1A Naamán, velitel vojska krále Arámu, se stal před tváří svého pána mužem velikým a jako osobnost vyvyšovaným, neboť skrze něho dal Hospodin Arámu vysvobození; a ten to muž (projevil se jako zdatný hrdina ) byl postižen malomocenstvím.
2A když Arám ci, záškodnické bandy, podnikli výpravu, zajali ze země Isráélovy mladou dívku; ta se do stala před tvář ženy Naamánovy.
3Ta k své velitelce řekla: Ó, kéž by byl můj pán před tváří proroka, jenž je v Šómrónu! Tehdy by ho mohl vyprostit z jeho malomocenství.
4I vstoupil a podal svému pánu zprávu výrokem: Takto a takto promluvila dívka, jež je ze země Isráélovy.
5A král Arámu řekl: Odeber se; přijď, já pro krále Isráélova chci poslat dopis. I odebral se a vzal v svou ruku deset kikkárů stříbra a šest tisíc šeklů zlata a deset rouch na střídání
6a přinesl ke králi Isráélovu ten dopis s výrokem: Nuže, nyní, za příchodu tohoto dopisu k tobě, hle, posílám k tobě Naamána, svého služebníka, a by s ho mohl vyprostit z jeho malomocenství.
7A jak král Isráélův ten dopis přečetl, stalo se, že roztrhl svá roucha a řekl: Zda jsem já Bůh, abych usmrcoval a abych oživoval, že mi tento vzkazuje, abych kohosi vyprošťoval z jeho malomocenství? Nuže, jen si přece všimněte a vizte, že on vůči mně vyhledává záminku!
8A jak uslyšel Elíšá, Boží muž, že král Isráélův roztrhl svá roucha, stalo se, že králi vzkázal výrokem: Nač jsi roztrhl svá roucha? Nuže, nechť přichází ke mně, a ť ví, že prorok v Isráélovi je.
9I přibyl Naamán se svými koňmi a se svými vozy a stanul u vchod u domu Elíšova;
10a Elíšá k němu poslal posla s výrokem: Třeba odejít, a ť se můžeš sedmkrát vykoupat v Jordánu, a ť se ti tvé maso navrací, a buď čist!
11A Naamán se rozzlobil a odešel, a řekl: Hle, řekl jsem si: Zajisté ke mně bude vycházet a stane a jme se vzývat jméno Hospodina, svého Boha, a svou rukou nad tím místem sem-tam pohybovat a tak toho, jenž je malomocenstvím postižený, vyprostí;
12zda ne jsou Aváná a Parpar, řeky Damašku, lepší než všechny vody Isráélovy? Zda bych se nemohl vykoupat v nich a očistit se? A otočil se a v popuzení se jal odcházet.
13I přiblížili se jeho nevolníci a promluvili k němu a řekli: Můj otče, kdyby k tobě byl prorok promluvil o veliké věci, zda by s ji nechtěl učinit? A čím spíše, jestliže k tobě řekl: Vykoupej se a buď čist?
14Sestoupil tedy a ponořil se sedmkrát v Jordán, podle slova Božího muže, i navrátilo se jeho maso, jako maso malého hocha, a byl očištěn.
15Vrátil se tedy k Božímu muži, on a všechen jeho průvod, a přišel a stanul před jeho tváří a řekl: Hle, prosím, poznal jsem, že v celé zemi není Boha, leč v Isráélovi; a nyní vezmi, prosím, od svého nevolníka dar.
16I řekl: Jako že je živ Hospodin, před jehož tváří stojím, - chci-li vzít! I jal se na něho stran vzetí naléhat, a le odmítal;
17Naamán tedy řekl: Ne- li tedy, nechť, prosím, smí být dán tvému nevolníku náklad půdy na dvojici mezků, neboť tvůj nevolník nebude již obětovat vzestupnou a ni jinou oběť jiným bohům, nýbrž Hospodinu.
18Kéž Hospodin tvému nevolníku odpouští stran této věci: Když můj pán vstoupí v dům Rimmónův klanět se tam a on se opírá o mou ruku, také se v domě Rimmónově skláním; ve věci mého sklánění v domě Rimmónově - kéž Hospodin tvému nevolníku v této věci odpouští.
19I řekl mu: Jdi v pokoji. A když z jeho blízkosti ušel kus cesty,
20řekl si Géchazí, sluha Elíši, Božího muže: Hle, můj pán Naamána, toho Arammího, ušetřil, takže z jeho ruky nevzal, co přinesl; jako že je živ Hospodin, věru, že se za ním rozběhnu, a ť něco od něho mohu vzít.
21I vyrazil Géchazí za Naamánem; a když ho Naamán uviděl za ním běžícího, seskočil mu z vozidla vstříc a řekl: Zda je vše v pořádku?
22I řekl: Vše v pořádku; poslal mě můj pán se vzkazem: Hle, právě nyní ke mně přišli dva mladíci z pohoří Efrájimova, ze synů proroků; dej jim, prosím, kikkár stříbra a dvě roucha na střídání.
23A Naamán řekl: Dej si říci, vezmi dva kikkáry. I dosáhl toho na něm nucením a vecpal dva kikkáry stříbra ve dva pytle, i dvě roucha na střídání, a dal dvěma svým sluhům, a by to před jeho tváří odnesli.
24A když přišel ke kopci, vzal to z jejich ruky a uložil bezpečně v domě, a ty muže propustil, i odešli
25a on vstoupil a postavil se k svému pánu. A Elíšá k němu řekl: Odkud, Géchazí? I řekl: Tvůj nevolník neodešel nikam.
26A řekl k němu: Neodešlo mé vědomí, když se ze svého vozidla kdosi obrátil tobě vstříc! Zda je čas brát peníze a brát roucha a olivnice a vinice a drobný dobytek a skot a nevolníky a služky?
27I bude malomocenství Naamánovo navždy lpět na tobě a na tvém semeni. A vyšel z přítomnosti jeho tváře postižen malomocenstvím, jako sníh.