1A po těchto věcech se stalo: Návóthovi, Jizreélímu, patřila vinice, jež byla v Jizreéli vedle paláce Acheáva, krále Šómrónu,
2a Acheáv k Návóthovi promluvil výrokem: Dej mi svou vinici, a ť mi je za zahradu zelin, neboť ona je blízko vedle mého domu, a chci ti místo ní dát vinici lepší než ona; bude -li ti to vhod, mohu ti dát peníze v její ceně.
3A Návóth k Acheávovi řekl: Daleko mi, skrze Hospodina, od toho, abych ti dal dědictví svých otců.
4A Acheáv vstoupil do svého domu, mrzut a pohněván pro to slovo, jež k němu Návóth, Jizreélí, vyslovil, že řekl: Nebudu ti dávat dědictví svých otců, a ulehl na své lože a odvrátil svou tvář a nic nepojedl.
5A vstoupila k němu Ízevel, jeho žena, a promluvila k němu: Co toto? Tvůj duch je mrzut a ty nic nejíš!
6I promluvil k ní: Neboť jsem mluvil k Návóthovi, Jizreélímu, a říkal jsem mu: Dej mi svou vinici, za peníze, nebo, budeš- li si ty přát, mohu ti dát vinici místo ní. A řekl mi: Nebudu ti dávat svou vinici.
7A Ízevel, jeho žena, k němu řekla: Ty nyní vykonáváš kralování nad Isráélem? Vstaň, pojez chleba a nechť se tvé srdce těší; vinici Návótha, Jizreélího, ti umím dát já.
8A ve jménu Acheávově napsala a jeho pečetí zapečetila listy a poslala ty listy k starším a k urozeným, již bydleli s Návóthem v jeho městě,
9a v těch listech napsala výrok: Provolejte půst a Návótha posaďte v čelo lidu,
10a před něho posaďte dva muže-ničemy, a ť ho usvědčují výrokem: Zlořečil jsi Bohu a králi; i vyvedou ho a ukamenujte ho, takže bude muset umřít.
11A muži města, starší a urození, ti, kteří v jeho městě bydleli, učinili podle toho, co jim Ízevel vzkázala, podle toho, co bylo napsáno v listech, jež k nim poslala:
12Provolali půst a Návótha posadili v čelo lidu
13a přivedli dva muže-ničemy, ty před něho posadili, a ti ničemní muži se jali Návótha před lidem usvědčovat výrokem: Návóth zlořečil Bohu a králi; a vyvedli ho ven vůči městu a zasypali kameny, takže umřel;
14a Ízevel vzkázali výrokem: Návóth byl ukamenován a umřel.
15A jak Ízevel uslyšela, že Návóth byl ukamenován a umřel, stalo se, že Ízevel řekla k Acheávovi: Vstaň, zaujmi za vlastnictví vinici Návótha, Jizreélího, již ti odmítl dát za peníze, neboť Návóth není živ, nýbrž umřel.
16A jak Acheáv uslyšel, že Návóth umřel, stalo se, že Acheáv vstal k sestoupení do vinice Návótha, Jizreélího, zaujmout ji za vlastnictví.
17A k Élijjáhúovi, Tišbímu, se do stalo slovo Hospodinovo výrokem:
18Vstaň, sestup vstříc Acheávovi, králi Isráélovu, jenž je v Šómrónu, hle, ve vinici Návóthově, kam sestoupil zaujmout ji za vlastnictví,
19a promluv k němu výrokem: Takto řekl Hospodin: Viď, zavraždil jsi a také jsi zaujal vlastnictví? A promluv k němu výrokem: Takto řekl Hospodin: Na místě, kde psi lízali krev Návóthovu, budou psi lízat krev tvou - ano, tvou!
20A Acheáv k Élijjáhúovi řekl: Což jsi mě našel, můj nepříteli? I řekl: Našel, protože ses prodal k činění toho, co je v očích Hospodinových zlé.
21Hle, já, - chystám se zlo přivést na tebe, i budu vymetat za tebou a vytínat Acheávovi močícího na stěnu a zadrženého i propuštěného v Isráélovi
22a vz dávat se tvého domu jako domu Jároveáma, syna Nevátova, a jako domu Baeši, syna Achijjova, za dráždění, jímž jsi mě dráždil, a Isráéle jsi svedl k hřešení.
23A i o Ízevel Hospodin promluvil výrokem: Ízevel budou uvnitř valu Jizreéle žrát psi.
24Toho, jenž umře Acheávovi ve městě, budou žrát psi, a toho, jenž mu umře v poli, bude žrát ptactvo nebes.
25(Vždyť se nevyskytl nikdo jako Acheáv, jenž se prodal k činění toho, co je v očích Hospodinových zlé, jehož podnítila Ízevel, jeho žena,
26takže se choval velmi odporně chozením za neřádstvy podle všeho, co činili Emórí ové, jež Hospodin před tváří synů Isráélových vypudil.)
27A jak Acheáv tato slova uslyšel, stalo se, že roztrhl svá roucha a vzal na své maso pytlovinu a jal se postit a uléhat na pytlovinu a chodit tiše.
28A k Élijjáhúovi, Tišbímu, se do stalo slovo Hospodinovo výrokem:
29Zda vidíš, že se Acheáv před mou tváří pokořil? Protože se před mou tváří pokořil, nebudu uvádět neštěstí v jeho dnech; neštěstí na jeho dům budu uvádět ve dnech jeho syna.