1Tu mluvil k nim Ježíš opět v podobenstvích:
2„Podobno je království nebeské králi, který vystrojil svatbu svému synu.
3I poslal své služebníky pozvat hosty na svatbu. Ti však nechtěli přijíti.
4Opět poslal jiné služebníky a řekl:,Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem svůj oběd; moji býci a krmný dobytek je pobit a všechno je připraveno; pojďte na svatbu!'
5Ale oni na to nedali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.
6Ostatní pak pochytali jeho služebníky, potupili je a zabili.
7[Když to uslyšel] král, rozhněval se. Poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich města zapálil.
8Potom řekl svým služebníkům:,Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni.
9Jděte tedy na rozcestí, a kohokoli naleznete, pozvěte na svatbu!' “
10„I vyšli jeho služebníci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. I naplnila se svatební síň hodovníky.
11Když vešel král se podívat na hodovníky, spatřil tam člověka neoděného svatebním rouchem.
12I dí jemu:,Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?' On pak oněměl.
13Tu řekl král služebníkům:,Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte jej ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.'
14Neboť mnoho je povolaných, ale málo vyvolených.“
15Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho polapili v řeči.
16I posílají k němu své žáky s herodovci s otázkou: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že podle pravdy učíš cestě Boží. A nedbáš na nikoho, neboť nehledíš na osobu lidskou.
17Pověz nám tedy své mínění: Sluší se platiti císaři daň či ne?“
18Ale Ježíš prohlédl jejich zlobu a řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?
19Ukažte mi peníz daně!“ I podali mu denár.
20A Ježíš jim řekl: „Čí je tento obraz i nápis?“
21Dí jemu: „Císařův.“ I řekl jim: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři; a co je Božího, Bohu!“
22Když to uslyšeli, podivili se; nechali ho a odešli.
23V ten den přistoupili k němu sadduceové, kteří tvrdí, že není zmrtvýchvstání, a otázali se ho:
24„Mistře, Mojžíš řekl:,Zemře-li někdo bez dětí, ať si jeho bratr vezme jeho manželku a zplodí svému bratru potomstvo!“
25U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, a zemřel. Nemaje potomstva, zanechal svému bratru svou manželku.
26Podobně i druhý a třetí, až i sedmý.
27Naposledy pak ze všech zemřela i ta žena.
28Čí tedy z těch sedmi bude ta žena při vzkříšení, neboť všichni ji měli (za ženu)?“
29Odpověděl jim Ježíš: „Mýlíte se, poněvadž neznáte Písma ani moc Boží.
30Neboť při vzkříšení se nebudou ani ženit ani vdávat, nýbrž budou jako andělé Boží v nebi.
31A což jste nečetli o vzkříšení z mrtvých, co vám Bůh řekl slovy:
32,Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jakubův'? Není přece Bohem mrtvých, nýbrž živých.“
33A když to uslyšeli zástupové, divili se a žasli nad jeho učením.
34Když však farizeové uslyšeli, že umlčel sadduceje, sešli se vespolek.
35I otázal se ho jeden z nich, zákoník, pokoušeje ho:
36„Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“
37Ježíš mu řekl: „Miluj Pána Boha svého z celého srdce svého, z celé duše své a z celé mysli své!
38To je největší a první přikázání!
39Druhé pak je mu podobné:,Miluj bližního svého jako sebe samého!'
40V těchto dvou přikázáních záleží celý Zákon i Proroci.“
41Když pak byli farizeové pohromadě, otázal se jich Ježíš:
42„Co soudíte vy o Mesiáši? Čí je syn?“ Praví mu: „Davidův.“
43Řekl jim: „Jak to, že ho David nazývá v Duchu Pánem, když praví:
44,Řekl Hospodin mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nedám tvé nepřátele za podnož tvým nohám.'
45Jestliže ho tedy nazývá David svým Pánem, jak může býti jeho synem?“
46A nikdo mu nemohl odpověděti ani slova, a od toho dne se již nikdo neosmělil se ho na něco otázat.