1Potom putoval od města k městu, od vesnice k vesnici, hlásal a zvěstoval království Boží, a dvanáct (apoštolů) s ním;
2také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a z nemocí: Maria příjmením Magdalena, z níž vyšlo sedm zlých duchů,
3Johanna, manželka Chuzy, správce Herodova, a Zuzana a mnoho jiných, které mu ze svého jmění posluhovaly.
4Když pak se scházel četný zástup a (lidé) z měst spěchali k němu, promluvil v podobenství:
5„Vyšel rozsevač, aby rozséval své símě. Když rozséval, padlo jedno (zrno) na okraj cesty; bylo pošlapáno a ptáci nebeští je sezobali.
6Jiné padlo na skálu. A když vzešlo, uschlo, poněvadž nemělo vláhy.
7Jiné padlo mezi trní, a trní vzrostlo spolu s ním a udusilo je.
8A jiné padlo do dobré půdy; a když vzešlo, vydalo užitek stonásobný.“ Když to pověděl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
9I tázali se ho jeho učedníci na smysl toho podobenství.
10Řekl [jim]: „Vám je dáno znáti tajemství království Božího, ostatním však v podobenstvích, takže hledíce očima, nevidí, a poslouchajíce ušima, nerozumějí.“
11„To pak je (smysl) podobenství: Símě je slovo Boží.
12Těmi na okraji cesty se rozumějí ti, kteří slyší; potom přichází ďábel a vyjímá to slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni.
13Těmi pak na skále se rozumějí ti, kteří slyšené slovo přijímají s radostí, ale nemají kořene; na čas věří, a v čas pokušení odpadávají.
14Oním pak, které padlo mezi trní, se rozumějí ti, kteří vyslechli, ale v životě bývají udušováni starostmi, bohatstvím a rozkošemi života a nepřinášejí užitku. A tím
15v dobré zemi se rozumějí ti, kteří slyšené slovo uchovávají v srdci dobrém a šlechetném a přinášejí užitek v trpělivosti.“
16„Nikdo nerozsvěcuje svíci a nepřikrývá ji nádobou, ani ji nestaví pod postel, nýbrž ji postaví na svícen, aby všichni, kteří vcházejí, viděli světlo.
17Neboť nic není tajno, co by se neprojevilo, a nic skryto, co by se nepoznalo a nepřišlo najevo.
18Vizte tedy, jak posloucháte! Neboť kdo má, tomu bude dáno; a kdo nemá, tomu bude vzato i to, o čem se domnívá, že má.“
19Přišli pak k němu jeho matka a bratří, ale pro zástup se nemohli k němu dostati.
20I oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratří stojí venku a chtějí tě viděti.“
21Ale Oni jim odpověděl: „Má matka a moji bratří jsou ti, kteří slovo Boží slyší a plní.“
22Jednoho dne vstoupil na loďku se svými učedníky a řekl jim: „Přeplavme se přes jezero!“ I odrazili.
23Zatím co se plavili, usnul. I přihnala se vichřice na jezero. Zalévali se (vlnami) a byli v nebezpečí.
24Tu přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: „Mistře, Mistře, hyneme!“ On vstal a pohrozil větru a bouřící se vodě. I přestaly a nastalo ticho.
25I řekl jim: „Kde je vaše víra?“ Ale oni jsouce ustrašeni, podivili se a pravili k sobě vespolek: „Kdo jest asi tento, že i větru a vodě přikazuje, a poslouchají ho?“
26Připluli do gerasenské krajiny, která je proti Galileji.
27Když vystoupil na zem, potkal se s ním jakýsi muž z města, který měl již dlouhou dobu zlého ducha a neodíval se šatem ani se nezdržoval v domě, nýbrž v hrobech.
28Jakmile spatřil Ježíše, padl před ním a vykřikl silným hlasem: „Co je ti do mne, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosím tě, netrap mě!“
29Přikazoval totiž nečistému duchu, aby vyšel z toho člověka. Neboť již dlouhý čas jím lomcoval, takže býval spoután řetězy a okovy a hlídán, ale on pouta přetrhal a býval zlým duchem puzen na pustá místa.
30I otázal se ho Ježíš: „Jak se jmenuješ?“ On řekl: „Pluk.“ Neboť mnoho zlých duchů vešlo do něho.
31I prosili ho, aby jim nerozkazoval jíti do propasti (pekelné).
32Bylo pak tam velké stádo vepřů pasoucích se na hoře. I prosili ho, by jim dovolil do nich vejiti. Povolil jim to.
33Když tedy vyšli zlí duchové z toho člověka, vešli do vepřů a stádo se hnalo po srázu do jezera a utonulo.
34Když pastýři spatřili, co se stalo, utekli a rozhlásili to po městě i po venkově.
35I vyšli (lidé) se podívat, co se přihodilo. Když přišli k Ježíšovi a nalezli člověka, z něhož vyšli zlí duchové, jak sedí u nohou Ježíšových oděný a při zdravém rozumu, báli se.
36Očití svědci jim pověděli, jak byl posedlý [z posedlosti] uzdraven.
37I prosilo ho všechno obyvatelstvo gerasenské krajiny, aby od nich odešel, neboť je pojala veliká bázeň. On tedy vstoupil na loďku a vrátil se.
38Muž, z něhož vyšli zlí duchové, prosil ho, aby směl býti s ním. Ale Ježíš ho propustil se slovy:
39„Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh!“ I odešel a po celém městě rozhlašoval, jak veliké věci mu učinil Ježíš.
40Když se Ježíš vrátil, přijal ho zástup, neboť ho všichni očekávali.
41A hle, přišel muž jménem Jair, představený synagogy. Padl Ježíšovi k nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu;
42neboť měl jedinou dcerušku, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když šel, tísnili se k němu zástupové.
43Jedna žena, která trpěla dvanáct let krvotokem a vynaložila všechen svůj majetek na lékaře, aniž nalezla u nich uzdravení,
44přistoupila odzadu a dotkla se lemu jeho roucha a okamžitě se jí krvotok zastavil.
45I řekl Ježíš: „Kdo se mne dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, zástupy se tisknou a tlačí na tebe [a ty pravíš:,Kdo se mne dotkl?']“
46Ale Ježíš řekl: „Dotkl se mne někdo, neboť já vím, že vyšla ze mne moc.“
47Když tedy žena viděla, že se to neutajilo, třesouc se předstoupila a padla před ním a pověděla přede vším lidem, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
48On pak jí řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila, jdi v pokoji!“
49Když ještě mluví, přichází kdosi k představenému synagogy a praví mu: „Tvá dcera zemřela, neobtěžuj Mistra!“
50Ale Ježíš slyšel to slovo a pravil otci té dívky: „Neboj se, jenom věř, a bude zdráva!“
51Když vešel do domu, nedovolil nikomu vejíti s sebou, leda Petrovi, Jakubovi a Janovi a otci i matce té dívky.
52Všichni plakali a naříkali pro ni. Ale On řekl: „Neplačte! Neumřela [dívka], ale spí.“
53I posmívali se mu, neboť věděli, že zemřela.
54On však vzal ji za ruku a zvolal: „Dívko, vstaň!“
55I vrátil se její duch a hned vstala. Nařídil také, aby jí dali jísti.
56I užasli podivem její rodiče, ale On jim přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.