Romans 3
1 Jakou tedy přednost má žid, anebo jaký prospěch je z obřízky?
2 Po každé stránce veliký!
3 Předně jsou jim svěřena zaslíbení Boží. Ale což, jestliže někteří [z nich] neuvěřili? Zmaří jejich nevěra věrnost Boží?
4 Vůbec ne! Je totiž jako Bůh pravdomluvný, každý člověk však je podroben omylu, jak je psáno: „Abys byl shledán spravedlivým v svých slovech a zvítězil, když býváš souzen.“
5 Staví-li však naše nepravost na světlo spravedlnost Boží, co řekneme? Což je Bůh, když projevuje hněv – po lidsku řečeno – nespravedlivý?
6 Nikoliv! Jak by pak mohl Bůh souditi tento svět?
7 Neboť vynikla-li mou lží pravda Boží k jeho slávě, proč právě já mám jako hříšník býti odsuzován?
8 A proč (neříci), jak býváme pomlouváni a jak o nás někteří tvrdí, že říkáme: „Čiňme zlé, aby vzešlo dobré“? Odsouzení těchto (lidí) je spravedlivé.
9 Co tedy? Jsme my víc než oni? Vůbec ne! Vždyť jsme výše obvinili jak židy tak pohany, že všichni jsou pod hříchem,
10 jak je psáno: „Není ani jednoho člověka spravedlivého,
11 není moudrého, není, kdo by hledal Boha.
12 Všichni se uchýlili, vesměs se stali neužitečnými. Není, kdo by činil dobré, není ani jediný.
13 Jako otevřený hrob je jejich hrdlo. Svými jazyky jednají lstivě, hadí jed je na jejich rtech.
14 Jejich ústa jsou plna zlořečení a hořkosti,
15 jejich nohy jsou rychlé k prolévání krve. Zkáza a bída na jejich cestách,
16 cesty pokoje však nepoznali.
17 Není bázně Boží před očima jejich.“
18 Víme však, že všechno, co zákon praví, praví k těm, kdož jsou pod zákonem,
19 aby se všecka ústa odmlčela a veškerý svět se uznal před Bohem vinným.
20 Neboť skutky zákona nebude ospravedlněn před ním žádný člověk, poněvadž skrze zákon přichází poznání hříchu.
21 Nyní se však zjevilo ospravedlnění od Boha bez zákona. Zákon a Proroci svědčí o něm.
22 (Míním) ospravedlnění od Boha vírou v Ježíše Krista, platné pro všechny [a na všechny], kdož [v něho] věří; tu není totiž rozdílu.
23 Neboť všichni zhřešili a postrádají slávy Boží.
24 Ospravedlněni pak bývají zdarma jeho milostí, protože jsou vykoupeni skrze Krista Ježíše.
25 Toho Bůh představil v jeho krvi jako smírnou oběť skrze víru, aby ukázal svou spravedlnost.
26 V (čase) své shovívavosti (totiž) opomíjel (trestati) dříve spáchané hříchy a (teprve) v nynějším čase dal najevo svou spravedlnost, že sám je spravedlivý a že ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše [Krista].
27 Kde tedy je tvé vychloubání? Je vyloučeno. Jakým zákonem? Skutků? Nikoliv, nýbrž zákonem víry!
28 Neboť soudíme, že Člověk bývá ospravedlňován vírou bez skutků zákona.
29 Či je Bůh toliko pro židy? Což ne i pro pohany? Ano, i pro pohany.
30 Neboť jest jeden Bůh, a ten ospravedlňuje obřezané z víry a neobřezané skrze víru.
31 Rušíme tedy vírou zákon? Nikoliv, nýbrž stvrzujeme zákon.