1Davidův žalm. K tobě volám, Hospodine, má skálo, nebuď ke mně hluchý! Neozveš-li se mi, budu podobný těm, kdo sestupují v jámu.
2Vyslyš mé úpěnlivé prosby, když k tobě volám, když pozvedám ruce ke tvé nejsvětější svatyni!
3Neodvleč mě s ničemy, s činiteli nepravosti, s těmi, kdo se svými bližními mluví pokojně, ale v jejich srdci je zlo.
4Dej jim podle jejich skutků, podle jejich zvrácených činů, podle díla jejich rukou jim dej, vrať jim, co vykonali!
5Oni neuvažují o Hospodinově jednání, o díle jeho rukou. Strhne je a už je nezbuduje.
6Požehnán buď Hospodin, neboť vyslyšel mé úpěnlivé prosby.
7Hospodin je má síla a můj štít, v něho doufá mé srdce. Dostalo se mi pomoci, proto mé srdce jásá, proto mu budu vzdávat chválu svou písní.
8Hospodin je silou svého lidu, je spásnou záštitou svému pomazanému.
9Zachraň svůj lid, žehnej svému dědictví, pas jej, nos jej stále!