1Jakou tedy přednost má žid, anebo jaký prospěch je z obřízky?
2Po každé stránce veliký!
3Předně jsou jim svěřena zaslíbení Boží. Ale což, jestliže někteří [z nich] neuvěřili? Zmaří jejich nevěra věrnost Boží?
4Vůbec ne! Je totiž jako Bůh pravdomluvný, každý člověk však je podroben omylu, jak je psáno: „Abys byl shledán spravedlivým v svých slovech a zvítězil, když býváš souzen.“
5Staví-li však naše nepravost na světlo spravedlnost Boží, co řekneme? Což je Bůh, když projevuje hněv – po lidsku řečeno – nespravedlivý?
6Nikoliv! Jak by pak mohl Bůh souditi tento svět?
7Neboť vynikla-li mou lží pravda Boží k jeho slávě, proč právě já mám jako hříšník býti odsuzován?
8A proč (neříci), jak býváme pomlouváni a jak o nás někteří tvrdí, že říkáme: „Čiňme zlé, aby vzešlo dobré“? Odsouzení těchto (lidí) je spravedlivé.
9Co tedy? Jsme my víc než oni? Vůbec ne! Vždyť jsme výše obvinili jak židy tak pohany, že všichni jsou pod hříchem,
10jak je psáno: „Není ani jednoho člověka spravedlivého,
11není moudrého, není, kdo by hledal Boha.
12Všichni se uchýlili, vesměs se stali neužitečnými. Není, kdo by činil dobré, není ani jediný.
13Jako otevřený hrob je jejich hrdlo. Svými jazyky jednají lstivě, hadí jed je na jejich rtech.
14Jejich ústa jsou plna zlořečení a hořkosti,
15jejich nohy jsou rychlé k prolévání krve. Zkáza a bída na jejich cestách,
16cesty pokoje však nepoznali.
17Není bázně Boží před očima jejich.“
18Víme však, že všechno, co zákon praví, praví k těm, kdož jsou pod zákonem,
19aby se všecka ústa odmlčela a veškerý svět se uznal před Bohem vinným.
20Neboť skutky zákona nebude ospravedlněn před ním žádný člověk, poněvadž skrze zákon přichází poznání hříchu.
21Nyní se však zjevilo ospravedlnění od Boha bez zákona. Zákon a Proroci svědčí o něm.
22(Míním) ospravedlnění od Boha vírou v Ježíše Krista, platné pro všechny [a na všechny], kdož [v něho] věří; tu není totiž rozdílu.
23Neboť všichni zhřešili a postrádají slávy Boží.
24Ospravedlněni pak bývají zdarma jeho milostí, protože jsou vykoupeni skrze Krista Ježíše.
25Toho Bůh představil v jeho krvi jako smírnou oběť skrze víru, aby ukázal svou spravedlnost.
26V (čase) své shovívavosti (totiž) opomíjel (trestati) dříve spáchané hříchy a (teprve) v nynějším čase dal najevo svou spravedlnost, že sám je spravedlivý a že ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše [Krista].
27Kde tedy je tvé vychloubání? Je vyloučeno. Jakým zákonem? Skutků? Nikoliv, nýbrž zákonem víry!
28Neboť soudíme, že Člověk bývá ospravedlňován vírou bez skutků zákona.
29Či je Bůh toliko pro židy? Což ne i pro pohany? Ano, i pro pohany.
30Neboť jest jeden Bůh, a ten ospravedlňuje obřezané z víry a neobřezané skrze víru.
31Rušíme tedy vírou zákon? Nikoliv, nýbrž stvrzujeme zákon.