Romans 4
1 Čeho tedy, řekneme, že dosáhl náš praotec Abraham podle těla?
2 Neboť byl-li Abraham ospravedlněn ze skutků, má se čím honositi, ale ne u Boha.
3 Neboť co praví Písmo? „Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to připočteno k spravedlnosti.“
4 Ale tomu, kdo pracuje, bývá mzda počítána ne z milosti, nýbrž z povinnosti;
5 tomu pak, kdo nepracuje, avšak věří v Toho, jenž ospravedlňuje hříšníka, bývá jeho víra počítána k ospravedlnění [podle ustanovení Boží milosti].
6 Tak i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků:
7 „Blahoslaveni jsou ti, jimž nepravosti jsou odpuštěny a jejichž hříchy jsou zakryty.
8 Blahoslavený je každý, jemuž Pán nepřičítá hřích.“
9 Nuže, vztahuje se toto blahoslavenství (jen) na obřezané nebo také na neobřezané? Pravíme totiž: „Připočtena byla víra Abrahamovi k spravedlnosti.“
10 Jak byla připočtena? V obřízce nebo před obřízkou? Nikoliv v obřízce, nýbrž před obřízkou.
11 A on přijal znamení obřízky jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou (už) měl před svou obřízkou, aby byl otcem všech věřících z neobřízky, aby také jim to bylo připočteno k spravedlnosti,
12 a aby byl otcem těch obřezaných, kteří nejen jsou obřezáni, nýbrž také kráčejí v šlépějích víry, kterou měl náš otec Abraham (již) před obřízkou.
13 Vždyť nikoli skrze zákon se dostalo Abrahamovi nebo jeho potomstvu zaslíbení, že se stane dědicem světa, nýbrž skrze spravedlnost z víry.
14 Neboť jsou-li dědici ti, kdož jsou ze zákona, neúčinnou se stala víra a zrušeno je zaslíbení.
15 Vždyť zákon působí hněv (Boží). Kde však není zákona, není ani přestoupení.
16 Proto z víry (jest ono zaslíbení), a tím z milosti, aby tak bylo zajištěno pro veškeré potomstvo, nejen pro to, které je ze zákona, nýbrž i pro to, které je z víry Abrahamovy.
17 On je přece otec nás všech, jak je psáno: „Otcem mnoha národů jsem tě ustanovil“, a to před Bohem; v něj, jenž oživuje mrtvé a tvoři z ničeho, uvěřil.
18 On proti očekávání v naději uvěřil, že bude otcem mnoha národů podle toho, co mu bylo řečeno: „Tak četné bude tvé potomstvo.“
19 A neochabl ve víře a nehleděl ani na své odumřelé tělo, ač byl již téměř stoletý, ani na odumřelé lůno Sářino.
20 Pro zaslíbení Boží však nepochyboval z nedůvěry, nýbrž posilněn vírou vzdal chválu Bohu.
21 Byl pevně přesvědčen, že (Bůh) může též splniti, cokoliv slíbil.
22 Proto také bylo mu to připočteno k spravedlnosti.
23 Nebylo však pouze kvůli němu napsáno: „Bylo mu to připočteno [k spravedlnosti]“, nýbrž i kvůli nám.
24 Také nám to bude připočteno, budeme-li věřiti v Toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše [Krista], Pána našeho,
25 který byl vydán za naše hříchy na smrt a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.