1A v druhém roce kralování Nevúchadneccarova dostal Nevúchadneccar sny, takže se jeho duch rozrušil a jeho spánek na něho padl;
2i přikázal král povolat písmaře a zaříkávače a čarodějníky a Kasdím k oznámení králi jeho snů. I přišli a stanuli před tváří krále
3a král jim řekl: Dostal jsem sen a můj duch je rozrušen stran poznání toho snu.
4I promluvili ke králi jeho služebníci, Kasdím, arámsky: Ó králi, žij na věky! Řekni ten sen svým nevolníkům a budeme moci vyjevit jeho výklad.
5Král odpověděl a řekl ke Kasdejcům: Vyšel ode mne ten to příkaz: Jestliže mi nedáte na vědomí ten sen a jeho výklad, budete na kusy rozsekáni a vaše domy budou učiněny hnojištěm;
6jestliže však ten sen a jeho výklad vyjevíte, obdržíte z mé strany dary a odměnu a velikou čest. Proto mi ten sen a jeho výklad vyjevte.
7Opětovně odpověděli a řekli: Nechť král řekne ten sen a vyjevíme jeho výklad.
8Král odpověděl a řekl: Já s jistotou vím, že vy chcete získat čas pro tu příčinu, že víte, že ten příkaz ode mne vyšel,
9že jestliže mi ten sen nedáte na vědomí, je pro vás ta jedna vyhláška, neboť jste si připravili řeč lživou a zkaženou ku pronášení přede mnou, než by se čas změnil. Proto mi ten sen řekněte, a ť vím, že mi můžete vyjevit jeho výklad.
10Kasdejci před králem odpověděli a řekli: Není na zemi člověka, jenž by mohl královu věc vyjevit, takže žádný král, mocnář a ni vladař nežádal takovouto věc u žádného písmaře a ni zaříkávače a ni Kasdího,
11neboť věc, již král žádá, je vzácná a není jiného, kdo by ji mohl před králem vyjevit, leč bohové, jejichž bydliště není s masem.
12Pro tuto příčinu se král rozzuřil, a no, velmi se rozzlobil a přikázal všechny mudrce Bávelu vyhubit,
13takže vyšla vyhláška, a by mudrci byli pozabíjeni; i hledali k zabíjení Dánijjéla a jeho druhy.
14Vtom Dánijjél s rozumností a obezřelostí odvětil Arjóchovi, veliteli královy osobní stráže, jenž vyšel zabíjet mudrce Bávelu;
15ujal se slova a řekl Arjóchovi, královu zmocněnci: Nač ta přísná vyhláška ze strany krále? Tehdy Arjóch dal tu věc Dánijjélovi na vědomí
16a Dánijjél vstoupil a vyprosil od krále, že mu dal čas, a by mohl výklad králi vyjevit.
17Pak Dánijjél šel do svého domu a dal tu věc na vědomí Chananjovi, Míšáélovi a Azarjovi, svým druhům,
18aby se jali ze strany Boha nebes vyprošovat slitování stran tohoto tajemství, aby Dánijjél a jeho druhové nemuseli s ostatkem mudrců Bávelu zahynout.
19Tehdy bylo to tajemství ve vidění noci Dánijjélovi zjeveno, tehdy se Dánijjél jal Boha nebes velebit;
20ujal se Dánijjél slova a řekl: Nechť je Boží jméno velebeno od věčnosti a ž po věčnost, neboť moudrost a moc - ano, jsou jeho,
21a on mění doby a časy, odstraňuje krále a nastoluje krále, dává moudrost moudrým a poznání znajícím chápavost;
22on zjevuje věci nevyzpytatelné a skryté, ví, co je ve tmě, neboť s ním sídlí světlo.
23Já tobě, Bože mých otců, děkuji a vychvaluji tě, jenž jsi mi dal moudrost a moc a nyní jsi mi dal poznat, co jsme si od tebe vyprošovali, neboť jsi nám dal poznat královu věc.
24Pro tuto příčinu vstoupil Dánijjél k Arjóchovi, jehož král určil k vyhubení mudrců Bávelu; přišel a oslovil ho takto: Nemusíš mudrců Bávelu hubit; uveď mě před krále, a ť mohu ten výklad králi vyjevit.
25Tehdy Arjóch Dánijjéla spěšně uvedl před krále a to ho takto oslovil, že: Objevil jsem muže z vyhnanců Júdových, jenž bude umět dát králi na vědomí ten výklad.
