Bible

1 Střez své nohy, kdykoli jdeš do Božího domu, a buď bližší k slyšení než k dávání oběti zpozdilými; neboť oni nevědí, že páší zlo; 2 nechť nedáváš svým ústům ukvapovat se a svému srdci spěchat k vynášení slova před Boží tváří, neboť Bůh je v nebesích a ty na zemi, proto nechť tvých slov je málo. 3 Neboť sen přichází množstvím plahočiny a zpozdilý se ozývá množstvím slov. 4 Kdykoli Bohu slibuješ slib, nechť nemeškáš splnit jej, neboť ve zpozdilých není záliby; cokoli slibuješ, splň. 5 Lépe je, když neslibuješ, než když slibuješ a neplníš; 6 nechť ne vy dáváš svá ústa k svádění tvého masa k hřešení a neříkáš před tváří posla, že to byl omyl. Nač by se měl Bůh hněvat na tvůj hlas a zkazit dílo tvých rukou? 7 Neboť s množstvím snů jsou i marnosti i mnoho slov; měj však Boha v úctě. 8 Vidíš-li v správní oblasti útisk chudého a odpírání práva a spravedlnosti, nechť nad touto věcí nejsi udiven, neboť z výše nad vysokým dává pozor vysoký, a vysocí jsou nad nimi. 9 A le země, ta je užitkem ve všem; i král je obsluhován polem. 10 Milující peníze se nemůže penězi nasytit, ani kdo má zálibu v hojnosti, jejím výnosem. I toto je marnost. 11 Při množení jmění se množí stravující je; co za výhodu tedy mají jeho majitelé? Leda svýma očima se dívat. 12 Spánek pracujícího je sladký, málo-li a neb mnoho-li jí, a le sytost bohatého, ta mu neponechává klidu k spaní. 13 Je bolestné zlo, jež jsem shledal pod sluncem: bohatství střežené svému majiteli k jeho neštěstí, 14 jestliže ono bohatství zanikne zlou nehodou a zplodil-li syna, nebude v jeho ruce pranic. 15 Jak kdo vyšel z nitra své matky, bude zase odcházet, nahý, jak přišel, a za svou lopotu pranic nebude moci vzít, co by ve své ruce mohl odnést. 16 A i toto je bolestné zlo: po každé stránce, jak přišel, tak bude odcházet, a co bude mít za užitek, že se lopotí pro vítr? 17 Také po všechny své dni jídá ve tmě a zakouší mnoho mrzutosti za svých nemocí a zlosti. 18 Hle, co jsem já shledal dobrého, co je pěkné: jíst a pít a zakoušet blaho při vší své lopotě, jíž se kdo pod sluncem lopotí v počtu dní svého života, jež mu Bůh dal, neboť to je jeho podíl, 19 i každého člověka, jemuž Bůh dal bohatství a poklady a jemu ž umožnil užívat si z toho a přijímat svůj podíl a radovat se při své lopotě; to je Boží dar, 20 neboť nebude mnoho pamatovat na dni svého života, že Bůh odpovídá radostí jeho srdce.