Bible

1 Dárjávešovi se ukázalo žádoucím, a by nad královstvím nastolil sto a dvacet vladařů, kteří měli být po všem království, 2 a nad ně výše tři vrchní, z nichž jeden byl Dánijjél, aby se dělo tak, že by jim tito vladaři vy dávali počet, a by král netrpěl škodu. 3 Tehdy se tento Dánijjél projevil vynikajícím nad ty vrchní a ty vladaře pro tu příčinu, že v něm byl skvělý duch, takže král pojal úmysl nastolit ho nade vším královstvím. 4 Tehdy se ti vrchní a ti vladaři jali usilovat o nalezení záminky vůči Dánijjélovi po stránce království, a le žádnou záminku, a ni že by se byl zvrhl, nalézt nemohli, jelikož on byl věrný, aniž se na něm dal nalézt jakýkoli přečin, a ni že by se byl zvrhl. 5 Tehdy si tito muži řekli: Nenajdeme proti tomuto Dánijjélovi žádnou záminku, leč bychom ji proti němu mohli najít stran zákona jeho Boha. 6 Tehdy se tito vrchní a vladaři sběhli před krále a takto mu řekli: Dárjáveši, ó králi, žij na věky! 7 Všichni vrchní v království, místodržící a vladaři, ministři a zmocněnci se uradili stran králova stanovení ustanovení a pevného zavedení zákazu, že každý, kdo až do třiceti dní bude cokoli vyprošovat od kteréhokoli boha nebo člověka leč od tebe, ó králi, bude muset být uvržen do jámy lvů. 8 Nuže, ó králi, kéž ráčíš ustanovit ten zákaz a podepsat jeho zápis, aby se ne dal změnit, podle zákona Mádaje a Persie, že se nebude moci odvolat. 9 Král Dárjáveš tudíž ten zápis a ten zákaz podepsal. 10 A Dánijjél, jakmile se dověděl, že ten zápis byl podepsán, vstoupil do svého domu - a okna ve svém pokoji měl otevřená naproti Jerúsalému - a třikrát za den klekal na svá kolena a modlil se a děkoval před svým Bohem právě tak, jak se jal činit od doby před touto. 11 Tehdy se tito muži sběhli a shledali Dánijjéla před svým Bohem se modlícího a úpěnlivě prosícího; 12 nato přistoupili a pravili před králem stran králova zákazu: Zda jsi nepodepsal zákaz, že každý člověk, jenž až do třiceti dní bude něco vyprošovat od kteréhokoli boha a neb člověka, leč od tebe, ó králi, musí být uvržen do jámy lvů? Král odpověděl a řekl: Ta věc je jistá, podle zákona Mádaje a Persie, že se nemůže odvolat. 13 Nato odpověděli a řekli před králem, že: Dánijjél, jenž je z vyhnanců Júdy, neobrátil zřetel na tebe, ó králi, a ni na zákaz, jejž jsi podepsal, nýbrž si třikrát za den svou prosbou cosi vyprošuje. 14 Tehdy král, jakmile uslyšel tuto řeč, se sám nad sebou velmi rozmrzel a upřel srdce na Dánijjéla stran jeho vysvobození, a jal se až do zacházení slunce o jeho vyproštění se namáhat. 15 Nato se ke králi sběhli tito muži a řekli králi: Věz, ó králi, že je zákon Mádaje a Persie, že žádný zákaz a ni ustanovení, jež král stanoví, se ne dá změnit. 16 Nato král přikázal, a ť předvedou Dánijjéla a uvrhnou ho do jámy lvů; král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Tvůj Bůh, jemuž ty s horlivostí sloužíš, on tě bude umět vysvobodit. 17 A byl dopraven jeden kámen a položen na ústí té jámy, a král jej zapečetil svým prstenem a prstenem svých velmožů, aby se uložení stran Dánijjéla nemohlo změnit. 18 Tehdy král přišel do svého paláce a přenocoval s postem, aniž před něho bylo uvedeno jaké rozptýlení, a jeho spánek nad ním uletěl. 19 Nato král vstával za ranních červánků, za úsvitu, a s chvátáním přišel k jámě lvů, 20 a za svého přistupování k té jámě, k Dánijjélovi, se jal křičet zarmouceným hlasem. Král se ujal slova a řekl Dánijjélovi: Dánijjéli, služebníče živého Boha, dokázal tě Bůh, jehož ty uctíváš, před lvy vysvobodit? 21 Tehdy Dánijjél s králem promluvil: Ó králi, žij na věky! 22 Můj Bůh poslal svého anděla, jenž zavřel ústa lvů, takže mi neuškodili, pro tu příčinu, že před ním byla na mně shledána nevinnost, a ani před tebou, ó králi, jsem nespáchal nic zlého. 23 Nato se král nad ním velmi zaradoval a přikázal Dánijjéla z jámy vytáhnout; i byl Dánijjél z jámy vytažen, aniž při něm byl shledán jakýkoli úraz, neboť věřil ve svého Boha. 24 A král přikázal, a ť předvedou ony muže, kteří Dánijjéla obžalovali, a do jámy lvů uvrhnou je, jejich děti a jejich ženy; a ještě nedopadli na dno jámy, když se jich lvi zmocnili a všechny jejich kosti rozdrtili. 25 Nato Dárjáveš, král, napsal všem národnostem, rodům a jazykům, jež bydlely na vší zemi: Nechť se rozhojňuje vaše blaho! 26 Ze své strany vydávám nařízení, aby se ve všem panství mého království rozechvívali a v bázeň upadali před Bohem Dánijjélovým, neboť on je Bůh živý a na věky trvající a jeho království, to nemůže být zničeno, a jeho vláda - až do konce; 27 vysvobozující a vyprošťující a působící znamení a divy v nebesích a na zemi, jenž Dánijjéla vysvobodil z moci lvů. 28 A tento Dánijjél se měl dobře za kralování Dárjávešova i za kralování Kóreše, Peršana.