Bible

1 Jméno je lepší než dobrý olej a den smrti než den vlastního narození, 2 lépe chodit do domu smutku než chodit do domu hostiny, protože to je konec každého člověka; to si živý má přiložit k srdci. 3 Zármutek je lepší než smích, neboť při zasmušilosti tváře se srdce má lépe. 4 Srdce moudrých je v domě smutku, a le srdce zpozdilých v domě veselí. 5 Lépe poslouchat důtku moudrého než aby někdo poslouchal zpěv zpozdilých, 6 neboť smích zpozdilého je tak ový jako zvuk trní pod kotlem. A i toto je marnost. 7 Vydírání zajisté může zmást moudrého a úplatek kazí srdce. 8 Posledek věci je lepší než její počátek, shovívavý duchem je lepší než vypínavý duchem. 9 Nechť ve svém duchu nejsi kvapný k projevování nevole, neboť nevole spočívá v klíně zpozdilých. 10 Nechť neříkáš: Co se stalo, že dřívější dni bývaly lepší než tyto? Neboť ne z moudrosti by ses na toto vyptával. 11 Moudrost je dobrá, stejně jako dědictví, a výhodná těm, kdo vidí slunce, 12 neboť ve stínu moudrosti je jako ve stínu peněz, a le užitek poznání je, že moudrost oživuje ty, kdo ji mají. 13 Uvaž Boží skutky; ano, kdo může narovnat, co on zkřivil? 14 V den blaha zůstávej v blahu a v den zlý uvaž: i toto uskutečnil Bůh vedle onoho pro tu příčinu, aby se člověk nemohl po sobě praničeho dobrat. 15 To to vše jsem shledal ve dnech své marnosti: Je spravedlivý hynoucí ve své spravedlnosti a je zlovolný dlouho žijící ve své zlovůli. 16 Nechť nejsi příliš spravedlivý a nechť se nestavíš nadmíru moudrým; nač máš sám sobě působit zkázu? 17 Nechť nejednáš příliš zlovolně a nechť nejsi potrhlý; nač máš umírat, dokud nebude tvůj čas? 18 Je dobré, když se držíš při tomto, a le ani od onoho nechť neuvolňuješ svou ruku, neboť mající Boha v úctě uchází všem těmto věcem. 19 Moudrost je moudrému větší silou než deset mocipánů, již jsou ve městě. 20 Vždyť na zemi není spravedlivého člověka, jenž by vykonával dobro a nehřešil. 21 Nechť také své srdce nepřikládáš ke všem slovům, jež se vyslovují, abys neslyšel svého nevolníka zlořečícího ti, 22 vždyť také mnohokrát - tvé srdce ví, že jsi i ty zlořečil jiným. 23 Toto vše jsem vyzkoušel v moudrosti; řekl jsem si: Chci zmoudřet; a le to bylo ode mne daleké; 24 daleké je to, co je, a hluboké, hluboké - kdo se toho může dobrat? - 25 Obrátil jsem se já i mé srdce k poznávání a k vypátrávání a k hledání moudrosti a správného úsudku a k poznávání zlovůle, pošetilosti a potrhlosti nesmyslu, 26 a objevil jsem já, co je hořčejší než smrt: ženu, jež je jako tenata a její ž srdce - sítě, její ž ruce - pouta; milý Boží tváři od ní může vyváznout, a le hříšník jí bývá polapen. 27 Viz, toto jsem objevil, řekl svolavatel, jedno k druhému, k nalezení závěru, 28 jejž má duše ještě hledá, a le nenašel jsem. Muže, jednoho mezi tisícem, jsem našel, a le ženu jsem mezi nimi nenašel. 29 Jen toto, viz, jsem objevil: že Bůh člověka utvořil upřímného, a le oni se jali hledat mnohé pletichy.