1Zápach a kvašení masti voňavkářovy vyvolávají mrtvé mouchy, váženého pro moudrost a čest poškozuje trocha hlouposti.
2Srdce moudrého je po jeho pravici, a le srdce zpozdilého po jeho levici;
3a také na cestě, kdekoli se ubírá potrhlý, trpí jeho rozum nedostatkem, i říká každému, že on je potrhlý.
4Pozvedá-li se duch vládce proti tobě, nechť nezanecháváš své místo, neboť klidné chování může zmírnit veliké hříchy.
5Je zlo, jež jsem pod sluncem shledal, jako nedopatření, jež pochází od vrchnosti:
6potrhlost se uvádí ve veliké výšky a bohatí sedí v nízkosti.
7Vídal jsem služebníky na koních a pány chodící jako služebníci po zemi.
8Kopající jámu v ni může padnout a probořující zeď - může ho uštknout had;
9vylamující kameny si bude jimi působit bolest, štípající dříví je jím ohrožován.
10Jestliže se ztupilo železo a člověk nenabrousil ostří, pak musí vynaložit více sil; a le výhodou ke zdaru je moudrost.
11Štípá-li had bez zaříkávání, pak nemá mistr toho jazyka významu.
12Slova úst moudrého - líbeznost, a le zpozdilého pohlcují jeho rty;
13počátek slov jeho úst je potrhlost a posledek jeho řeči je bídný nesmysl.
14A potrhlý množí slova; člověk nezná to, co bude, - a no, kdo mu může oznámit, co bude po něm?
15Lopota zpozdilých ho unavuje, neboť neví, jak ve jít do města.
16Běda ti, země, jestliže tvůj král je mladík a tvoji hodnostáři ráno hodují!
17Tvé blaho, země, jestliže tvůj král je syn šlechetných a tvoji hodnostáři jídají v patřičný čas k posilnění a ne k hýření!
18Při dvou lenoších se uvolňuje trámoví a při nedbalosti rukou promoká dům.
19Hostiny pořádávají k obveselení a víno činí život radostným, a le to vše umožňují peníze.
20Nechť ani ve svém myšlení nezlořečíš králi, a nechť ve své ložnici nezlořečíš bohatému, neboť by pták nebes mohl ten hlas donést, a no, okřídlenec by mohl oznámit věc.