1Poněvadž jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze Pána našeho Ježíše Krista.
2Skrze něho máme vírou i přístup k té milosti, v níž žijeme, a honosíme se nadějí na slávu [dítek] Božích.
3A nejen to, nýbrž také se honosíme souženími, neboť víme,
4že soužení vede k vytrvalosti, vytrvalost k osvědčení a osvědčení pak k naději;
5naděje však nezklame, neboť láska Boží je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
6Neboť proč zemřel Kristus, když jsme byli ještě slabí, v pravý čas za hříšníky?
7Vždyť za spravedlivého stěží kdo umírá; za dobrého totiž se snad někdo přece i odhodlá zemříti.
8Bůh však ukazuje svou lásku k nám tím, že Kristus zemřel za nás [v pravý čas], když jsme byli ještě hříšníci.
9Mnohem spíše tedy budeme nyní, poněvadž jsme ospravedlněni jeho krví, uchováni skrze něho od hněvu (Božího).
10Jestliže jsme totiž byli smrtí jeho Syna smířeni s Bohem, když jsme byli jeho nepřáteli, tím spíše, když jsme byli smířeni, budeme zachováni jeho životem.
11A nejen to, nýbrž honosíme se i v Bohu skrze Pána našeho Ježíše Krista, skrze něhož jsme nyní dosáhli smíření.
12Proto, jako skrze jednoho člověka přišel hřích na tento svět a skrze hřích smrt, a tak na všechny lidi přišla smrt, poněvadž všichni zhřešili...
13Až do zákona totiž byl hřích na světě, ale poněvadž nebylo zákona, hřích se (lidem) nepřičítal.
14Přece však smrt panovala od Adama až do Mojžíše také nad těmi, kdož nezhřešili podobným přestoupením jako Adam. Ten byl předobrazem budoucího (Adama).
15Avšak s darem není tomu tak jako s proviněním. Neboť umřelo-li jich mnoho proviněním toho jednoho, tím spíše se daru Boží milosti dostalo milostí jednoho člověka, Ježíše Krista, mnohým v míře přehojné.
16A není to s darem tak, jako s hříšným činem toho jednoho. Rozsudek totiž nad proviněním toho jednoho (vedl) k odsouzení, dar milosti však (vede) z mnoha provinění k ospravedlnění.
17Neboť jestliže proviněním jednoho, a právě toho jednoho, kralovala smrt, mnohem spíše ti, kdož dostávají hojnost milosti a daru ospravedlnění, budou kralovati v životě (věčném) skrze jednoho: Ježíše Krista.
18Nuže, jak s proviněním jednoho (přišlo) odsouzení na všechny lidi, tak zase spravedlivým činem jednoho (přichází) na všechny lidi ospravedlnění, vedoucí do života.
19Neboť jako se neposlušností jednoho člověka stalo jich mnoho hříšníky, tak se zase poslušností jednoho stane jich mnoho spravedlivými.
20K tomu pak přistoupil zákon, takže se rozmohlo provinění. Kde se však rozmohl hřích, nad míru se rozhojnila milost,
21aby jako hřích kraloval ve smrti, tak i kralovala milost spravedlností k životu věčnému skrze Ježíše Krista, Pána našeho.