1I řekl Hospodin Mojžíšovi: Jdi k faraonovi a pověz mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, ať mi slouží!
2Jestliže se je budeš zdráhat propustit a stále je budeš držet,
3hle, Hospodinova ruka dopadne na tvůj dobytek, který je na poli, na koně, na osly, na velbloudy, na skot i na brav s velmi těžkým morem.
4A Hospodin učiní rozdíl mezi dobytkem Izraele a dobytkem Egypta: Ze všeho dobytka synů Izraele neuhyne ani kus.
5Hospodin také určil čas: Tuto věc Hospodin učiní v zemi zítra.
6Příští den Hospodin tu věc učinil a všechen dobytek Egypťanů uhynul, ale z dobytka synů Izraele neuhynul ani jeden kus.
7Farao to dal zjistit, a hle, z izraelského dobytka neuhynul ani jeden kus. Faraonovo srdce však zůstalo zatvrzelé a lid nepropustil.
8I řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi: Vezměte si plné hrsti sazí z hrnčířské pece a ať je Mojžíš rozhazuje k nebi před očima faraona.
9Stanou se prachem po celé egyptské zemi a vyvolají na lidech i na dobytku v celé egyptské zemi vředy hnisavých neštovic.
10Vzali tedy saze z hrnčířské pece, postavili se před faraona a Mojžíš je rozhazoval k nebi. Na lidech i na dobytku se objevily vředy hnisavých neštovic.
11Ani kouzelníci nebyli schopni se postavit před Mojžíše kvůli vředům, protože vředy byly na kouzelnících i na celém Egyptě.
12Ale Hospodin posilnil faraonovo srdce, takže je neuposlechl, tak jak Hospodin Mojžíšovi pověděl.
13I řekl Hospodin Mojžíšovi: Časně ráno se postav před faraona a řekni mu: Toto praví Hospodin, Bůh Hebrejů: Propusť můj lid, ať mi slouží.
14Protože tentokrát pošlu do tvého srdce, na tvé otroky a na tvůj lid všechny své rány, abys poznal, že na celé zemi není nikdo jako já.
15Vždyť už jsem vztáhl ruku, a kdybych tím morem ranil tebe a tvůj lid, byl bys vyhlazen ze země.
16Avšak proto jsem tě zachoval, abych ti ukázal svou moc a aby se o mém jménu vyprávělo po celé zemi.
17Stále vystupuješ proti mému lidu povýšeně a nechceš ho propustit.
18Hle, zítra o tomto čase sešlu tak ohromné krupobití, že podobné v Egyptě nebylo ode dne jeho založení až dosud.
19Nuže, pošli rychle do bezpečí dobytek a všechno, co máš na poli. Všechno, lidé i dobytek, co se bude nacházet na poli a nebude shromážděno v domě, když na to spadne to krupobití, zemře.
20Kdo z faraonových otroků se bál Hospodinova slova, zahnal své otroky a svůj dobytek do domů.
21Kdo si však nevzal k srdci Hospodinovo slovo, zanechal své otroky a dobytek na poli.
22Hospodin pak řekl Mojžíšovi: Vztáhni ruku k nebi a dopadne krupobití na celou egyptskou zemi. Na lidi, na dobytek i na všechnu polní zeleň v egyptské zemi.
23Mojžíš vztáhl svou hůl k nebi a Hospodin způsobil hřmění a krupobití a oheň sestupoval na zem. Tak Hospodin seslal krupobití na egyptskou zemi.
24A nastalo krupobití a oheň se blýskal uprostřed toho krupobití, tak ohromného, že podobné nebylo v celé egyptské zemi od té doby, co se Egypt stal národem.
25Krupobití po celé egyptské zemi potlouklo všechno, co zůstalo na poli, od lidí až po dobytek; krupobití potlouklo všechnu polní zeleň a polámalo všechny polní stromy.
26Pouze v zemi Gošenu, kde žili synové Izraele, krupobití nebylo.
27Farao si dal zavolat Mojžíše a Árona a řekl jim: Tentokrát jsem zhřešil. Hospodin je spravedlivý. Já a můj lid jsme ničemové.
28Proste Hospodina. Dost již bylo Božího hřmění a krupobití. Propustím vás, nebudete tu déle zůstávat.
29Mojžíš mu odpověděl: Jakmile vyjdu z města, vztáhnu své dlaně k Hospodinu. Hřmění přestane a krupobití už nebude, abys poznal, že země je Hospodinova.
30Vím však, že ty a tvoji otroci ještě nemáte bázeň před Hospodinem Bohem.
31Len a ječmen je potlučený, protože ječmen byl už v klasu a len byl v květu.
32Ale pšenice a špalda nebyly potlučeny, protože jsou pozdní.
33Mojžíš vyšel od faraona z města a vztáhl dlaně k Hospodinu. Hřmění a krupobití přestalo a déšť se již neřinul na zem.
34Když farao viděl, že přestal déšť, krupobití i hřmění, dále hřešil a zatvrdil své srdce on i jeho otroci.
35Faraonovo srdce se posilnilo a nepropustil syny Izraele, tak jak promluvil Hospodin prostřednictvím Mojžíše.