1Davidův žalm. Hospodin je mé světlo i má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, koho bych se lekal?
2Když se ke mně přiblížili zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, moji protivníci a nepřátelé, sami klopýtli a padli.
3Kdyby se proti mně položilo vojsko, mé srdce se nebude bát. Kdyby se proti mně zvedla bitva, i tehdy budu doufat.
4O jedno jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal: Abych přebýval v domě Hospodinově po všechny dny svého života, abych mohl hledět na Hospodinovu nádheru a abych mohl přemítat v jeho chrámu.
5V den zlý mě schová ve své skrýši, skryje mě v úkrytu svého stanu, na skálu mě zdvihne.
6A teď zvedám hlavu nad své nepřátele kolem sebe. V jeho stanu budu obětovat oběti radostných výkřiků, budu zpívat a opěvovat Hospodina.
7Slyš, Hospodine, když hlasitě volám, smiluj se nade mnou a odpověz mi!
8Ohledně tebe svému srdci připomínám slova: Hledejte mou tvář! A já tvou tvář hledám, Hospodine!
9Neskrývej přede mnou svou tvář, neodvracej se hněvivě od svého otroka – býval jsi mou pomocí. Nenech mě, neopouštěj mě, Bože, má spáso!
10I kdyby mě opustili můj otec a má matka, Hospodin mě k sobě přivine.
11Vyuč mě, Hospodine, své cestě, veď mě rovnou stezkou, vždyť na mě číhají!
12Nevydávej mě choutkám mých protivníků, neboť proti mě povstávají lživí svědkové a zlovolný žalobce.
13Jak bych nevěřil, že budu hledět na Hospodinovu dobrotu v zemi živých!
14Očekávej na Hospodina! Buď pevný a posilni své srdce! Očekávej na Hospodina!