Acts 17
1 A procestovavše Amfipoli a Apollónii, přišli do Thessaloniky, kde byla synagoga Židů,
2 a Pavel podle toho, co mu bylo obyčejem, k nim vešel a po tři soboty s nimi rozmlouval na základě Písem,
3 otvíraje je a dokládaje, že KRISTUS musel trpět a vstát zprostřed mrtvých, a že: KRISTUS je tento - Ježíš, jehož vám já zvěstuji.
4 I dali se někteří z nich přesvědčit a přidružili se k Pavlovi a Silovi, i veliké množství Boha uctívajících Řeků a nemálo z předních žen.
5 Židé však byli jati nevraživostí, i přibrali si jakési ničemné lidi z pouliční chátry a sehnali dav, i plnili město povykem; a přepadše Iasonův dům, hledali je, by je mohli přivést mezi shluklý lid.
6 A nenašedše je, vlekli Iasona a některé bratry před politarchy, volajíce: Tito, kteří obrátili svět naruby, přibyli i sem
7 a Iasón je přijal, a ti všichni jednají proti císařovým usnesením, neboť říkají, že je jiný Král, Ježíš.
8 A znepokojili dav i politarchy, když oni slyšeli tyto věci;
9 i vyžádali si od Iasona a ostatních záruku a propustili je.
10 Bratři však hned za noci odeslali Pavla a Silu do Beroie, a oni, přibyvše tam, chodili do synagogy Židů.
11 Tito Židé však byli ušlechtilejší než ti v Thessalonice, tací, že Boží slovo přijali se vší ochotou a denně zkoumali Písma, zdali se ty věci mají takto;
12 a tak z nich mnozí uvěřili, i z Řekyň, žen z vyšších kruhů, i nemálo mužů.
13 Jak však ti Židé z Thessaloniky zvěděli, že bylo Boží slovo od Pavla zvěstováno i v Beroii, přišli i tam a popouzeli davy;
14 a tu bratři Pavla ihned vypravili, by se ubíral směrem k moři, Silas však a Timotheos tam zůstávali nadále;
15 ti pak, kteří Pavla provázeli, ho zavedli až do Athén a odcházeli odtamtud, převzavše pro Silu a Timothea příkaz, aby k němu co nejrychleji přišli.
16 Když je však Pavel v Athénách vyčkával, byl v něm jeho duch bolestně drážděn, když pozoroval, jak to město je samá modla.
17 Tak tedy rozmlouval v synagoze s Židy a těmi, kdo uctívali Boha, a na tržišti každý den s těmi, kdo se naskytovali;
18 také však se s ním utkávali někteří z epikúrovských a stoických mudrců. A někteří říkali: Co asi tento mluvka chce povídat? A druzí: Zdá se, že je to zvěstovatel cizích božstev; protože [jim] hlásal blahou zvěst o Ježíšovi a opětovném vstání.
19 I chytili ho a zavedli na Areopag a pravili: Můžeme zvědět, jaká je tato nová nauka, od tebe hlásaná?
20 Vnášíš totiž do našich uší jakési udivující věci; chceme tedy zvědět, co tyto věci mají znamenat.
21 Všichni Athéňané totiž a mezi nimi pobývající cizinci trávili čas jedině povídáním a posloucháním něčeho stále novějšího.
22 A Pavel, postaviv se uprostřed Areopagu, děl: Muži athénští, po všech stránkách pozoruji, že jste nad jiné oddáni klanění božstvům.
23 Když jsem totiž tudy procházel a důkladně prohlížel předměty vašeho uctívání, přišel jsem i na oltářík, na němž bylo napsáno: Neznámému Bohu. Tohoto tedy, jehož uctíváte a neznáte, vám já zvěstuji.
24 Tento Bůh, jenž učinil svět a vše, co v něm je, ten, jsa Pán nebe i země, nebydlí v chrámech rukama zhotovených,
25 aniž se dává ošetřovat rukama lidí, jako by ještě něco potřeboval - dáváť sám život a dech a všechny věci všem.
26 I učinil z jedné krve všechny národy lidí, by bydleli na vší tváři země, a určil příslušná období a ohraničení jejich osídlení,
27 by Boha hledali, mohli-li by ho vůbec nějak nahmatat a najít, ač ovšem ani od jednoho z nás není daleko;
28 v něm přece žijeme a hýbáme se a jsme - jak řekli i někteří z básníků mezi vámi: Jsme přece i jeho potomstvo.
29 Jsme-li tedy v postavení Božího potomstva, nesmíme se domnívat, že to, co je Božské, je podobno zlatu nebo stříbru nebo kameni, ryteckému výtvoru zručnosti a důmyslu člověka.
30 Bůh tedy sice ty to časy neznalosti přehlédl, nyní však lidem velí, by se všichni všude káli,
31 protože ustanovil den, v němž obydlenou zemi hodlá v spravedlnosti soudit skrze muže, jehož určil; důkaz všem podal tím, že mu dal vstát zprostřed mrtvých.
32 A když uslyšeli o vstání mrtvých, tropili si někteří úštěpky a někteří zase řekli: Vyslechneme tě stran tohoto i podruhé.
33 Tak Pavel vyšel z jejich středu,
34 někteří lidé se však k němu připojili a uvěřili, mezi nimi i Dionysios, areopagita, a žena jménem Damaris a jiní s nimi.