1I dospěl do Derby a do Lystry, a hle, tam byl jakýsi učedník jménem Timotheos, syn židovské věřící ženy, ale otce Řeka,
2jenž měl dobré svědectví od bratrů, kteří byli v Lystře a Ikoniu.
3Tohoto si Pavel přál, by se vydal na cestu s ním, i vzal ho a obřezal, vzhledem k Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni znali jeho otce, že byl Řek.
4A jak se ubírali městy, ukládali jim zachovávat usnesení, o nichž bylo rozhodnuto od apoštolů a starších, kteří byli v Jerúsalémě.
5A tak byla shromáždění věrou utužována a denně se rozmáhala počtem.
6A když prošli Frygií a galatským krajem, - neboť jim od Svatého Ducha bylo zabráněno promluvit slovo v Asii, -
7[a] když došli po Mysii, pokoušeli se ubírat do Bithynie, a Ježíšův Duch jim nedovolil,
8i minuli Mysii a sestoupili do Tróady.
9A za noci se Pavlovi ukázalo vidění: Byl tam jakýsi makedonský muž, stojící a snažně ho prosící a pravící: Přejdi do Makedonie a pomoz nám!
10A jak toto vidění uzřel, hned jsme zatoužili vydat se na cestu do Makedonie, usuzujíce, že si nás přivolal Pán, bychom jim přinesli blahou zvěst.
11Odrazivše tedy od Tróady, dopluli jsme přímo na Samothraku, den nato pak do Neapole
12a odtamtud do Filipp; to je první město té části Makedonie, kolonie. A v tomto městě jsme prodlévali několik dní,
13sobotního dne pak jsme vyšli z brány ven k řece, kde bylo zvykem konat modlitbu, a usednuvše mluvili jsme k ženám, jež se sešly;
14i naslouchala jakási žena jménem Lydie, prodejkyně purpuru z města Thyateiry, uctívající Boha, jejíž srdce rozevřel Pán, by těm věcem, jež mluvil Pavel, věnovala pozornost.
15A jak byla pokřtěna, i její dům, jala se nás snažně prosit, pravíc: Uznali-li jste, že jsem věrna Pánu, vstupte do mého domu a zůstaňte; i přiměla nás k tomu.
16A když jsme se ubírali k modlitbě, stalo se, že nás potkala jakási děvečka mající ducha Pythónova, jež svým pánům poskytovala věštěním mnoho zisku;
17ta se dala v patách za Pavlem a námi a křičela, říkajíc: Tito lidé jsou nevolníci Nejvyššího Boha, kteří vám zvěstují cestu záchrany.
18A toto stále činila po mnoho dní a Pavlovi se to stalo nanejvýš trapným, i obrátil se k ní a řekl tomu duchu: Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji od ní vyjít; i vyšel téže hodiny.
19A když její páni uviděli, že vyšla naděje na jejich zisk, chytili Pavla a Silu a zatáhli je na tržiště před úředníky,
20a předvedše je prétorům, řekli: Tito lidé krajně znepokojují naše město a jsou to Židé,
21i zvěstují obyčeje, jež nám není dovoleno přijímat ani vykonávat, neboť jsme Římané.
22A povstal proti nim i dav, a prétoři, strhavše jejich šatstvo, poroučeli je bít holemi.
23A naloživše jim mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníku přikázali bezpečně je střežit;
24a on, dostav takový příkaz, je uvrhl do vnitřního vězení a jejich nohy zabezpečil v kládě.
25A o půlnoci se Pavel a Silas modlili a Boha chválili zpěvem a vězňové jim naslouchali,
26i nastalo náhle veliké zemětřesení, takže základy věznice byly zviklány, i otevřely se okamžitě všechny dveře a pouta všech povolila.
27A žalářník, byv probuzen ze spánku a vida dveře vězení otevřené, tasil svůj meč a již již chtěl sám sebe odpravit, domnívaje se, že vězňové unikli.
28Pavel však silným hlasem zvolal, pravě: Nepůsob si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!
29A požádav o světla, vrazil dovnitř, rozchvěl se a padl před Pavlem a Silou,
30i doprovodil je ven a děl: Pánové, co mám konat, abych byl zachráněn?
31A oni řekli: Spolehni věrou na Pána Ježíše a zachráněn budeš - ty i tvůj dům.
32A promluvili k němu Boží slovo, i ke všem, kteří byli v jeho domě,
33i vzal je oné noční hodiny k sobě a umyl jim rány, a byl okamžitě pokřtěn on i všichni jeho.
34A vyvedl je do svého domu, prostřel stůl a se vším svým domem se rozjásal, že uvěřil Bohu.
35A když nastal den, vyslali prétoři liktory se vzkazem: Propusť ony lidi.
36I ohlásil žalářník Pavlovi tato slova: Prétoři vyslali, abyste byli propuštěni; nyní tedy vyjděte a ubírejte se v pokoji.
37Pavel k nim však děl: Veřejně nás, kteří jsme Římané, bez odsouzení zbili a uvrhli do vězení a nyní nás chtějí potají vyhnat? Ba ne, nýbrž nechť sami přijdou a vyvedou nás.
38I ohlásili liktoři tato slova prétorům, a ti se ulekli, když uslyšeli, že to jsou Římané;
39i přišli a jali se je snažně prosit, i vyvedli je a žádali, by z města odešli.
40A vyšedše z vězení, vešli k Lydii, a uzřevše bratry, povzbudili je a odešli.