1Povolal k sobě dvanáct [apoštolů] a dal jim moc a sílu nade všemi zlými duchy i uzdravovati nemoci.
2A poslal je hlásat království Boží a uzdravovat nemocné.
3I řekl jim: „Nic neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani po dvou sukních nemějte!
4A do kterého domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte!
5A kde vás nepřijmou, setřeste [i] prach se svých nohou, až budete z toho města vycházeti, na svědectví proti nim!“
6I vydali se na cestu a chodili od vesnice k vesnici a hlásali evangelium a všude uzdravovali.
7Kníže Herodes uslyšel o všem, co činil (Ježíš). Byl na rozpacích,
8neboť někteří říkali: „Jan vstal z mrtvých,“ jiní: „Eliáš se zjevil,“ a jiní: „Jeden z dávných proroků vstal z mrtvých.“
9Ale Herodes řekl: „Jana jsem sťal. Kdo však je tento, o němž slyším takové věci?“ A toužil ho spatřiti.
10Když se apoštolé vrátili, vypravovali mu všechno, co činili. I vzal je s sebou a odebral se v ústraní na osamělé místo u Bethsaidy.
11Když to zástupové poznali, šli za ním. I přijal je a mluvil jim o království Božím a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení.
12Ale den se počal nachylovati. I přistoupilo k němu dvanáct a řekli mu: „Rozpusť zástupy, ať odejdou do okolních vesnic a dvorců přenocovat a opatřit si pokrmy! Neboť zde jsme v pusté krajině.“
13Ale On jim řekl: „Dejte vy jim jísti!“ Oni řekli: „Nemáme více než pět chlebů a dvě ryby; museli bychom jíti nakoupit pokrmů pro celý tento zástup.“
14Bylo tam asi pět tisíc mužů. - I řekl svým učedníkům: „Rozsaďte je ve skupinách po padesáti!“
15Učinili tak a rozsadili všechny.
16Pak vzal pět chlebů a dvě ryby, pohlédl vzhůru k nebi, požehnal je a rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupům.
17I jedli všichni a nasytili se. A z toho, co jim zbylo, bylo sebráno dvanáct košů kousků.
18Když se modlil o samotě, byli s ním jeho učedníci. I otázal se jich: „Za koho mě pokládají zástupové?“
19Oni odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní zase, že jeden z dávných proroků vstal z mrtvých.“
20Řekl jim: „Vy pak za koho mě pokládáte?“ [Šimon] Petr odpověděl: „Za Mesiáše, (Syna) Božího.“
21I přikázal jim přísně, aby to neříkali nikomu.
22Řekl: „Syn člověka musí mnoho trpěti a býti zavržen staršími a velekněžími a zákoníky a zabit a třetího dne vstáti z mrtvých.“
23Ke všem pak pravil: „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sebe sám, vezmi denně svůj kříž a následuj mne!
24Neboť kdo by chtěl svůj život zachrániti, ztratí jej; kdo by však svůj život pro mne ztratil, zachrání jej.
25Neboť co prospěje člověku, i kdyby celý svět získal, ale sebe sám zahubil a na sobě utrpěl škodu?
26Neboť kdo se bude styděti za mne a za má slova, za toho se bude styděti Syn člověka, až přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.
27Vpravdě pravím vám: Jsou tu někteří mezi přítomnými, kteří neokusí smrti, dokud neuzří království Boží.“
28Asi za osm dní po těch slovech vzal Petra a Jakuba a Jana s sebou a vyšel na horu se pomodlit.
29Když se modlil, proměnil se vzhled jeho obličeje a jeho oděv zbělel a zaskvěl se.
30A hle, dva muži s ním rozmlouvali; byli to Mojžíš a Eliáš.
31Ti se zjevili v slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupiti v Jerusalemě.
32Petr a ti, kteří Byli s ním, byli obtíženi spánkem. Když se však probudili, spatřili jeho slávu i ty dva muže, kteří stáli s ním.
33Když chtěli od něho odejíti, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, dobře je nám zde! Udělejme tři stánky: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi!“-Ale nevěděl co praví.
34Když to mluvil, udělal se oblak a zastínil je. I báli se, když oni vešli do oblaku.
35I zazněl z oblaku hlas: „Tento je můj milý Syn, toho poslouchejte!“
36A jakmile ten hlas dozněl, shledali, že Ježíš je samoten. A mlčeli a nepověděli v těch dnech nikomu nic o tom, co viděli.
37Když následujícího dne sestoupili s hory, setkal se s ním veliký zástup.
38A hle, jeden muž ze zástupu zvolal: „Mistře, prosím tě, podívej se na mého syna, neboť mám jediného!
39Hle, zlý duch ho uchvacuje, i vykřikuje znenadání, poráží ho a lomcuje jím, takže sliní. Ztěžka od něho odchází a vysiluje ho.
40Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vymítli, ale nemohli.“
41Odpověděl Ježíš: „O pokolení nevěřící a zvrhlé, jak dlouho mám býti u vás a vás trpěti? Přiveď sem svého syna!“
42Ještě na cestě porazil ho zlý duch a lomcoval jím.
43I pohrozil Ježíš nečistému duchu, uzdravil a chlapce a odevzdal ho jeho otci.
44Všichni žasli nad velikostí Boží. Zatím co se všichni divili všem věcem, které činil, řekl svým učedníkům: „Vy si zachovejte v svém srdci tato slova: Syn člověka bude vydán v ruce lidí.“
45Ale oni tomu slovu nerozuměli, a zůstalo jim temné, takže je nepochopili. A báli se ho otázat na smysl toho slova.
46Napadla jim myšlenka, kdo z nich je větší.
47Ježíš, znaje smýšlení jejich srdce, vzal dítě, postavil je vedle sebe
48a řekl jim: „Kdo přijme toto dítě ve jménu mém, mne přijímá; a kdo mne přijímá, přijímá Toho, který mě poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je největší.“
49I řekl na to Jan: „Mistře, viděli jsme, jak kdosi ve jménu tvém vymítá zlé duchy. I bránili jsme mu, poněvadž nechodí s námi.“
50Ale Ježíš mu řekl: „Nebraňte! Neboť kdo není proti vám, je pro vás.“
51Doba jeho nanebevstoupení se přibližovala. Tu se rozhodl pevně, že půjde do Jerusalema.
52I poslal posly před sebou. Ti se vydali na restu a přišli do jedné samařské vesnice, aby mu vše připravili.
53Ale nepřijali ho, poněvadž se ubíral do Jerusalema.
54Když (to) jeho učedníci Jakub a Jan uzřeli, pravili: „Pane, chceš, abychom řekli, ať oheň sestoupí s nebe a je zahubí?“
55Ale On se obrátil a pokáral je [slovy: „Nevíte, čího ducha jste.
56Syn člověka nepřišel duše zahubit, nýbrž spasit.“] I odešli do jiné vesnice.
57Když se brali cestou, kdosi mu řekl: „Budu tě následovati, kamkoli půjdeš.“
58Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu položil.“
59Jinému pravil: „Pojď za mnou!“ On řekl: „Pane, dovol mi napřed odejít a pochovat mého otce!“
60A řekl mu Ježíš: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé; ty však jdi a hlásej království Boží!“
61I řekl jiný: „Budu tě následovati, Pane, ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svými domácími!“
62Ježíš mu řekl: „Nikdo, kdo položil svou ruku na pluh a ohlíží se nazpět, není způsobilý pro království Boží.“