1A Elíšá řekl: Slyšte slovo Hospodinovo: Takto řekl Hospodin: Zítra okolo této doby bude v bráně Šómrónu seá jemné mouky za šekl a dvě sey ječmene za šekl.
2A důstojník, jenž patřil králi, - na jeho ruku spoléhal, - Božímu muži odpověděl a řekl: Hle, Hospodin zřizuje výpusti v nebesích, zda se však může uskutečnit toto slovo? I řekl: Hle tě, svýma očima to vida, přece z toho nebudeš jíst.
3A u vchod u do brány se vyskytli čtyři muži postižení malomocenstvím; ti řekli, jeden k druhému: Co my tu sedíme, než umřeme?
4Řekneme-li si: Vstupme v město, - vždyť ve městě je hlad, takže tam umřeme, a budeme-li zůstávat zde, také umřeme. Nuže tedy pojďte, vždyť můžeme přeběhnout do tábora Arámova; budou-li chtít ponechat nás naživu, budeme žít, a budou-li chtít nás usmrtit, stejně umřeme.
5I vstali v soumraku, aby vešli do tábora Arámova; když však přišli po okraj tábora Arámova, hle, nebylo tam nikoho;
6Pán totiž dal táboru Arámovu slyšet zvuk vozů a zvuk koní, zvuk veliké vojenské moci, takže si navzájem řekli: Hle, král Isráélův na nás najal krále Chittím a krále Egypta, aby na nás přišli.
7A v soumraku vstali a prchli a opustili své stany a své koně a své osly, tábor, jak on byl, a prchli pro své žití.
8A tito malomocenstvím postižení přišli po konec tábora a vstoupili do jednoho stanu, kde pojedli a napili se, a vynesli odtamtud stříbro a zlato a roucha, a odebrali se a ukryli to, a vrátili se a vstoupili do dalšího stanu a vynesli odtamtud a odebrali se a ukryli to.
9A řekli, jeden k druhému: My nejednáme správně; tento den, to je den dobré zvěsti a my mlčíme. Počkáme-li až do světla jitra, stihne nás trest za vinu, nuže tedy pojďte, a ť můžeme vstoupit a zpravit dům králův.
10Přišli tedy a zavolali na vrátného města a podali si zprávu výrokem: Přišli jsme do tábora Arámova, a hle, nebylo tam nikoho, a ni hlasu člověka, leč koně přivázaní a oslové přivázaní a stany, jak ony byly.
11I zavolal další vrátné; ti zpravili dům králův uvnitř
12a král v noci vstal a řekl k svým služebníkům: Nuže, mohu vám oznámit, co nám Arám ci provedli: Vědí, že my jsme hladovi, i vyšli z tábora skrýt se v poli s výrokem: Až budou vycházet z města, pak budeme moci pochytat je živé a vstoupit do města.
13A jeden z jeho služebníků odpověděl a řekl: Mohou tedy, prosím, vzít pět z těch zbývajících koní, kteří v něm zbyli, - hle je, jsou jako všechen dav Isráéle, ti, kteří v něm zbyli, hle je, jsou jako všechen dav Isráéle, ti, s nimiž je konec, - a můžeme poslat a budeme vidět.
14Vzali tedy dva vozy s koňmi a král je poslal za vojskem Arámovým s výrokem: Odeberte se a vizte.
15Ubírali se tedy za nimi po Jordán, a hle, celá cesta byla plna rouch a náčiní, jež Arám ci ve svém úzkostlivém spěchu odhodili. I vrátili se poslové a podali králi zprávu;
16a lid vyšel, i vyplenili tábor Arámův, takže byla seá jemné mouky za šekl a dvě sey ječmene za šekl podle slova Hospodinova.
17A král toho důstojníka, na jehož ruku spoléhal, ustanovil nad bránou, a v bráně ho ušlapali, lid, takže umřel podle toho, co promluvil Boží muž, co promluvil, když k němu král sestoupil.
18A stalo se, jak Boží muž ke králi promluvil výrokem: Dvě sey ječmene za šekl a seá jemné mouky za šekl bude zítra okolo této doby v bráně Šómrónu;
19a ten důstojník Božímu muži odpověděl a řekl: A č, hle, Hospodin zřizuje výpusti v nebesích, zda se může stát podle tohoto slova? I řekl: Hle, ty, svýma očima to vida, přece z toho nebudeš jíst.
20A tak se mu stalo, a no, v bráně ho ušlapali, lid, takže umřel.