1Tehdy přistoupili k němu z Jerusalema zákonici a farizeové a řekli:
2„Proč tvoji učedníci přestupují podání starších? Vždyť si neumývají ruce před jídlem.“
3On pak jim odpověděl: „Proč i vy přestupujete přikázání Boží pro svoje podání?
4Neboť Bůh poručil:,Cti otce i matku!' a,Kdo zlořečí otci nebo matce, ať umře!'
5Vy však pravíte:,Řekne-li kdo otci nebo matce:,Co ti ode mne patří, je zásvětný dar,' ten už
6není povinen ctíti otce svého nebo matku svou. I zrušili jste přikázání Boží pro své podání.
7Pokrytci, dobře o vás prorokova Izaiáš:
8,Tento lid ctí mě ústy, ale jejich srdce je daleko ode mne.
9Nadarmo však mě ctí, protože učí lidským naukám a nařízením.' “
10Pak svolal k sobě zástupy a řekl jim: „Slyšte a rozumějte:
11Neposkvrňuje člověka, co vchází do úst, nýbrž co vychází z úst, to poskvrňuje člověka.“
12Tu přistoupili k němu jeho učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové pohoršili, uslyševše tu řeč?“
13On odpověděl: „Všeliká sadba, kterou nesázel můj Otec nebeský, bude s kořenem vytržena.
14Nechte je! Jsou to slepí vůdcové slepých. Vede-li však slepec slepce, oba padnou do jámy.“
15Na to mu řekl Petr: „Vylož nám to podobenství!“
16On pravil: „Také vy jste ještě nechápaví?
17Nechápete, že vše, co vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do stoky?
18Co však vychází z úst, jde ze srdce, a to poskvrňuje člověka.
19Vždyť ze srdce vycházejí zlé myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
20To jsou věci, které poskvrňují člověka; jísti však neumytýma rukama, člověka neposkvrňuje.“
21A když Ježíš vyšel odtud, odebral se do území tyrského a sidonského.
22A hle, tu přišla kananejská žena, která vyšla z toho území, a volala k němu: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův!
23Mou dceru trápí krutě zlý duch.“ On však jí neodpověděl ani slova. I přistoupili jeho učedníci a prosili ho: „Pošli ji pryč, neboť volá za námi!“
24On pak odpověděl: „Nejsem poslán (jinam), leč k zahynulým ovcím izraelského národa.“
25Ale ona přišla, klaněla se mu a řekla: „Pane, pomoz mi!“
26On pak odpověděl: „Není správné bráti chléb dětem a házeti psíkům.“
27A ona řekla: „Ovšem, Pane, ale i psíci jedí z drobtů, které padají se stolu jejich pánů.“
28Tu jí Ježíš odpověděl: „Ženo, veliká je tvá víra, staň se tobě, jak žádáš.“ I uzdravila se její dcera v tu hodinu.
29A když se odtud Ježíš odebral, přišel k jezeru Galilejskému a vystoupiv na horu, posadil se tam.
30I přišel k němu veliký zástup; měli s sebou němé, slepé, kulhavé, chromé a mnoho jiných a položili mu je k nohám. I uzdravil je,
31takže se zástupy divily vidouce, že němí mluví, chromí chodí a slepí vidí; i velebily Boha Izraelova.
32Ježíš si pak svolal své učedníky a řekl jim: „Líto je mi zástupu, neboť již tři dny se zdržují se mnou a nemají co jísti; a nerad bych je rozpustil hladné, aby na cestě nezemdleli.“
33I řekli mu učedníci: „Kde tedy nabereme v pustém kraji tolik chlebů, abychom nasytili tak veliký zástup?“
34A Ježíš řekl jim: „Kolik chlebů máte?“ Oni řekli: „Sedm a několik rybiček.“
35I rozkázal zástupu, aby se rozložil po zemi.
36A vzal sedm chlebů i ryby a učiniv díky, rozlámal je, dal svým učedníkům a učedníci pak je dali lidu.
37I jedli všichni a nasytili se. A zbylých kousků nasbírali sedm plných košíků.
38Bylo pak těch, kteří jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
39A rozpustiv zástup, vstoupil na loďku a připlul do území magedanského.