veliký v zemi Egypta, v očích faraonových služebníků i v očích lidu.)
4A Mojžíš řekl: Takto řekl Hospodin: Já okolo půlnoci budu vycházet v střed Egypta
5a vše prvorozené v zemi Egypta pomře, od prvorozeného faraona, sedícího na svém trůnu, po prvorozeného služky, jež je za žernovy, a vše prvorozené dobytka,
6i nastane v celé zemi Egypta veliký křik, jemuž podobný nebyl vyvolán, a jemu podobného více nebude,
7a le proti žádnému z dětí Isráélových ani pes nebude ostřit svůj jazyk, proti žádnému od člověka a ž po dobytek, abyste věděli, jaký rozdíl bude činit Hospodin mezi Egypťany a mezi Isráélem.
8A všichni tito tvoji služebníci sestoupí ke mně a budou se mi klanět s výrokem: Vyjdi ty i všechen lid, jenž tě následuje. A potom budu moci vyjít. A vyšel z blízkosti faraona ve vzplanutí hněvu.
9(A Hospodin byl k Mojžíšovi řekl: Farao k vám nebude obracet sluch - za účelem rozmnožení mých zázraků v zemi Egypta;
10a Mojžíš a Árón všechny tyto zázraky před tváří faraonovou učinili, a le Hospodin byl zesílil faraonovo srdce, takže nepropustil děti Isráélovy ze své země.)