Bible

1 Když dokončil všechna svá slova před naslouchajícím lidem, odebral se do Kafarnaa. 2 Služebník jednoho setníka, který si ho velmi vážil, ležel (tam) na smrt nemocen. 3 Když uslyšel (setník) o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a uzdravil jeho služebníka. 4 Ti přišli k Ježíšovi a prosili ho vroucně: „Zaslouží si, abys mu to učinil; 5 neboť miluje náš národ a sám nám dal postaviti synagogu.“ 6 Ježíš tedy šel s nimi. Když už byl nedaleko od domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod střechu mou. 7 Proto jsem se ani nepokládal za hodna, abych přišel k tobě. Ale řekni slovo, a uzdraven bude můj služebník! 8 Vždyť i já, ač jsem člověk podřízený, mám pod sebou vojáky, a řeknu-li tomuto:,Jdi!' jde; a jinému:,Přijď!' přijde; a svému služebníku:,Učiň to!' učiní (to).“ 9 Když to Ježíš uslyšel, podivil se a obrátil se k zástupu, který šel za ním, se slovy: „[Vpravdě] pravím vám, ani v národě izraelském jsem tak velikou víru nenalezl.“ 10 Když pak se poslové vrátili domů, shledali, že služebník, jenž byl nemocen, je zdráv. 11 Potom šel do města jménem Naim a šli s ním jeho učedníci a četný zástup. 12 Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna matky, a ta byla vdovou; a četný zástup z města šel s ní. 13 Když ji Pán spatřil, byl jat soustrastí nad ní a řekl jí: „Neplač!“ 14 A přistoupil k márám a dotkl se jich. Nosiči se zastavili. I řekl: „Mládenče, tobě pravím, vstaň!“ 15 I posadil se mrtvý a počal mluviti. I odevzdal ho jeho matce. 16 Hrůza pojala všechny a velebili Boha slovy: „Prorok veliký povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid!“ 17 A rozšířila se o něm ta pověst po celém Judsku a po celém okolí. 18 I zvěstovali Janovi jeho učedníci o všech těchto událostech. 19 Tu si Jan zavolal dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíšovi se vzkazem: „Ty jsi ten, který má přijíti, anebo máme čekati jiného?“ 20 Když ti muži přišli k němu, řekli: „Jan Křtitel poslal nás k tobě se vzkazem:,Ty jsi ten, který má přijíti, anebo máme čekati jiného?' „ 21 V touž dobu uzdravil mnohé z neduhů a nemocí a od zlých duchů a mnoha slepcům vrátil zrak. 22 I odpověděl jim takto: „Jděte a zvěstujte Janovi, co jste uslyšeli a uviděli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní se očišťují, hluší slyší, mrtví vstávají z mrtvých, chudým se zvěstuje evangelium, 23 a blahoslavený jest, kdo se nebude horšiti nade mnou!“ 24 Když poslové Janovi odešli, počal mluviti k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť vidět? Třtinu větrem se klátící? 25 Nebo co jste vyšli vidět? Člověka měkkým rouchem oděného? Hle, ti, kteří nosí skvostná roucha a žijí v rozkoších, jsou na dvorech královských. 26 Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Zajisté – pravím vám – i více než proroka. 27 Neboť to je ten, o němž je psáno:,Hle, já posílám svého posla před tváří tvou, který ti připraví cestu před tebou.' “ 28 „Neboť pravím vám: Mezi narozenými z ženy není žádného [proroka] většího nad Jana [Křtitele]. Avšak (i) nejmenší v království Božím je větší než on.“ 29 Veškeren lid, který ho slyšel, i celníci uznali Boží spravedlnost a dali se pokřtíti křtem Janovým. 30 Ale farizeové a zákonici pohrdli sami k své škodě úradkem Božím a nedali se od něho pokřtíti. 31 [Pravil pak Pán:] „Ke komu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení? A komu jsou podobni? 32 Podobají se chlapcům, kteří sedí na náměstí a navzájem na sebe volají:,Pískali jsme vám, a netančili jste; naříkali jsme, a neplakali jste.' „ 33 „Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a pravíte:,Má zlého ducha.' 34 Přišel Syn Boží, jedl a pil, a pravíte:,Hle, člověk jedlík a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!' 35 Ale uznána byla ta moudrost ode všech moudrých.“ 36 Jeden farizej prosil ho, aby s ním pojedl. I vešel do domu farizeova a zaujal místo u stolu. 37 A hle, v městě byla jedna žena, hříšnice. Když se dověděla, že stoluje v domě farizeově, přinesla alabastrovou nádobu masti. 38 Postavila se vzadu u jeho nohou a (plačíc) počala smáčeti slzami jeho nohy a vlasy své hlavy je utírala, líbala mu nohy a mazala mastí. 39 Když to uzřel farizej, který ho pozval, myslil sám u sebe: „Kdyby to byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká; vždyť je to hříšnice!“ 40 Ježíš ho oslovil: „Šimone, musím ti něco říci.“ On řekl: „Mistře, pověz!“ 41 „Jeden věřitel měl dva dlužníky: jeden mu byl dlužen pět set denárů a druhý padesát. 42 Poněvadž neměli, čím by zaplatili, odpustil oběma. Kdo z nich ho tedy miluje více?“ 43 Šimon na to odpověděl: „Myslím, že ten, jemuž více odpustil.“ On mu odvětil: Správně jsi usoudil.“ 44 „A obrácen k ženě, řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, vodu na nohy jsi mi nepodal, tato však slzami smočila mé nohy a svými vlasy je utřela. 45 Políbení jsi mi nedal, tato však od svého vstupu nepřestala líbati mi nohy. 46 Olejem jsi nepomazal mou hlavu, tato však mastí pomazala mi nohy. 47 Proto pravím tobě: Odpouští se jí mnoho hříchů, poněvadž milovala mnoho. Komu se však méně odpouští, méně miluje.“ 48 I řekl jí:, Odpouštějí se ti hříchy.“ 49 Tu myslili si spolustolující: „Kdo je tento, že i hříchy odpouští?“ 50 Ale Ježíš řekl ženě: „Tvá víra tě spasila, jdi v pokoji!“