Romans 2
1 Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, který je odsuzuješ. Neboť tím, že odsuzuješ jiného, sám sebe odsuzuješ, ježto činíš totéž, co odsuzuješ.
2 Víme však, že soud Boží stíhá podle pravdy ty, kdož činí takové věci.
3 Či se snad domníváš, člověče, jenž odsuzuješ pachatele takových věcí, a sám je činíš, že ty unikneš soudu Božímu?
4 Či pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti, trpělivosti a shovívavosti? Nevíš, že laskavost Boží tě přivádí k pokání?
5 Svou zatvrzelostí však a svým nekajícím srdcem si hromadíš hněv (Boží) pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý soud Boha,
6 který „odplatí každému podle jeho skutků“: věčným životem
7 těm, kdož vytrvale v konání dobra hledají slávu, čest a nesmrtelnost; rozhořčeným hněvem pak
8 těm, kdož jsou sobečtí a neposlouchají pravdy, nýbrž poslouchají nepravosti.
9 Soužení a úzkost přijde na každou lidskou duši, která páše zlé, předně na žida, pak i na pohana.
10 Sláva však, čest a pokoj každému, kdo činí dobré, předně židovi, pak i pohanovi.
11 Neboť u Boha není stranictví.
12 Všichni totiž, kdož zhřešili bez zákona, bez zákona též zahynou; a všichni, kdož hřešili pod zákonem, podle zákona budou odsouzeni;
13 neboť nejsou před Bohem spravedliví ti, kdož zákon slyší, nýbrž ti budou uznáni za spravedlivé, kdož jej plní.
14 Když totiž pohani, kteří nemají zákona, z přirozeného popudu plní předpisy zákona, jsou, ač nemají zákona, sami sobě zákonem.
15 Dávají najevo, že jádro zákona je vepsáno v jejich srdcích. A o tom spolu vydá svědectví jejich svědomí, tím totiž, že se jejich myšlenky budou vzájemně obviňovat neb i obhajovat,
16 a to v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude souditi skryté činy lidské – podle mého evangelia.
17 Ty však se nazýváš židem, spoléháš na zákon, honosíš se Bohem
18 a znáš jeho vůli, a poněvadž jsi poučován ze zákona, dovedeš oceniti, co je lepší.
19 Také se domýšlíš, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kdož žijí ve tmě,
20 vychovatelem nemoudrých, učitelem nedospělých, a to proto, poněvadž v zákoně máš obraz pravého poznání.
21 Nuže, ty poučuješ jiného, a sám sebe nepoučuješ; ty kážeš, že se nemá krásti, a kradeš;
22 ty pravíš, že se nemá cizoložiti, a cizoložíš; ty máš v ošklivosti modly, a dopouštíš se svatokrádeže;
23 ty se honosíš zákonem, a přestupováním zákona Boha zneuctíváš.
24 Neboť „Boží jméno bývá od vás haněno mezi pohany“, jak je psáno.
25 Obřízka Je sice k prospěchu, zachováváš-li zákon; přestupuješ-li však zákon, tvá obřízka se stala neobřízkou.
26 Jestliže tedy neobřezaný zachovával předpisy zákona, zdaž se jeho neobřízka nebude počítat za obřízku?
27 Ano ten, kdo od přírody je neobřezán, ale zákon plní, ten bude souditi tebe, který, přesto že máš Písmo a obřízku, přestupuješ zákon.
28 Vždyť není židem ten, kdo jest jím zevně, a ani není obřízkou ta, která je viditelná na těle,
29 nýbrž ten je židem, kdo jest jím uvnitř, a (pravá jest) obřízka srdce podle ducha, nikoliv podle litery. Takovému se dostává chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.