1Za onoho času šel Ježíš v sobotu obilným polem. Jeho učedníci počali z hladu trhati klasy a jísti.
2Ale farizeové to uzřeli a řekli mu: „Hle, tvoji učedníci činí, co není dovoleno činiti v sobotu.“
3On však jim řekl: „Nečetli jste, co učinil David, když měl hlad on i jeho průvodci?
4Jak vešel do domu Božího a jedl předkladné chleby, jež nebylo dovoleno jísti jemu ani jeho průvodcům, leda jen kněžím?
5Anebo jste nečetli v Zákoně, že o sobotách kněží v chrámě porušují sobotní klid a jsou bez viny?
6Pravím však vám: Zde je někdo větší než chrám.
7Kdybyste věděli, co znamená:,Milosrdenství chci a ne oběti', nebyli byste nikdy odsoudili nevinné.
8Neboť Syn člověka je Pánem i soboty.“
9A odebrav se tam odtud, přišel do jejich synagogy. A hle, byl tu člověk s uschlou rukou.
10I otázali se ho: „Je dovoleno v sobotu uzdravovati?“ – aby ho mohli obžalovali.
11On pak jim řekl: „Kdo z vás bude (takový) člověk, který, bude-li míti jednu ovci a ta mu padne v sobotu do jámy, neuchopí a nevytáhne ji?
12Oč dražší je člověk než ovce! Je tedy dovoleno v sobotu dobře činiti.“
13Tu řekl onomu člověku: „Zvedni svou ruku!“ I zvedl ji a byla zase zdráva jako druhá.
14Farizeové však odešli a radili se proti němu, jak by ho zahubili.
15Ale Ježíš dověděv se to, odešel odtud. A mnozí šli za ním; i uzdravil je všechny.
16Přísné jim však přikázal,
17aby ho nerozhlašovali, aby se naplnilo, co předpověděl prorok Izaiáš slovy:
18„Hle, můj služebník, kterého jsem vyvolil, můj miláček, v němž jsem si zalíbil! Dám svého ducha na něho a bude hlásat spravedlnost národům.
19Nebude se hádati ani křičeti a nikdo neuslyší na ulici jeho hlas.
20Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nepřivede spravedlnost k vítězství;
21a v jeho jméno budou doufati národové.“
22Tehdy přivedli k němu posedlého člověka, který byl slepý a němý. Uzdravil ho, takže mluvil a viděl.
23I žasli všichni v zástupu a pravili: „Není to syn Davidův?“
24Když to však uslyšeli farizeové, řekli: „Tento vymítá zlé duchy jen s pomocí Beelzebuba, knížete zlých duchů.“
25Ale [Ježíš] znaje jejich smýšlení, řekl jim: „Každé království uvnitř nejednotné zpustne; a žádné město, žádný dům uvnitř nejednotný neobstojí.
26Vymítá-li satan satana, není sám v sobě jednotný; jak tedy obstojí jeho království?
27A vymítám-li já zlé duchy s pomocí Beelzebuba, s čí pomocí je vymítají vaši synové? Proto budou oni vašimi soudci.
28Vymítám-li však já Duchem Božím zlé duchy, přišlo k vám království Boží.“
29„Anebo jak může někdo vejíti do domu silákova a pobrati jeho nářadí, leda že nejprve siláka sváže? Potom teprve vyloupí jeho dům.“
30Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“
31„Proto pravím vám: Každý hřích, i rouhání se lidem odpustí, ale rouhání proti Duchu se neodpustí.
32A kdokoliv řekne slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, kdo však je řekne proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku ani v budoucím.“
33„Buď učiňte strom dobrým, (a pak) i jeho ovoce dobrým, anebo učiňte strom špatným (a pak) i jeho ovoce špatným; neboť strom se poznává po ovoci.
34Pokolení zmijí, jak můžete mluvit dobré věci, jsouce zlí? Neboť čím srdce plné, tím ústa přetékají.
35Dobrý člověk vynáší z dobré zásoby věci dobré; a zlý člověk vynáší ze špatné zásoby věci špatné.
36Ale pravím vám: Z každého prázdného slova, které lidé promluví, budou skládati v den soudu účty;
37neboť ze svých slov budeš ospravedlněn, a ze svých slov budeš také odsouzen.“
38Tu ho oslovili někteří ze zákoníků a farizeů: „Mistře, chceme od tebe viděti znamení.“
39On pak jim odpověděl: „Pokolení zlé a cizoložné žádá znamení; ale nebude mu dáno znamení, leč znamení proroka Jonáše.
40Jako totiž byl Jonáš v břiše ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka v nitru země tři dny a tři noci.“
41„Muži ninivští povstanou na soudě proti tomuto pokolení a odsoudí je, neboť učinili pokání na kázání Jonášovo; a hle, tu je více než Jonáš!
42Královna z Jihu povstane na soudě proti tomuto pokolení a odsoudí je, neboť přišla z daleké země, aby uslyšela moudrost Šalomounovu; a hle, tu je více než Šalomoun!“
43„Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech, hledaje odpočinutí, ale nenalézá.
44I řekne:,Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' A když přijde, nalezne jej prázdný, vy metený a vyzdobený.
45Tu jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších než je sám. Ti vejdou a přebývají tam. I stávají se poslední věci toho člověka horšími, než byly první. Tak bude i tomuto špatnému pokolení.“
46Když ještě mluvil k zástupům, hle, matka a jeho bratří stáli venku, žádajíce si s ním mluviti.
47I řekl mu kdosi: „Hle, tvá matka a tvoji bratří stojí venku a žádají si s tebou mluviti.“
48On pak odpověděl tomu, který mu to řekl, takto: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratří?“
49A ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Hle, má matka a moji bratří!
50Neboť kdo plní vůli Otce mého, jenž je v nebesích, ten je mi bratrem i sestrou i matkou.“