1A Ben-Hadad, král Arámu, shromáždil všechnu svou vojenskou moc, a s ním třicet a dva králové, a koně a vozy, a vystoupil a zahájil před Šómrónem obléhání a jal se proti němu bojovat;
2a do města poslal k Acheávovi, králi Isráélovu, posly
3a vzkázal mu: Takto řekl Ben-Hadad: Tvé stříbro a tvé zlato, to patří mně, a tvé ženy a tvoji synové, nejlepší z nich, ti patří mně.
4A král Isráélův odpověděl a vzkázal: Podle tvého slova, můj pane, ó králi, ti patřím já a vše, co patří mně.
5A poslové opět přišli a řekli: Takto vzkázal Ben-Hadad, výrokem: Poslal jsem ovšem k tobě vzkaz: Své stříbro a své zlato a své ženy a své syny musíš dát mně;
6ale také k tobě zítra okolo této doby chci poslat své služebníky, a ť prohledají tvůj dům a domy tvých služebníků, a stane se, že vše žádoucí tvým očím budou klást v svou ruku a poberou.
7Král Isráélův tedy povolal všechny starší země a řekl: Nuže, všimněte si a vizte, že tento usiluje o zlo, neboť ke mně poslal pro mé ženy a pro mé syny a pro mé stříbro a pro mé zlato a neodepřel jsem mu.
8I řekli k němu všichni starší a všechen lid: Nemusíš poslouchat, aniž musíš přivolovat.
9Řekl tedy poslům Ben-Hadadovým: Řekněte mému pánu, králi: Vše, co jsi svému nevolníku prve vzkázal, mohu učinit, a le tuto věc učinit nejsem schopen. A poslové odešli a odevzdali slovo;
10a Ben-Hadad k němu poslal vzkaz: Takto nechť mi činí bohové a takto nechť přidávají, bude-li prach Šómrónu stačit hrstem všeho lidu, jenž mě následuje!
11A král Isráélův odpověděl a řekl: Promluvte: Opasující se nechť se nevychloubá jako svlékající.
12A jak on uslyšel toto slovo, když on v stanech pil, on i ti králové, se stalo, že svým služebníkům řekl: Rozestavte! I rozestavili proti městu.
13A hle, k Acheávovi, králi Isráélovu, se přiblížil jeden prorok a řekl: Takto řekl Hospodin: Zda jsi uviděl všechen tento veliký dav? Hle, já, - chystám se vy dat je dnes v tvou ruku, a ť se dovídáš, že já jsem Hospodin.
14A Acheáv řekl: Skrze koho? I řekl: Takto řekl Hospodin: Skrze sluhy přednostů krajů. A řekl: Kdo má zahájit bitvu? I řekl: Ty.
15I podrobil sluhy přednostů krajů přehlídce a shledalo se jich dvě stě dvaatřicet, a po nich podrobil přehlídce všechen lid, všechny syny Isráélovy - sedm tisíc.
16I vytáhli o polednách, a Ben-Hadad v stanech pil, - byl opojen, - on i ti králové, třicet a dva králové pomáhající mu;
17sluhové přednostů krajů tedy vytáhli nejprve, a Ben-Hadad poslal, i podali mu zprávu výrokem: Ze Šómrónu vytáhli muži.
18I řekl: Vytáhli-li k míru, pochytejte je živé, a vytáhli-li k boji, pochytejte je živé.
19Tito sluhové přednostů krajů tedy vytáhli z města, i vojenská moc, jež byla za nimi,
20a skolili každý svého muže, takže se Arám ci dali na útěk a Isráél se jal je pronásledovat; a na koni unikl Ben-Hadad, král Arámu, a jezdci.
21A vytáhl král Isráélův a pobil koně a vozy a jal se mezi Arámem porážet velikou porážkou.
22A ke králi Isráélovu se přiblížil ten prorok a řekl mu: Jdi, nabuď síly a uvaž a viz, co máš činit, neboť při návratu roku proti tobě král Aráma bude vystupovat.
23A služebníci krále Arámu k němu řekli: Jejich bohové jsou bohové hor, proto se stali silnějšími než my; avšak bojujme s nimi v rovině - nebudeme-li silnější než oni?
