1Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, který je odsuzuješ. Neboť tím, že odsuzuješ jiného, sám sebe odsuzuješ, ježto činíš totéž, co odsuzuješ.
2Víme však, že soud Boží stíhá podle pravdy ty, kdož činí takové věci.
3Či se snad domníváš, člověče, jenž odsuzuješ pachatele takových věcí, a sám je činíš, že ty unikneš soudu Božímu?
4Či pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti, trpělivosti a shovívavosti? Nevíš, že laskavost Boží tě přivádí k pokání?
5Svou zatvrzelostí však a svým nekajícím srdcem si hromadíš hněv (Boží) pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý soud Boha,
6který „odplatí každému podle jeho skutků“: věčným životem
7těm, kdož vytrvale v konání dobra hledají slávu, čest a nesmrtelnost; rozhořčeným hněvem pak
8těm, kdož jsou sobečtí a neposlouchají pravdy, nýbrž poslouchají nepravosti.
9Soužení a úzkost přijde na každou lidskou duši, která páše zlé, předně na žida, pak i na pohana.
10Sláva však, čest a pokoj každému, kdo činí dobré, předně židovi, pak i pohanovi.
11Neboť u Boha není stranictví.
12Všichni totiž, kdož zhřešili bez zákona, bez zákona též zahynou; a všichni, kdož hřešili pod zákonem, podle zákona budou odsouzeni;
13neboť nejsou před Bohem spravedliví ti, kdož zákon slyší, nýbrž ti budou uznáni za spravedlivé, kdož jej plní.
14Když totiž pohani, kteří nemají zákona, z přirozeného popudu plní předpisy zákona, jsou, ač nemají zákona, sami sobě zákonem.
15Dávají najevo, že jádro zákona je vepsáno v jejich srdcích. A o tom spolu vydá svědectví jejich svědomí, tím totiž, že se jejich myšlenky budou vzájemně obviňovat neb i obhajovat,
16a to v den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude souditi skryté činy lidské – podle mého evangelia.
17Ty však se nazýváš židem, spoléháš na zákon, honosíš se Bohem
18a znáš jeho vůli, a poněvadž jsi poučován ze zákona, dovedeš oceniti, co je lepší.
19Také se domýšlíš, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kdož žijí ve tmě,
20vychovatelem nemoudrých, učitelem nedospělých, a to proto, poněvadž v zákoně máš obraz pravého poznání.
21Nuže, ty poučuješ jiného, a sám sebe nepoučuješ; ty kážeš, že se nemá krásti, a kradeš;
22ty pravíš, že se nemá cizoložiti, a cizoložíš; ty máš v ošklivosti modly, a dopouštíš se svatokrádeže;
23ty se honosíš zákonem, a přestupováním zákona Boha zneuctíváš.
24Neboť „Boží jméno bývá od vás haněno mezi pohany“, jak je psáno.
25Obřízka Je sice k prospěchu, zachováváš-li zákon; přestupuješ-li však zákon, tvá obřízka se stala neobřízkou.
26Jestliže tedy neobřezaný zachovával předpisy zákona, zdaž se jeho neobřízka nebude počítat za obřízku?
27Ano ten, kdo od přírody je neobřezán, ale zákon plní, ten bude souditi tebe, který, přesto že máš Písmo a obřízku, přestupuješ zákon.
28Vždyť není židem ten, kdo jest jím zevně, a ani není obřízkou ta, která je viditelná na těle,
29nýbrž ten je židem, kdo jest jím uvnitř, a (pravá jest) obřízka srdce podle ducha, nikoliv podle litery. Takovému se dostává chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.