Ecclesiastes 4
1 A já jsem se vrátil a uviděl jsem všechen útisk, jenž se pod sluncem uskutečňuje; a hle, slzy utiskovaných, již neměli těšitele, a ze strany jejich utiskovatelů byla moc, a neměli těšitele.
2 A já jsem se jal za šťastnější prohlašovat mrtvé, kteří již umřeli, než živé, kteří ještě jsou živi,
3 a za blaženějšího než oni obojí toho, kdo ještě nevznikl, kdo nezakusil skutky zla, jež se pod sluncem uskutečňují.
4 A já jsem uviděl všechnu lopotu a všechen úspěch těch skutků, že je to soupeření jednoho vůči druhému; i toto je marnost a honění větru.
5 Zpozdilý zakládá své ruce a stravuje své maso.
6 Vyplnění dlaně poklidem je lepší než vyplnění obou hrstí lopotou a honěním větru.
7 A já jsem se vrátil a uviděl jsem pod sluncem marnost:
8 Je někdo, jenž je sám a druhého není, ani nemá syna a ni bratra; a le není konce vší jeho lopotě, ani se jeho oči nemohou nasytit bohatstvím: A pro koho se já lopotím a ochuzuji svou duši o dobro? I toto - je to marnost a zlá plahočina.
9 Blaženější než jeden jsou dva, neboť oni mají dobrou odměnu za svou lopotu;
10 vždyť padají-li, může jeden svého společníka pozvednout, a le běda to mu, jenž je sám, když padá a není druhého k pozvednutí ho!
11 Také je, uléhají-li dva, jim pak teplo, a le jak může být teplo jednomu?
12 A napadá-li kdo jednoho, mohou se dva proti němu postavit; a trojitý provázek se chvatem nepřetrhává.
13 Chudobný a moudrý mladík je lepší než starý a zpozdilý král, jenž se již neumí dát poučit,
14 neboť z domu vězňů vyšel kralovat, i když se v jeho království narodil chudý.
15 Uviděl jsem všechny živé, již chodili pod sluncem, při tom druhém mladíku, jenž měl stát místo něho;
16 nebylo konce všemu lidu, všem, před něž se do stal. Ale potomní se v něm nebudou radovat - zajisté i toto je marnost a honění větru.