24Učiň tedy tuto věc: Odstraň krále, každého z jeho místa, a dosaď místo nich vladaře,
25a ty by sis měl sehnat vojenskou moc jako byla vojenská moc, jež padla z tvé blízkosti, a koní jako jejích koní a vozů jako jejích vozů a budeme proti nim bojovat v rovině - nebudeme-li silnější než oni? Uposlechl tedy jejich hlasu a učinil tak.
26A při návratu roku se stalo, že Ben-Hadad podrobil Aráma přehlídce a vystoupil do Aféku bojovat s Isráélem.
27I synům Isráélovým bylo určeno podrobit se přehlídce a bylo postaráno o jejich zásobování; i odebrali se jim vstříc a utábořili se před nimi jako dva hloučky koz, zatímco Arám ci naplňovali zem.
28I přiblížil se Boží muž a řekl ke králi Isráélovu, a no, řekl: Takto řekl Hospodin: Protože Arám ci řekli: Hospodin je bůh hor a ne ní on bůh nížin, proto všechen tento veliký dav vy dám v tvou ruku, a ť se dovídáte, že já jsem Hospodin.
29I utábořili se na sedm dní jedni naproti druhým a v sedmý den se stalo, že nastala bitva, a synové Isráélovi Aráma pobili, sto tisíc pěších v jeden den,
30a ti, již pozůstali, prchli do Aféku, do města, kde na dvacet a sedm tisíc mužů, již pozůstali, padla zeď. I Ben-Hadad prchl a vstoupil do města, z pokoj e v pokoj.
31A jeho služebníci k němu řekli: Hle, prosím, uslyšeli jsme, že králové domu Isráélova, že oni jsou králové laskaví; nechť, prosím, smíme vzít na své kyčle pytlovinu a na své hlavy provazy a vyjít ke králi Isráélovu, snad bude chtít nechat tvou duši naživu.
32Navinuli tedy na své kyčle pytlovinu a na své hlavy provazy a vstoupili ke králi Isráélovu a řekli: Tvůj nevolník Ben-Hadad řekl: Kéž, prosím, chceš nechat mou duši naživu! I řekl: Zda je on ještě živ? On je můj bratr!
33Toho si ti muži bystře všímali a spěšně se toho od něho chopili, a řekli: Tvůj bratr, Ben-Hadad… I řekl: Vstupte, přiveďte ho! A když Ben-Hadad k němu vycházel, dal mu vystoupit na vozidlo;
34a on k němu řekl: Města, jež můj otec tvému otci odňal, chci vrátit, a v Damašku si můžeš vyhradit ulice, jako si vyhradil můj otec v Šómrónu. - A já tě chci propustit s tou to smlouvou. I uzavřel vzhledem k němu smlouvu a propustil ho.
35A jeden muž ze synů proroků řekl slovem Hospodinovým k svému bližnímu: Udeř mě, prosím. A ten muž odepřel udeřit ho;
36i řekl mu: Protože jsi neuposlechl na hlas Hospodinův, hle, ty, - až budeš z mé blízkosti odcházet, skolí tě lev. A když od něho odešel, zastihl ho lev a skolil ho.
37Našel tedy jiného muže a řekl: Udeř mě, prosím. A ten muž ho udeřil - úder a modřina;
38a ten prorok odešel a postavil se do cesty králi; a přestrojil se s páskou na svých očích.
39A když se král ubíral mimo, stalo se, že on na krále zakřičel a řekl: Tvůj nevolník vyšel vprostřed bitvy a hle, kdosi odbočil a přivedl ke mně jakéhosi muže a řekl: Hlídej tohoto muže; bude-li jakkoli postrádán, pak se tvé žití do stane na místo jeho žití, nebo budeš muset navážit kikkár stříbra.
40A když tvůj nevolník byl zaměstnán tu a tam, stalo se, že on - nebylo ho. A král Isráélův k němu řekl: Tak ový je tvůj rozsudek, tys rozhodl.
41A on spěšně ze svých očí sňal pásku a král Isráélův ho poznal, že on je z proroků;
42i řekl k němu: Takto řekl Hospodin: Protože jsi z ruky propustil muže mně odevzdaného, proto se tvé žití do stane na místo jeho žití a tvůj lid na místo jeho lidu.
43A král Isráélův se odebral k svému domu, mrzut a pohněván, a přišel do Šómrónu.