26Král odpověděl a řekl Dánijjélovi, jehož jméno bylo Béltešaccar: Zda jsi schopen dát mi na vědomí ten sen, jejž jsem uviděl, a jeho výklad?
27Dánijjél před králem odpověděl a řekl: Tajemství, jež král požaduje, nemohou mudrci, zaříkávači, písmaři, věštci králi vyjevit;
28ale v nebesích je Bůh, zjevující tajemství, jenž králi Nevúchadneccarovi dal na vědomí, co že se bude dít v posledku dní. Tvůj sen a vidění tvé hlavy na tvém lůžku, on o bylo toto:
29Ty, ó králi, - na tvém lůžku vzcházely tvé myšlenky, co že se bude dít po tomto, a Zjevovatel tajemství ti dal na vědomí, co že se bude dít;
30a já, - ne v moudrosti, jež by byla ve mně nad kohokoli živého, mi toto tajemství bylo zjeveno, nýbrž proto, aby mohli ten výklad dát králi na vědomí a aby si s uvědomil myšlenky svého srdce.
31Ty, ó králi, jsi uviděl, že hle, jakási veliká socha; tato mohutná socha, jejíž lesk byl skvělý, se tyčila naproti tobě a její vzhled byl děsivý.
32Ona, ta socha - její hlava byla z dobrého zlata, její hruď a její paže ze stříbra, její břicho a její bedra z mosazi,
33její dolní končetiny ze železa, její nohy zčásti ze železa a zčásti z hlíny.
34Hleděl jsi, až než se odtrhl kámen, jenž ne byl v rukou, a udeřil do té sochy na jejích nohou ze železa a hlíny a rozdrtil je,
35vtom bylo stejně rozdrceno vše: železo, hlína, mosaz, stříbro a zlato, a stalo se jako by plevami od mlatů v létě, i od nesl je vítr, takže se pro ně nenašlo žádného místa. A ten kámen, jenž udeřil do té sochy, se stal mohutnou horou a naplnil všechnu zem.
36Toto byl ten sen; nyní před králem musíme říci jeho výklad.
37Ty, ó králi, jsi králem králů, jemuž Bůh nebes dal kralování, moc a sílu a čest,
38a kdekoli bydlí děti člověka, dal v tvou ruku zvířata pole a letounstvo nebes a dal ti vládu nad nimi všemi. Ona, ta hlava ze zlata, jsi ty.
39A po tobě bude povstávat jiné království, nižší než ty, a třetí, další, z mosazi, jež bude vládnout nade vší zemí;
40a čtvrté království bude tvrdé jako železo; bude, právě tak, jako železo vše drtí a hmoždí, tříštit a drtit, a no, jako železo, jež tříští tyto všechny věci.
41A že jsi viděl její nohy a jejich prsty zčásti z hlíny hrnčíře a zčásti ze železa, bude to království rozděleno, a le bude v něm něco z pevnosti železa, takže jsi viděl v hlíně, v jílu, vmíšené železo;
42a že prsty jejích nohou byly zčásti ze železa a zčásti z hlíny, bude to království z jedné stránky silné a zčásti zranitelné.
43Jako jsi viděl železo vmíšené v hlíně, v jílu, budou se vměšovat v símě lidí, a le nebudou spjati jeden s druhým, tak jako se železo nemísí s hlínou.
44A Bůh nebes v dnech oněch králů vzbudí království, jež na věky nebude moci být vyvráceno, aniž to království bude přenecháno jinému lidu; rozdrtí a k zániku přivede všechna tato království a samo bude na věčné věky stát.
45Tím, že jsi viděl, že z té hory se odtrhl kámen, jenž ne byl v rukou, a rozdrtil železo, mosaz, hlínu, stříbro i zlato, dal veliký Bůh králi na vědomí, co že se bude dít po tomto, a ten sen je jistý a jeho výklad spolehlivý.
46Vtom král Nevúchadneccar padl na svůj obličej a jal se Dánijjélovi klanět a přikázal obětovat mu oběť dar u a líbezné vůně;
47Dánijjélovi král odpověděl a řekl: Podle pravdy, že váš Bůh - on je Bůh bohů a Pán králů a Zjevovatel tajemství, neboť ty jsi toto tajemství mohl vyjevit.
48Tehdy král Dánijjéla učinil velikým a dal mu přemnohé významné dary, a učinil ho vládcem nade vším krajem Bávelu a představeným místodržících nade všemi mudrci Bávelu.
49A le Dánijjél od krále vyprosil, a by nad záležitostmi kraje Bávelu ustanovil Šadracha, Méšacha a Avéd-nega; a Dánijjél byl v bráně králově.