1Za onoho času uslyšel kníže Herodes pověst o Ježíšovi.
2I řekl svým služebníkům: „To je Jan Křtitel; vstal z mrtvých, a proto v něm působí divotvorná moc.“
3Herodes totiž jal Jana kvůli Herodiadě, manželce svého bratra; spoutal a vsadil ho do vězení.
4Neboť Jan mu říkával: „Není ti dovoleno ji míti.“
5A chtěl ho zabíti, ale bál se lidu, poněvadž ho pokládali za proroka.
6O Herodových narozeninách tančila dcera Herodiadina uprostřed (hostí) a zalíbila se Herodovi tak,
7že jí pod přísahou slíbil dáti, o cokoliv ho požádá.
8Ona pak z návodu své matky pravila: „Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele!“
9I zarmoutil se král; pro přísahu však a kvůli spoluhodovníkům rozkázal ji dáti.
10I poslal stíti Jana v žaláři.
11A jeho hlava byla přinesena na míse a odevzdána dívce; ta ji odnesla matce.
12Potom přišli jeho učedníci, vzali jeho tělo a pochovali je. Odešli a pověděli to Ježíšovi.
13Uslyšev to Ježíš, odebral se odtud na loďce na osamělé místo v ústraní. A když to zástupové uslyšeli, šli za ním pěšky z měst.
14Jakmile vystoupil, uzřel veliký zástup, i slitoval se nad nimi a uzdravil jejich nemocné.
15K večeru přistoupili k němu jeho učedníci a pravili: „Osamělé je toto místo a jest už pozdě! Rozpusť zástupy, ať odejdou do vesnic nakoupit si pokrmů!“
16Ale Ježíš jim řekl: „Nemusejí odcházet, dejte vy jim jísti!“
17Odpověděli mu: „Nemáme zde nic více než pět chlebů a dvě ryby.“
18I řekl jim: „Přineste mi je sem!“
19A rozkázav zástupům, aby se rozložily na trávě, vzal pět chlebů s dvěma rybami, pohlédl k nebi a požehnal je. Potom chleby rozlámal a dal je učedníkům, učedníci pak zástupům.
20I jedli všichni a nasytili se. A sebrali zbytky, dvanáct plných košů kousků.
21Těch, kteří jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
22A hned přiměl Ježíš učedníky, aby vstoupili na loďku a plavili se napřed na druhý břeh, zatím co On rozpouštěl zástupy.
23A když zástup rozpustil, vystoupil sám na horu se pomodlit. Když pak nastal večer, byl tam samoten.
24Loďka pak se uprostřed jezera zmítala vlnami, neboť dul protivný vítr.
25O čtvrté noční hlídce přišel k nim (Ježíš), kráčeje po jezeře.
26Když ho učedníci spatřili, jak kráčí po jezeře, ulekli se a pravili: „Přízrak je to,“ a strachem vykřikli.
27Ale Ježíš hned k nim promluvil: „Buďte dobré mysli! Já jsem to, nebojte se!“
28Na to mu odpověděl Petr: „Pane, jsi-li to ty, rozkaž mi, ať přijdu k tobě po vodě!“
29A On řekl: „Pojď!“ I vystoupil Petr z loďky a kráčel po vodě směrem k Ježíšovi.
30Vida však silný vítr, bál se, a když počal tonouti, vzkřikl: „Pane, zachraň mě!“
31A Ježíš hned zvedl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“
32A jakmile vstoupili na loďku, přestal vítr.
33Ti, kteří byli na loďce, [přistoupivše] poklonili se mu a pravili: „Skutečně, Syn Boží jsi!“
34A když se přeplavili, přišli do genesaretské krajiny.
35A protože ho poznali muži oné krajiny, poslali do veškerého okolí. I přinesli mu všechny nemocné,
36a ti ho prosili, aby se směli dotknout alespoň lemu jeho roucha; a kteří se ho dotkli, uzdravili se.