1A v oněch dnech se stalo, že Pelištím shromáždili svá vojska k vojenské výpravě k bojování proti Isráélovi; a Áchíš řekl k Dávidovi: Musíš ovšem vědět, že se mnou máš vytáhnout ve vojsku, ty i tvoji muži.
2A Dávid k Áchíšovi řekl: Ty se tudíž máš do vědět, co tvůj nevolník umí učinit. A Áchíš řekl k Dávidovi: Tudíž tě chci na všechny dni ustanovit strážcem své hlavy.
3(A Samúél byl umřel a jali se pro něho naříkat, všechen Isráél, a pohřbili ho v Rámě, totiž v jeho městě. A vyvolavače duchů a jasnovidce byl Šáúl odstranil ze země.)
4Pelištím se tedy shromáždili a přitáhli a položili se v Šunému; i Šáúl shromáždil všechen Isráél a položili se v Gilbói.
5A když Šáúl uviděl tábor Pelištím, ulekl se a jeho srdce se velmi rozchvělo;
6i obrátil se Šáúl s otázkou na Hospodina, a le Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze Úrím ani skrze proroky.
7Šáúl tedy řekl svým služebníkům: Vyhledejte mi ženu ovládající duchy mrtvých, a ť k ní mohu zajít, i budu vyzvídat na ní. A jeho služebníci k němu řekli: Hle, žena ovládající duchy mrtvých je v Éndóru.
8Šáúl se tedy přestrojil a oblékl jiná roucha a odešel on a s ním dva jeho muži a v noc i přišli k té ženě; i řekl: Věšť mi, prosím, skrze ducha mrtvého a vyveď mi, koho ti chci říci.
9A ta žena k němu řekla: Hle, ty víš, co učinil Šáúl, že vyvolavače duchů a jasnovidce vyťal ze země; proč se ty tedy snažíš políčit na mé žití k mému usmrcení?
10Šáúl jí tedy při Hospodinu přisáhl výrokem: Jako že je živ Hospodin - potká-li tě trest za tuto věc!
11Ta žena tedy řekla: Koho ti mám vyvést? I řekl: Vyveď mi Samúéla.
12A když ta žena Samúéla uviděla, vzkřikla silným hlasem a pronesla ta žena výrok: Proč jsi mě ošidil? Vždyť ty jsi Šáúl!
13A král jí řekl: Nechť se nebojíš; ale co vidíš? A ta žena k Šáúlovi řekla: Vidím jakéhosi boha, vystupujícího ze země.
14I řekl jí: Jaké je jeho vzezření? A řekla: Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm. I poznal Šáúl, že je to Samúél; i schýlil hlavu, obličej k zemi, a poklonil se.
15A Samúél k Šáúlovi řekl: Proč jsi mě vyrušil vyvedením mne? A Šáúl řekl: Je mi velmi úzko, neboť proti mně bojují Pelištím a Bůh se ode mne odvrátil a neodpovídá mi již ani skrze proroky ani skrze sny; i zavolal jsem tě k dání mi na vědomí, co mám činit.
16A Samúél řekl: A proč se chceš tázat mne, když se Hospodin od tebe odvrátil a stal se tvým odpůrcem?
17A no, Hospodin si učinil podle toho, co promluvil skrze mne, a no, vytrhl Hospodin kralování z tvé ruky a dal je tvému bližnímu, Dávidovi,
18ježto jsi neuposlechl na hlas Hospodinův a neuplatnil jsi žár jeho hněvu na Amálékovi; proto ti tohoto dne Hospodin učinil tuto věc.
19A Hospodin i Isráéle s tebou vy dá v ruku Pelištím a zítra budeš ty i tvoji synové se mnou; i tábor Isráélův bude Hospodin vy dávat v ruku Pelištím.
20A Šáúl náhle celou svou výškou padl k zemi, neboť pocítil velikou bázeň ze slov Samúélových, ani v něm nebylo síly, neboť po celý ten den a celou tu noc nebyl pojedl chleba.
21A ta žena k Šáúlovi přišla a zpozorovala, že je velmi otřesen, i řekla k němu: Hle, tvá služka uposlechla na tvůj hlas, i položila jsem své žití ve svou dlaň a uposlechla jsem tvých slov, jež jsi ke mně promluvil.
22Nyní tedy, prosím, uposlechni i ty na hlas své služky, a ť před tvou tvář smím položit kousek chleba, i pojez, a ť v tobě je síla, když půjdeš svou cestou.
23Odmítl však a řekl: Nebudu jíst; a le jeho služebníci a také ta žena se na něho jali naléhat, i uposlechl jejich hlasu a vstal se země a usedl na loži.
24A ta žena měla v domě krmné tele; spěšně je tedy zabila a vzala hrubou mouku, tu zamísila a napekla nekvašených chlebů
25a podala tváři Šáúlově a tváři jeho služebníků; i pojedli a vstali a v onu noc odešli.