1Potom vyvolil Pán ještě jiných dvaasedmdesát a poslal je po dvou před sebou do každého města a místa, kam sám zamýšlel přijíti.
2A pravil jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo! Proste tedy Pána žní, aby poslal dělníky na svou žeň!
3Jděte! Hle, já posílám vás jako ovce mezi vlky.
4Nenoste měšec ani mošnu ani obuv a nikoho cestou nepozdravujte!
5Když vejdete do kteréhokoliv domu, napřed pozdravte:,Pokoj tomuto domu!'
6A bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm pokoj váš; nebude-li, vrátí se pokoj k vám.
7V tom domě pak zůstávejte, jezte a pijte, co mají; neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu!
8A když vejdete do města a přijmou vás, jezte, co vám předloží,
9a uzdravujte nemocné, kteří jsou v něm, a řekněte jim:,Přiblížilo se k vám království Boží.'
10Když však vejdete do města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte:
11,I prach vám setřásáme, který se nám z vašeho města přichytil na nohou. Ale to vězte, že se přiblížilo k vám království Boží.'
12Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než onomu městu.“
13„Běda tobě, Korozain! Běda tobě, Bethsaido! Neboť kdyby se byly udály v Tyru a v Sidonu zázraky, které se děly u vás, byly by se již dávno daly v žínici a popelu na pokání.
14Avšak Tyru a Sidonu bude na soudě lehčeji nežli vám.
15A ty, Kafarnaum, nebylos povýšeno až do nebe? Až do pekla budeš svrženo!“
16„Kdo vás slyší, mne slyší; kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdo však mnou pohrdá, pohrdá Tím, který mě poslal.“
17S radostí se vrátilo těch dvaasedmdesát a vyprávěli: „Pane, také zlí duchové se nám ve jménu tvém poddávají.“
18I řekl jim: „Viděl jsem satana jako blesk padati s nebe.
19Hle, dal jsem vám moc šlapati na hady a na štíry a na veškerou moc nepřítelovu, a nic vám neuškodí.
20Avšak z toho se neradujte, že se vám zlí duchové poddávají, nýbrž se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebesích!“
21V onu hodinu zaplesal v Duchu svatém a řekl: „Velebím Tě, Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými a žes je zjevil maličkým; ano, Otče, že se Ti tak zalíbilo.
22Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo nezná, kdo je Syn, leč Otec; a nikdo nezná, kdo je Otec, leč Syn, a komu by to chtěl Syn zjeviti.“
23A obrátil se k svým učedníkům a pravil: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte!
24Neboť pravím vám, že mnozí proroci a králové si přáli viděti to, co vy vidíte, a neviděli, a slyšeti to, co vy slyšíte, a neslyšeli.“
25A hle, jeden zákoník povstal, aby ho pokoušel. I řekl: „Mistře, co mám učinit, abych získal život věčný?“
26On mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak (tam) čteš?“
27On odpověděl: „Miluj Pána, Boha svého, z celého srdce svého, z celé duše své, ze vší síly své a ze vší mysli své a bližního svého jako sebe samého!“
28I řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš!“
29Ale on, chtěje se ospravedlniti, řekl Ježíšovi: „A kdopak je můj bližní?“
30I ujal se Ježíš slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jerusalema do Jericha a upadl mezi lotry. Ti ho oloupili, zranili a polomrtvého nechali a odtamtud odešli.
31I přihodilo se, že cestou šel kněz. Spatřil ho, ale obešel ho.
32Podobně i levita přišel k tomu místu, spatřil ho, ale obešel. Avšak jeden
33Samaritán, ubíraje se cestou, přišel k němu, a když ho spatřil, byl jat soucitem.
34I přistoupil k němu, nalil na rány oleje a vína a ovázal je. Vložil ho na svého soumara a dopravil do hospody a postaral se o něj.“
35„Druhého dne vyňal dva denáry a dal je hospodskému se slovy:,Starej se oň! A co nad to vynaložíš, já ti nahradím na své zpáteční cestě.'
36Kdo z těch tří se ti zdá, že jednal jako bližní s tím, jenž upadl mezi lotry?“ On řekl:
37„Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ I řekl mu Ježíš: „Jdi a čiň i ty podobně!“
38Když se brali cestou, vešel do jedné vesnice. Jedna žena jménem Marta přijala ho do svého domu.
39Měla sestru jménem Marii. Ta se posadila k nohám Páně a naslouchala jeho slovu.
40Marta však se zaměstnávala samou obsluhou. Přistoupila pak k němu a pravila: „Pane, nedbáš toho, že mě má sestra nechala samu posluhovati? Řekni jí tedy, ať mi pomůže!“
41Ježíš jí však odpověděl: „Marto, Marto, pečlivá jsi a děláš si starosti s mnohými věcmi,
42ale jednoho je zapotřebí. Maria si vyvolila nejlepší úděl, a ten jí nebude odňat.“