1Když se přiblížili k Jerusalemu a přišli k Bethfage při hoře Olivetské, tehdy poslal Ježíš dva učedníky
2a pravil jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi! A hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně!
3A řekne-li vám někdo něco, řekněte:,Pán je potřebuje a hned je propustí.' “
4Toto se stalo, aby se naplnilo, co předpověděl prorok slovy:
5„Povězte dceři sionské:,Hle, tvůj král přichází k tobě tichý, sedě na oslici, na oslátku, mláděti osedlané (oslice).' “
6Odešli pak učedníci a učinili, jak jim přikázal Ježíš.
7Přivedli oslici s oslátkem a vložili na ně svá roucha; i posadil se na ně.
8Přemnozí pak ze zástupu prostřeli svá roucha na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti a prostírali na cestu.
9Zástupy pak, které šly vpředu, i ty, které byly vzadu, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně! Hosanna na výsostech!“
10Když vjel do Jerusalema, vzrušilo se všechno město řkouc: „Kdopak je to?“
11Zástupy pak pravily: „To je Ježíš, prorok z galilejského Nazareta.“
12I vešel Ježíš do chrámu Božího a vyhnal všechny, kteří v chrámě prodávali a kupovali, a převrátil stoly penězoměnců i stoly prodavačů holubů.
13A řekl jim: „Psáno jest:,Dům můj bude domem modlitby,' vy však jste jej učinili peleší lotrovskou.“
14I přistoupili k němu v chrámě slepí a chromí a uzdravil je.
15Ale když velekněží a zákoníci uzřeli divy, které učinil, a slyšeli chlapce volati v chrámě: „Hosanna Synu Davidovu,“ rozmrzeli se
16a řekli mu: „Slyšíš, co tito praví?“ Ježíš jim řekl: „Ano! Což jste nikdy nečetli:,Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu?' „
17A nechav je, vyšel ven z města do Bethanie a tam zůstal.
18Ráno pak vraceje se do města, pocítil hlad.
19A spatřiv u cesty fíkovník, šel k němu, avšak nenašel na něm nic než jen listí. Řekl mu: „Nerodiž se na tobě ovoce na věky!“ I uschl hned ten strom.
20Když to učedníci spatřili, s údivem pravili: „Jak ten strom ihned uschl!“
21Ježíš pak jim řekl: „Vpravdě pravím vám: Budete-li míti víru a nebudete-li pochybovati, učiníte nejen to, co se stalo fíkovníku, nýbrž i když této hoře řeknete:,Zdvihni se a vrhni se do moře,' stane se.
22O cokoliv poprosíte v modlitbě s vírou, všecko dostanete.“
23A když přišel do chrámu, přistoupili k němu, mezitím co učil, veleknězi a starší lidu a pravili: „Jakou pravomocí ty věci činíš? A kdo ti dal tu pravomoc?
24Odpověděl jim Ježíš: „Otáži se vás i já na jednu věc; odpovíte-li mi na ni, i já vám povím, jakou pravomocí činím ty věci.
25Odkud byl křest Janův, s nebe, či od lidí?“ Ale oni uvažovali sami u sebe takto:
26„Řekneme-li,S nebe,' řekne nám:,Proč jste mu tedy neuvěřili?' Řekneme-li však:,Od lidí,' bojíme se lidu.“ Všichni totiž měli Jana za proroka.
27Odpověděli tedy Ježíšovi takto: „Nevíme.“ Také On jim řekl: „Ani já vám nepovím, jakou pravomocí ty věci činím.“
28„Než, co míníte vy? Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu:,Synu, jdi dnes a pracuj na vinici!'
29On však odpověděl:,Nechce se mi.' Ale potom ho to zamrzelo, i šel.
30Přišel pak ke druhému a mluvil k němu podobně. Ten odpověděl:,Půjdu, pane,' ale nešel.
31Který z těch dvou splnil otcovu vůli?“ Řekli mu: „První.“ I řekl jim Ježíš: „Vpravdě pravím vám, že celníci a nevěstky předejdou vás do království Božího.
32Neboť Jan učil vás spravedlivému životu, a neuvěřili jste mu, ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy však, ač jste to viděli, ani potom jste se nedali na pokání, abyste mu uvěřili.“
33„Poslyšte jiné podobenství: Byl jeden hospodář, který založil vinici. Ohradil ji plotem, vykopal v ní lis, postavil strážní vížku a vinici pronajal vinařům. Potom odcestoval.“
34„Když přišel čas plodů, poslal k vinařům své služebníky, aby přijali užitky z ní.
35Ale vinaři chytili jeho služebníky; jednoho zmrskali, jiného zabili, jiného ukamenovali.
36Opět poslal jiné služebníky, ale více než dříve, a učinili jim totéž.
37Naposledy poslal k nim svého syna a myslil si:,Zastydí se před mým synem.'
38Ale když vinaři spatřili syna, řekli mezi sebou:,To jest dědic! Pojďme, zabijeme ho, a dostaneme jeho dědictví!'
39I uchopili ho, vyhodili jej ven z vinice a zabili.“
40„Až tedy přijde pán vinice, co učiní oněm vinařům?“
41Odpovídají mu: „Zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, aby mu odváděli užitek v příslušný čas.“
42Tu jim řekl Ježíš: „Nikdy jste nečetli v Písmech:,Kámen, který zavrhli stavitelé, stal se kamenem úhelným. Od Pána se to stalo a je to podivné v našich očích'?
43Proto pravím vám: Království Boží bude vzato vám a dáno národu, který bude vydávati jeho plody.
44A kdo padne na ten kámen, rozrazí se; na koho však on padne, toho rozdrtí.“
45A když uslyšeli velekněží a farizeové jeho podobenství, porozuměli, že to vztahuje na ně.
46Proto se ho snažili zajmouti, ale báli se zástupů, neboť ho pokládali za proroka.