1A synové proroků řekli k Elíšovi: Hle, prosím, místo, kde my před tvou tváří bydlíme, je pro nás příliš úzké;
2pojďme, prosím, k Jordánu a odtamtud berme každý jednu kládu, a ť si tam můžeme zřídit místo k bydlení tam. I řekl: Jděte.
3A jeden řekl: Přivol, prosím, a pojď se svými nevolníky. I řekl: Já půjdu.
4Vy šel tedy s nimi a přišli k Jordánu a jali se sekat dříví;
5a stalo se, když jeden kácel kmen, že železo padlo do vody. I vzkřikl a řekl: Běda, můj pane, a ona byla vypůjčená!
6A Boží muž řekl: Kam padlo? Ukázal mu tedy to místo, i uřízl dřevo a hodil tam; tak způsobil vzplynutí železa.
7A řekl: Vyzvedni si! I vztáhl svou ruku a vzal je.
8A král Arámu se dal do války proti Isráélovi a obrátil se o radu na své služebníky výrokem: Mé tábořiště bude na tom a tom místě.
9A Boží muž vzkázal králi Isráélovu výrokem: Střez se před přecházením tohoto místa, neboť tam jsou sestoupivší tam Arám ci.
10A král Isráélův poslal na to místo, o němž mu Boží muž řekl a upozornil ho, a uchránil se tam - ne jeden krát ani dva krát.
11A srdce krále Arámu se nad touto věcí znepokojilo, i zavolal na své služebníky a řekl k nim: Zda mi nechcete oznámit, kdo z našich je pro krále Isráélova?
12A jeden z jeho služebníků řekl: Ne, můj pane, ó králi, nýbrž Elíšá, prorok, jenž je v Isráéli, oznamuje králi Isráélovu slova, jež vyslovuješ ve své ložnici.
13I řekl: Jděte a zjistěte, kde on je, a ť mohu poslat a sebrat ho. A bylo mu oznámeno výrokem: Hle, je v Dóthánu.
14Poslal tam tedy koně a vozy a silný oddíl vojska; ti v noci přišli a zavedli proti městu obklíčení,
15a když pobočník Božího muže časně procitl, aby vstal, a vyšel, hle, město obstupoval oddíl vojska a koně a vozy. A jeho sluha k němu řekl: Běda, můj pane, jak se máme zachovat?
16I řekl: Nemusíš se bát, neboť ti, kteří jsou s námi, jsou četnější než ti, kteří jsou s nimi.
17A Elíšá se jal modlit a řekl: Hospodine, otevři, prosím, jeho oči, a ť vidí! A Hospodin jeho oči otevřel a sluha uviděl, že hle, hora plná koní a všude okolo Elíši ohnivé vozy.
18I sestoupili k němu a Elíšá se jal modlit k Hospodinu a řekl: Raň, prosím, tento národ slepotou. A podle slova Elíšova je slepotou ranil;
19a Elíšá k nim řekl: Toto ne ní ta cesta, aniž je toto to město; pojďte za mnou, a ť vás mohu zavést k muži, jehož hledáte. A zavedl je do Šómrónu,
20a jak oni do Šómrón u vešli, stalo se, že Elíšá řekl: Hospodine, otevři oči těchto, a ť vidí! A Hospodin jejich oči otevřel, i uviděli, že hle, byli vprostřed Šómrónu.
21A král Isráélův za svého uvidění jich k Elíšovi řekl: Zda je mám pobít, mám je pobít, můj otče?
22I řekl: Nebudeš je bít; zda bys ty bil ty, jež jsi zajal svým mečem a svým lukem? Předlož jejich tváři pokrm a nápoj, a ť jedí a pijí a odcházejí k svému pánu.
23Uspořádal jim tedy velikou hostinu, i pojedli a napili se; a propustil je, i odešli k svému pánu; a nadále již záškodnické bandy Aráma v zem Isráélovu nevešly.
24A potom se stalo, že Ben-Hadad, král Arámu, shromáždil všechno své vojsko a vystoupil a zahájil obléhání proti Šómrónu;
25i nastal v Šómrónu veliký hlad, a hle, zůstávali před ním v obléhání, až byla hlava osla za osmdesát šeklů stříbra a čtvrt kávu trusu holubů za pět šeklů stříbra.
26A stalo se, že Isráélův král přecházel po zdi a vzkřikla na něho jakási žena výrokem: Pomoz, můj pane, ó králi!
27I řekl: Nebude- li ti pomáhat Hospodin, odkud ti mám pomoc opatřit? Zda z mlatu nebo z lisu?
28A řekl jí král: Co s tebou? I řekla: Tato žena ke mně řekla: Dej svého syna, a ť ho dnes můžeme sníst, a mého syna budeme jíst zítra.
29Mého syna jsme tedy uvařily a snědly jsme ho a v další den jsem k ní řekla: Dej svého syna, a ť ho můžeme sníst; a le ukryla svého syna.
30A za králova slyšení slov té ženy se stalo, že roztrhl svá roucha; a když on po zdi přecházel, uviděl lid, že hle, na jeho mase zevnitř byla pytlovina.
31A řekl: Takto nechť mi Bůh činí a takto nechť přidává, bude-li hlava Elíši, syna Šáfátova, na něm dnes zů stá va t!
32A Elíšá seděl ve svém domě a s ním seděli starší, když kohosi poslal z přítomnosti své tváře; dříve než k němu posel přicházel, tu on k starším řekl: Zda jste viděli, že tento syn vrahův poslal k odnětí mé hlavy? Vizte: Za příchodu posla zavřete dveře, a ť ho dveřmi můžete vytlačit; zda ne ní zvuk nohou jeho pána za ním?
33Zatímco s nimi mluvil, tu k němu, hle, sestupoval posel. (A říkalo se: Hle, toto neštěstí je od Hospodina, co ještě mám na Hospodina čekat?)