1V ten den vyšel Ježíš z domu a posadil se u jezera.
2I sešly se k němu veliké zástupy; proto vstoupil na loďku a usedl. Veškerý zástup stál na břehu.
3I promluvil k nim mnoho věcí v podobenstvích: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.
4A když rozséval, padla některá (zrna) na okraj cesty; i přiletěli ptáci [nebeští] a sezobali je.
5Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla mnoho půdy, a vzešla rychle, poněvadž neležela hluboko v zemi.
6Když však vyšlo slunce, uvadla, a poněvadž neměla kořene, uschla.
7Jiná padla mezi trní; i vzrostlo trní a udusilo je.
8Jiná však padla v dobrou zemi; i vydávala plod, některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný.
9Kdo má uši [k slyšení], slyš!“
10I přistoupili učedníci a řekli mu: „Proč mluvíš k nim v podobenstvích?“
11Odvětil jim: „Vám je dáno znáti tajemství království nebeského, jim však to není dáno.
12Neboť kdo má, tomu bude dáno a bude oplývati, ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.
13Proto mluvím k nim v podobenstvích, poněvadž hledí očima, a nevidí, poslouchají ušima, a neslyší ani nerozumějí.
14I naplňuje se na nich proroctví Izaiášovo, které praví:,Ušima budete poslouchati, a nepochopíte, očima budete hleděti, a neuvidíte.
15Neboť otupělo srdce tohoto lidu, a těžce poslouchali ušima a zamhuřovali své oči, aby snad někdy očima neuviděli a ušima neuslyšeli a srdcem neporozuměli a neobrátili se a abych (já) je neuzdravil.' “
16„Vaše oči jsou však blahoslavené, poněvadž vidí, i vaše uši, poněvadž slyší!
17Neboť vpravdě pravím vám: Mnozí proroci a spravedliví toužili spatřiti to, co vy vidíte, a nespatřili, a uslyšeti, co vy slyšíte, a neuslyšeli.“
18„Vy tedy poslyšte (smysl) podobenství o rozsévači:
19Jestliže někdo slyší slovo o království (Božím) a nerozumí mu, přichází zloduch a uchvacuje to, co bylo zaseto v jeho srdci; to je ten, jenž byl naset na okraj cesty.
20Kdo však byl zaset na skalnatá místa, je ten, který slyší slovo a hned je přijímá s radostí;
21ale nemá v sobě kořene, nýbrž je nestálý, a když nastane soužení nebo pronásledování pro to slovo, ihned se pohoršuje.
22A kdo byl zaset mezi trní, je ten, jenž slyší slovo, ale světská starost a klamné bohatství udušuje slovo, takže se stává neplodným.
23Kdo však byl zaset v dobrou zemi, je ten, jenž slovo slyší a mu rozumí; i přináší užitek a vydává jeden sto, druhý šedesát, jiný třicet.“
24Jiné podobenství jim přednesl: „Podobno je království nebeské člověku, který nasel dobrého semene na svém poli.
25A když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozsel koukolu mezi pšenici a odešel.
26Když pak stéblo vyrostlo a vydalo plod, tu se ukázal i koukol.
27I přistoupili hospodářovi služebníci a řekli mu:,Pane, copak jsi nenašel dobrého semene na svém poli? Odkud tedy má koukol?'
28On pak jim pravil:,Člověk nepřítel to učinil.' I řekli mu služebníci:,Chceš, abychom šli jej sesbírat?'
29Ale on praví:,Ne, abyste snad při sbírání koukolu nevytrhali spolu s ním i pšenici.
30Nechte, ať oboje spolu roste až do žní; a o žních řeknu žencům: Seberte nejprve koukol a svažte jej do snopků k spálení; pšenici však svezte do mé stodoly!' “
31Jiné podobenství jim přednesl: „Podobno je království nebeské zrnu hořčičnému, které vzal člověk a nasel na svém poli.
32Ono je sice nejmenší mezi všemi semeny, ale když vzroste, je větší než (ostatní) rostliny a stává se stromem, takže ptáci nebeští přilétají a hnízdí na jeho ratolestech.“
33Jiné podobenství jim pověděl: „Podobno je království nebeské kvasu, který vzala žena a zadělala do tří měřic mouky, až zkynulo všechno.“
34Toto všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim nemluvil,
35aby se naplnilo, co předpověděl prorok slovy: „Otevru svá ústa v podobenstvích, budu vypravovati věci skryté od ustavení světa.“
36Když potom rozpustil zástupy, přišel do domu. I přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: „Vylož nám podobenství o polním koukolu!“
37On jim odpověděl: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka;
38pole je svět; dobré símě, to jsou synové království (Božího); koukol jsou zlí (lidé);
39a nepřítel, jenž jej nasel, je ďábel; žeň pak je konec světa a ženci jsou andělé.
40Jako se tedy sbírá koukol a na ohni se pálí, tak bude při skonání světa:
41Syn člověka pošle své, anděly, i posbírají z jeho království všechna pohoršení a pachatele nepravostí
42a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.
43Tehda se budou skvíti spravedliví v království Otce svého jako slunce. Kdo má uši k slyšení, slyš!“
44„Podobno je království nebeské pokladu skrytému v poli. Když jej člověk nalezne, zakryje jej a z radosti nad ním jde a prodá všechen svůj majetek a koupí to pole.“
45„Také je podobno království nebeské kupci, který hledal dobré perly;
46a když nalezl jednu perlu drahocennou, odešel a prodal všechen svůj majetek a koupil ji.“
47„Také je podobno království nebeské síti. Když je vržena do moře, shromáždí ryby všech druhů.
48Jakmile se naplní, vytáhnou ji na břeh, posadí se a vyberou dobré do nádob, špatné však odhodí pryč.
49Tak bude na konci světa: Vyjdou andělé a oddělí zlé od spravedlivých
50a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů.“
51„Pochopili jste to všechno?“ Praví mu: „Ano.“
52I dí jim: „Proto se každý učitel vyučený v království nebeském podobá hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré.“
53Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud.
54A když přišel do své otčiny, učil je v jejich synagoze, takže žasli a pravili: „Odkud má tento tu moudrost a moc?
55Copak to není syn tesařův? Copak se nejmenuje jeho matka Marie a jeho bratří Jakub a Josef a Šimon a Juda? A což nežijí jeho sestry všechny mezi námi?
56Odkud to tedy všechno má?“
57I horšili se nad ním. Ježíš však jim řekl: „Všude jinde je prorok v úctě, jen v své otčině a mezi svými krajany nikoliv.“
58A pro jejich nevěru neučinil tam mnoho zázraků.