1A potom se stalo, že si Avšálóm pořídil vůz a koně, a padesát mužů, ti běhali před jeho tváří.
2A Avšálóm časně vstával a postavoval se po straně cesty k bráně, a stávalo se, že každý člověk, jenž měl spor k předložení králi k soudu, - Avšálóm na něho zavolal a řekl: Z kterého města jsi ty? I řekl: Tvůj nevolník je z jednoho z kmenů Isráélových.
3A Avšálóm k němu řekl: Viz, tvé záležitosti jsou dobré a poctivé, a le nemáš, kdo by tě z blízkosti královy vyslechl.
4A Avšálóm řekl: Kéž bych byl ustanoven soudcem v zemi, a by přede mne přicházel každý člověk, jenž by měl spor a neb soud, a dopomohl bych mu k spravedlnosti!
5A při přistoupení někoho k poklonění se mu se stávalo, že vztáhl svou ruku a chopil se ho a políbil ho,
6a takovýmto způsobem jednal Avšálóm se vším Isráélem, kteří koli přicházeli k soudu před krále; tak kradl Avšálóm srdce mužů Isráélových.
7A po uplynutí čtyřiceti let se stalo, že Avšálóm k Dávidovi řekl: Nechť, prosím, smím jít a splnit v Chevrónu slib, jejž jsem slíbil Hospodinu,
8neboť tvůj nevolník za mého bydlení v Gešúru, v Arámu, slíbil slib výrokem: Bude-li mě Hospodin vůbec kdy přivádět zpět v Jerúsalém, pak budu Hospodinu sloužit.
9A král mu řekl: Jdi v pokoji. Vstal tedy a odešel do Chevrónu
10a do všech kmenů Isráélových rozeslal Avšálóm tajné posly s výrokem: Jak budete slyšet hlas trouby, pak musíte říci: V Chevrónu se jal kralovat Avšálóm.
11A s Avšálómem z Jerúsaléma odešli muži, dvě stě zavolaných a odešedších podle své upřímnosti, kteří nevěděli vůbec nic.
12A Avšálóm obeslal Achítófela, Gílóního, rádce Dávidova, z jeho města, z Gilóa, při svém obětování obětí; a spiknutí zesílilo a lidu s Avšálómem stále přibývalo.
13A k Dávidovi přišel zpravodaj s výrokem: Srdce mužů Isráélových se dalo za Avšálómem.
14A Dávid všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jerúsalémě, řekl: Vstaňte a utíkejme, neboť před tváří Avšálómovou nebudeme mít úniku; pospěšte k odchodu, ne aby mohl pospíšit a dostihl nás a svalil na nás neštěstí a vybil město ostřím meče.
15A královi služebníci ke králi řekli: Jakkoli si můj pán, král, bude přát - hle, tvoji nevolníci!
16Král tedy vyšel a v patách za ním všechen jeho dům; a deset žen, souložnic, král zanechal k péči o dům.
17A když vyšel král a v patách za ním všechen lid, zastavili se u jakéhosi vzdáleného domu
18a všichni jeho služebníci přecházeli po jeho boku, i všichni Keréthí ové a všichni Peléthí ové a všichni Gittím, šest set mužů, kteří v patách za ním přišli z Gathu, přecházeli před tváří královou.
19A k Ittajovi, Gittímu, král řekl: Nač jdeš se mnou i ty? Vrať se a zůstaň při králi, vždyť jsi ty cizozemec a dokonce vystěhovalec vůči svému místu.
20Včera - tvůj příchod, a dnes tě mám nutit k potulování s námi, k chození, když já chodím, kam koli já chodím? Vrať se a zaveď s sebou zpět své bratry v laskavost i a věrnost i!
21A Ittaj krále oslovil a řekl: Jako že je živ Hospodin a živ je můj pán, král, jistěže na místě, kde bude můj pán, král, či k smrti, či k životu, ano, tam bude tvůj nevolník.
22Dávid tedy k Ittajovi řekl: Pojď a přejdi. I přešel Ittaj, Gittí, a všichni jeho muži a všechna drobotina, jež byla s ním.
23A všechna země, ti silným hlasem plakali a všechen lid, ti přecházeli, a král přešel přes potok Kidrón a před jeho tváří přecházeli, všechen lid, cestou v pustinu.
24A hle, i Cádók a s ním všichni Lévíovci, nesoucí skříňku Boží smlouvy, i postavili Boží skříňku a Evjáthár až do skončení přecházení všeho lidu z města byl nahoře.
25A král řekl Cádókovi: Zanes Boží skříňku zpět v město; budu-li nacházet přízeň v očích Hospodinových, pak mě přivede zpět a ukáže mi ji i svůj příbytek,
26bude-li však pravit takto: Nemám v tobě potěšení, hle, já, nechť mi činí podle toho, co je dobré v jeho očích.
27I řekl král k Cádókovi, knězi: Zda ty rozumíš? Vrať se v pokoji v město, a Achímaac, tvůj syn, a Jehónáthán, syn Evjáthárův, vaši dva synové, s vámi;
28vizte, já se až do dojití slova od vás k podání mi zprávy budu zdržovat při brodech pustiny.
29Zanesl tedy Cádók a Evjáthár Boží skříňku zpět v Jerúsalém a zůstali tam.
30A Dávid vystupoval po vzestupu Oliv, vystupoval a plakal a měl hlavu zakrytu a šel on bos; a všechen lid, jenž byl s ním, - zakryli každý svou hlavu a vystupovali s pláčem při vystupování.
31I vyrozuměl i Dávida výrokem: Achítófel je mezi spiklenci s Avšálómem. A Dávid řekl: Obrať, prosím, Hospodine, radu Achítófelovu v pošetilost.
32A když Dávid došel až po témě, kde se poklonil Bohu, stalo se, že hle, vstříc jemu Chúšaj, Arkí, jeho tunika roztržena a na jeho hlavě hlína;
33a Dávid mu řekl: Přejdeš-li se mnou, pak se pro mne staneš břemenem,
34chceš-li se však vrátit v město a říci Avšálómovi: Já budu tvým nevolníkem, ó králi, já, nevolník tvého otce odevždy, a nyní i já budu nevolníkem tvým, pak pro mne budeš moci překazit radu Achítófelovu.
35A zda tam s tebou ne budou Cádók a Evjáthár, kněží? Stane se tedy, že každé slovo, jež budeš slyšet z králova domu, budeš oznamovat Cádókovi a Evjáthárovi, kněžím;
36hle, jsou tam s nimi dva jejich synové, Achímaac Cádókův a Jehónáthán Evjáthárův, skrze ně mi budete vzkazovat každé slovo, jež budete slyšet.
37Chúšaj tedy, přítel Dávidův, vstoupil v město; i Avšálóm vstoupil v Jerúsalém.