Ecclesiastes 3
1 Ke všemu je stanovená doba a je čas ke každé záležitosti pod nebesy:
2 čas k rození a čas k umírání, čas k vysazování a čas k vytrhávání vysázeného,
3 čas k zabíjení a čas k hojení, čas k boření a čas k budování,
4 čas k pláči a čas k smíchu, čas nářku a čas poskakování,
5 čas k zahazování kamení a čas ke hromadění kamení, čas k objímání a čas ke vzdalování od objímání,
6 čas k hledání a čas ke smiřování se ztrátou, čas k zachovávání a čas k zahazování,
7 čas k roztrhávání a čas k sešívání, čas k mlčení a čas k mluvení,
8 čas k milování a čas k nenávidění, čas k boji a čas k pokoji.
9 Co za užitek má ten, kdo pracuje v tom, v čem se lopotí?
10 Uviděl jsem všechnu plahočinu, již Bůh dal dětem člověka k plahočení v ní.
11 On vše činí přiměřeně v svůj čas, i věčnost dal v jejich srdce, jenže člověk nemůže postihnout skutky, jež uskutečňuje Bůh, od začátku a ž do konce.
12 Poznal jsem, že pro ně není blaha, leč radovat se a činit dobře ve svém životě,
13 a č i když kterýkoli člověk může jíst a pít a zakoušet blaho při vší své lopotě, je to Boží dar.
14 Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, to je navždy, nelze k tomu přidat a nelze od toho odnít; to Bůh činí, aby měli úctu před blízkostí jeho tváře.
15 To, co je, to již bylo, a co se má stát, již je, a Bůh vyhledává, co minulo.
16 A ještě jsem pod sluncem shledal: místo práva - tam zlovůle, a místo spravedlnosti - tam zlovůle.
17 Já jsem si ve svém srdci řekl: Bůh bude soudit spravedlivého i zlovolného, neboť tam je čas ke každé záležitosti a na každý skutek.
18 Já jsem si ve svém srdci řekl: Stran povahy dětí člověka - to je k jich vyzkoušení Bohem a aby shledali, že oni jsou jako zvěř, oni sami v sobě.
19 Vždyť osud dětí člověka a osud zvěře - a no, mají jeden osud - jak smrt tohoto, tak smrt onoho, a všichni mají jeden dech a není přednosti člověka před zvěří, neboť to vše je marnost;
20 to vše odchází k jednomu místu, to vše vzniklo z prachu a to vše se k prachu vrací.
21 Kdo zná ducha dětí člověka? Zda se on pozvedá k vystoupení? A duch zvěře, zda on sestupuje k spodku země?
22 I shledal jsem, že není lepšího než aby se člověk radoval ve svých činnostech, neboť to je jeho podíl; ano, kdo ho může přivést k nahlédnutí v to, co bude po něm?