Acts 16
1 I dospěl do Derby a do Lystry, a hle, tam byl jakýsi učedník jménem Timotheos, syn židovské věřící ženy, ale otce Řeka,
2 jenž měl dobré svědectví od bratrů, kteří byli v Lystře a Ikoniu.
3 Tohoto si Pavel přál, by se vydal na cestu s ním, i vzal ho a obřezal, vzhledem k Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni znali jeho otce, že byl Řek.
4 A jak se ubírali městy, ukládali jim zachovávat usnesení, o nichž bylo rozhodnuto od apoštolů a starších, kteří byli v Jerúsalémě.
5 A tak byla shromáždění věrou utužována a denně se rozmáhala počtem.
6 A když prošli Frygií a galatským krajem, - neboť jim od Svatého Ducha bylo zabráněno promluvit slovo v Asii, -
7 [a] když došli po Mysii, pokoušeli se ubírat do Bithynie, a Ježíšův Duch jim nedovolil,
8 i minuli Mysii a sestoupili do Tróady.
9 A za noci se Pavlovi ukázalo vidění: Byl tam jakýsi makedonský muž, stojící a snažně ho prosící a pravící: Přejdi do Makedonie a pomoz nám!
10 A jak toto vidění uzřel, hned jsme zatoužili vydat se na cestu do Makedonie, usuzujíce, že si nás přivolal Pán, bychom jim přinesli blahou zvěst.
11 Odrazivše tedy od Tróady, dopluli jsme přímo na Samothraku, den nato pak do Neapole
12 a odtamtud do Filipp; to je první město té části Makedonie, kolonie. A v tomto městě jsme prodlévali několik dní,
13 sobotního dne pak jsme vyšli z brány ven k řece, kde bylo zvykem konat modlitbu, a usednuvše mluvili jsme k ženám, jež se sešly;
14 i naslouchala jakási žena jménem Lydie, prodejkyně purpuru z města Thyateiry, uctívající Boha, jejíž srdce rozevřel Pán, by těm věcem, jež mluvil Pavel, věnovala pozornost.
15 A jak byla pokřtěna, i její dům, jala se nás snažně prosit, pravíc: Uznali-li jste, že jsem věrna Pánu, vstupte do mého domu a zůstaňte; i přiměla nás k tomu.
16 A když jsme se ubírali k modlitbě, stalo se, že nás potkala jakási děvečka mající ducha Pythónova, jež svým pánům poskytovala věštěním mnoho zisku;
17 ta se dala v patách za Pavlem a námi a křičela, říkajíc: Tito lidé jsou nevolníci Nejvyššího Boha, kteří vám zvěstují cestu záchrany.
18 A toto stále činila po mnoho dní a Pavlovi se to stalo nanejvýš trapným, i obrátil se k ní a řekl tomu duchu: Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji od ní vyjít; i vyšel téže hodiny.
19 A když její páni uviděli, že vyšla naděje na jejich zisk, chytili Pavla a Silu a zatáhli je na tržiště před úředníky,
20 a předvedše je prétorům, řekli: Tito lidé krajně znepokojují naše město a jsou to Židé,
21 i zvěstují obyčeje, jež nám není dovoleno přijímat ani vykonávat, neboť jsme Římané.
22 A povstal proti nim i dav, a prétoři, strhavše jejich šatstvo, poroučeli je bít holemi.
23 A naloživše jim mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníku přikázali bezpečně je střežit;
24 a on, dostav takový příkaz, je uvrhl do vnitřního vězení a jejich nohy zabezpečil v kládě.
25 A o půlnoci se Pavel a Silas modlili a Boha chválili zpěvem a vězňové jim naslouchali,
26 i nastalo náhle veliké zemětřesení, takže základy věznice byly zviklány, i otevřely se okamžitě všechny dveře a pouta všech povolila.
27 A žalářník, byv probuzen ze spánku a vida dveře vězení otevřené, tasil svůj meč a již již chtěl sám sebe odpravit, domnívaje se, že vězňové unikli.
28 Pavel však silným hlasem zvolal, pravě: Nepůsob si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!
29 A požádav o světla, vrazil dovnitř, rozchvěl se a padl před Pavlem a Silou,
30 i doprovodil je ven a děl: Pánové, co mám konat, abych byl zachráněn?
31 A oni řekli: Spolehni věrou na Pána Ježíše a zachráněn budeš - ty i tvůj dům.
32 A promluvili k němu Boží slovo, i ke všem, kteří byli v jeho domě,
33 i vzal je oné noční hodiny k sobě a umyl jim rány, a byl okamžitě pokřtěn on i všichni jeho.
34 A vyvedl je do svého domu, prostřel stůl a se vším svým domem se rozjásal, že uvěřil Bohu.
35 A když nastal den, vyslali prétoři liktory se vzkazem: Propusť ony lidi.
36 I ohlásil žalářník Pavlovi tato slova: Prétoři vyslali, abyste byli propuštěni; nyní tedy vyjděte a ubírejte se v pokoji.
37 Pavel k nim však děl: Veřejně nás, kteří jsme Římané, bez odsouzení zbili a uvrhli do vězení a nyní nás chtějí potají vyhnat? Ba ne, nýbrž nechť sami přijdou a vyvedou nás.
38 I ohlásili liktoři tato slova prétorům, a ti se ulekli, když uslyšeli, že to jsou Římané;
39 i přišli a jali se je snažně prosit, i vyvedli je a žádali, by z města odešli.
40 A vyšedše z vězení, vešli k Lydii, a uzřevše bratry, povzbudili je a odešli.