Ecclesiastes 8
1 Kdo je jako moudrý a kdo zná vysvětlení věcí? Moudrost člověka rozjasňuje jeho tvář, takže se strohost jeho tváře mění.
2 Já: Dbej příkazu krále, a no, z příčiny Boží přísahy;
3 nechť se neukvapuješ, aby s od jeho tváře odcházel; nechť netrváš na ničem zlém, vždyť vše, co oblibuje, může dělat,
4 protože slovo krále je mocné, a kdo mu může říci: Co děláš?
5 Dbající rozkazů nepoznává nic zlého a srdce moudrého zná čas a způsob,
6 neboť každá záležitost má čas a způsob. Ale na člověku je těžká jeho bída,
7 neboť on nezná to, co bude, vždyť kdo mu může oznámit, jak bude?
8 Není člověka panujícího nad duchem k zadržení ducha a není majícího moc nade dnem smrti, a v tom boji není propuštění, aniž může zlovůle zachránit své přívržence.
9 Toto vše jsem shledal s přikládání m svého srdce ke všem skutkům, jež se pod sluncem uskutečňují. Je čas, kdy člověk nad člověkem panuje jemu ke škodě,
10 a le přitom jsem vídal zlovolné pohřbívané, že zacházeli, a ti, kteří ve městě správně jednali, ze svatého místa odcházeli a v zapomenutí upadali. I toto je marnost.
11 Protože není toho, že by byl rozsudek nad zlým skutkem uskutečňován spěšně, proto je srdce dětí člověka v nich plně pro uskutečňování zla.
12 Třebaže hříšník uskutečňuje zlo sto krát a dlouho si žije, přece já také vím, že bude dobře majícím Boha v úctě, kteří mají úctu před blízkostí jeho tváře,
13 a le zlovolnému dobře nebude, aniž bude moci jako stín prodloužit své dni, neboť on před blízkostí Boží tváře úcty nemá.
14 Je marnost, jež se na zemi uskutečňuje, že jsou spravedliví, na něž dochází podle skutků zlovolných, a jsou zlovolní, na něž dochází podle skutků spravedlivých; pravím, že i toto je marnost.
15 I jal jsem se já vychvalovat veselí, neboť člověk nemá pod sluncem blaha, leč jíst a pít a veselit se, a to mu zůstává při jeho lopotě za dní jeho života, jež mu Bůh pod sluncem dal.
16 Když jsem své srdce přiložil k poznávání moudrosti a k pozorování zaměstnání, jež se na zemi vykonává (neboť ani ve dne a ni v noci on svýma očima nevidí spánek),
17 tu jsem shledal: vše je Boží skutek, aniž se člověk každého skutku, jenž se pod sluncem uskutečňuje, může dobrat, neboť zatímco se člověk lopotí usilováním, přece se neumí dobrat, a i kdyby moudrý mluvil o poznání, dobrat se nemůže.