1A Jóáv, syn Cerújin, poznal, že srdce královo touží po Avšálómovi;
2poslal tedy Jóáv do Tekóy a dal odtamtud přivést chytrou ženu a řekl k ní: Nechť, prosím, předstíráš smutek, a obleč si, prosím, smuteční roucha, a nebudeš se natírat olejem, nýbrž se učiníš jako by ženou již mnoho dní se rmoutící nad mrtvým,
3a vstoupíš ke králi a budeš k němu mluvit podle těchto slov. A Jóáv ta slova vložil v její ústa.
4Ta tekójská žena tedy ke králi řekla, - když byla padla na svůj obličej k zemi a poklonila se, - řekla tedy: Pomoz, ó králi!
5A král jí řekl: Co s tebou? I řekla: Vpravdě jsem já vdova, neboť můj muž umřel,
6a tvá služka měla dva syny; a oni oba se v poli jali rvát a nebylo, kdo by je navzájem odtrhl, takže jeden jednoho skolil a usmrtil ho.
7A hle, celá čeleď povstala proti tvé služce a řekli: Vy dej skolivšího svého bratra, a ť ho můžeme usmrtit za žití jeho bratra, jehož zabil, takže zahubíme i dědice; a uhasí můj žhavý uhlík, jenž zbyl, aby nedošlo k uchování jména a ni zbytku mému muži na povrchu půdy.
8A král k té ženě řekl: Jdi k svému domu a já o tobě budu dávat příkaz.
9A ta tekójská žena řekla ke králi: Na mně, můj pane, ó králi, nechť je ta nepravost, a na domě mého otce, a král a jeho trůn nechť je bez viny.
10A král řekl: Toho, kdo k tobě promluví, přivedeš ke mně a již nadále do tebe nebude rýpat.
11I řekla: Kéž si, prosím, král připomíná Hospodina, tvého Boha, nechť mstitel krve nemnoží působení zkázy, a by nemohli zahubit mého syna! A řekl: Jako že je živ Hospodin - bude-li padat který z vlasů tvého syna na zem!
12A ta žena řekla: Nechť, prosím, smí tvá služka promluvit slovo k mému pánu, králi. A řekl: Mluv.
13A ta žena řekla: Nač tedy něco takového zamýšlíš proti Božímu lidu? A no, král toto slovo vyslovuje jako provinilý, neboť král nechce dovolit návrat svého zahnaného.
14Vždyť jistotně musíme umřít, a no, jako voda, jež je rozlitá na zem, jež nemůže být sesbírána, Bůh však neodnímá duši, nýbrž má na mysli myšlenky, že zahnaný nemá být zaháněn od něho.
15A že jsem nyní přišla promluvit ke králi, svému pánu, toto slovo - vždyť mi lid nahnal strachu, i řekla si tvá služka: Nuže, musím ke králi promluvit, snad král bude chtít uskutečnit slovo své služebnice,
16když král bude chtít vyslyšet k vyproštění své služebnice z dlaně člověka chtějícího vyštvat mne a mého syna spolu z Božího dědictví.
17Tvá služka si tedy řekla: Nuže, slovo mého pána, krále, mi bude k uklidnění, neboť jako Boží anděl, tak ový je můj pán, král, stran vyslyšení dobrého a zlého, a kéž je Hospodin, tvůj Bůh, s tebou!
18A král odpověděl a řekl k té ženě: Nuže, nechť přede mnou netajíš věc, na niž se tě já chci tázat. A ta žena řekla: Nechť, prosím, můj pán, král, mluví.
19A král řekl: Že je s tebou ve všem tomto ruka Jóávova? A ta žena odpověděla a řekla: Jako že je živa tvá duše, můj pane, ó králi, - je - li uhnutí doprava a neb uhnutí doleva od čehokoli, co promluvil můj pán, král! Ano, tvůj nevolník Jóáv, on mi rozkázal a on všechna tato slova vložil v ústa tvé služky;
20tuto věc učinil tvůj nevolník Jóáv za účelem změny stavu věci, a můj pán je moudrý podle moudrosti Božího anděla, takže ví vše, co je v zemi.
21A král řekl k Jóávovi: Nuže, hle, učinil jsem tuto věc; jdi tedy, přiveď toho kluka Avšálóma zpět.
22A Jóáv padl na svou tvář k zemi a poklonil se a jal se velebit krále, i řekl Jóáv: Dnes tvůj nevolník poznal, že jsem našel v tvých očích přízeň, můj pane, ó králi, neboť můj pán uskutečnil slovo svého nevolníka.
23A Jóáv vstal a odešel do Gešúru a přivedl Avšálóma do Jerúsaléma;
24a král řekl: Nechť se obrací do svého domu, a ť nevidí mou tvář. Avšálóm se tedy obrátil do svého domu, aniž královu tvář uviděl.
25A ve všem Isráélovi se nevyskytl muž tak krásný jako Avšálóm, k veliké chvále; od chodidla jeho nohy a ž po jeho témě hlavy při něm nebylo vady;
26a při jeho stříhání jeho hlavy, - to bývalo od konce roku k roku, že ji stříhal, neboť pro něho byla těžká, takže ji stříhal, - tu navážil dvě stě šeklů vlasu své hlavy, podle královy váhy.
27A Avšálómovi se narodili tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támár; to byla žena vzhledem krásná.
28I bydlel Avšálóm v Jerúsalémě celá dvě léta, aniž tvář královu uviděl;
29Avšálóm tedy vzkázal Jóávovi, aby ho poslal ke králi, a le nebyl ochoten k němu přijít; a vzkázal ještě po druhé, a le nebyl ochoten přijít.
30Řekl tedy k svým nevolníkům: Vizte, Jóávův pozemek je k mé straně, a on tam má ječmen; jděte a zažehněte jej ohněm. Avšálómovi nevolníci tedy ten pozemek zažehli ohněm
31a Jóáv vstal a odešel k Avšálómovi do domu a řekl k němu: Nač tvoji nevolníci ohněm zažehli pozemek, jenž patří mně?
32A Avšálóm k Jóávovi řekl: Hle, poslal jsem k tobě vzkaz: Přijď sem, a ť tě mohu poslat ke králi se vzkazem: Nač jsem přišel z Gešúru? Bylo mi dobře, dokud jsem byl tam, nyní však chci vidět královu tvář, a je-li při mně nepravost, a ť mě usmrtí.
33I přišel Jóáv ke králi a podal mu zprávu; ten přivolal Avšálóma, i přišel ke králi a poklonil se mu na svou tvář k zemi, před tváří královou, a král Avšálóma políbil.