Bible

1 Stalo se, že se modlil na jednom místě. Jakmile přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč se nás modliti, jak i Jan naučil své učedníky.“ 2 On jim řekl: „Když se modlíte, rcete:,Otče, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé! 3 Chléb náš vezdejší dej nám dnes! 4 A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému svému viníku. A neuveď nás v pokušení!' “ 5 A řekl jim: „Někdo z vás bude míti přítele. Ten přijde k němu o půlnoci a řekne mu:,Příteli, půjč mi tři chleby, 6 neboť můj přítel přišel na své cestě ke mně a já nemám co mu předložiti.' 7 Onen mu však odpoví ze světnice:,Neobtěžuj mě! Dveře jsou již zavřeny a mé dítky jsou se mnou v ložnici; nemohu vstát a dát ti něco.' 8 [Ale on nepřestane tlouci.] Pravím vám: I když nevstane a nedá mu proto, že je jeho přítelem, přece se pro jeho neodbytnost zvedne a dá mu, kolik potřebuje.“ 9 „I já pravím vám: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlucte, a bude vám otevřeno! 10 Neboť každý, kdo prosí, dostává; a kdo hledá, nalézá; a tomu, kdo tluče, bude otevřeno. 11 Cožpak podá někdo z vás svému synu kámen, když ho jako otce bude prositi o chléb? Anebo když o rybu, dá mu místo ryby hada? 12 A nebo bude-li ho prositi o vejce, zda mu podá štíra? 13 Dovedete-li tedy vy, jsouce zlí, dávati svým dětem dobré dary, oč spíše dá váš Otec nebeský Ducha svatého těm, kteří ho prosí.“ 14 I vymítal zlého ducha, a ten byl němý. Když toho zlého ducha vymítl, němý mluvil. I podivily se zástupy. 15 Někteří z nich však řekli: „S pomocí Beelzebuba, knížete zlých duchů, vymítá zlé duchy.“ 16 A jiní ho pokoušeli a žádali na něm znamení s nebe. 17 Ale On, znaje jejich smýšlení, řekl jim: „Každé království uvnitř nejednotné zpustne a dům na dům padne. 18 Je-li tedy satan sám v sobě nejednotný, jak tedy obstojí jeho království? Neboť pravíte, že já s pomocí Beelzebuba vymítám zlé duchy. 19 A vymítám-li já zlé duchy s pomocí Beelzebuba, s čí pomocí (je) vymítají synové vaši? Proto oni budou vašimi soudci. 20 Vymítám-li však mocí Boží zlé duchy, přišlo k vám království Boží.“ 21 „Když ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, je majetek jeho v bezpečí. 22 Když však přijde silnější než on a přemůže ho, odejme mu veškerou zbroj, na niž spoléhal, a rozdělí jeho kořist.“ 23 „Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ 24 „Když nečistý duch vyjde z člověka, chodí po suchých místech, hledaje odpočinutí. Nalezne-li je, řekne:,Vrátím se do svého domu, z něhož jsem vyšel.' 25 A když přijde, nalezne jej vymetený a vyzdobený. 26 Tu jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších než je sám. Ti vejdou a přebývají tam. I stávají se poslední věci toho člověka horšími, než byly první.“ 27 Při jeho řeči zvolala jedna žena ze zástupu takto: „Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsy, které tě živily!“ 28 Ale On pravil: „Tím spíše jsou blahoslavení, kteří slovo Boží slyší a zachovávají!“ 29 Když se zástupové k němu sbíhali, řekl: „Toto pokolení je pokolení nešlechetné. Žádá znamení, ale nebude mu dáno jiné znamení, leč znamení proroka Jonáše. 30 Jako totiž se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka pro toto pokolení. 31 Královna z Jihu povstane na soudě proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je; neboť přišla z daleké země, aby uslyšela moudrost Šalomounovu; a hle, tu je více než Šalomoun! 32 Ninivští mužové povstanou na soudě proti tomuto pokolení a odsoudí je; neboť se dali na pokání, když Jonáš kázal; a hle, tu je víte než Jonáš!“ 33 „Nikdo nerozsvěcuje svíci a nestaví ji do kouta nebo pod kbelík; ale postaví ji na svícen, aby viděli světlo ti, kteří vcházejí.“ 34 „Svící tvého těla je tvé oko. Je-li tvé oko zdravé, bude celé tvé tělo ve světle; je-li však špatné, bude tvé tělo ve tmě. 35 Hleď tedy, ať to světlo, které je v tobě, není tmou! 36 Bude-li celé tvé tělo ve světle a žádná část ve tmě, bude celé světlé, jako když tě svíce svou září osvěcuje.“ 37 Když mluvil, prosil ho jeden farizej, aby u něho pojedl. I vešel tam a zaujal místo za stolem. 38 Ale farizej počal u sebe uvažovati, proč se Ježíš neumyl před jídlem. 39 I řekl mu Pán: „Nyní vy, farizeové, čistíte vnějšek číše a mísy, ale váš vnitřek je plný loupeže a nepravosti. 40 Pošetilci, zda neučinil Ten, který učinil vnějšek, také vnitřek? 41 Spíše dejte to, co je v nich, jako almužnu, a hle, všechno bude vám čisté!“ 42 „Ale běda vám, farizeové! Dáváte desátky z máty a routy a ze všeliké zeleniny, ale obcházíte spravedlnost a lásku k Bohu. Toto jste měli činiti a ono neopomíjeti.“ 43 „Běda vám, farizeové! Rádi sedíte v prvních stolicích v synagogách a libujete si, když vás na náměstí pozdravují!“ 44 „Běda vám, že jste jako neznatelné hroby, po nichž lidé chodí, aniž to vědí!“ 45 I řekl mu jeden ze zákoníků toto: „Mistře, těmi slovy haníš také nás.“ 46 On řekl: „I vám běda, zákoníci! Zatěžujete lidi nesnesitelnými břemeny, sami se však těch břemen ani prstem nedotýkáte.“ 47 „Běda vám, stavíte náhrobky prorokům, ale vaši otcové je zabíjeli. 48 Věru dosvědčujete, že souhlasíte se skutky svých otců; neboť oni je zabili, a vy jim stavíte [hroby]. 49 Proto i moudrost Boží řekla: Pošlu k nim proroky a posly, a z těch některé zabijí a jiné budou pronásledovati, 50 aby byla pomstěna na tomto pokolení krev všech proroků, která se prolévala od ustavení světa: 51 od krve Abelovy až do krve Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a chrámem. Ano, pravím vám, bude pomstěna na tomto pokolení!“ 52 „Běda vám, zákoníci! Vzali jste klíč k poznání. Sami jste nevešli a těm, kteří vcházeli, jste zabránili.“ 53 Když pak jim to mluvil, počali na něho farizeové a zákoníci usilovně naléhati a dotazovati se ho na mnohé věci, 54 činíce mu úklady a snažíce se polapiti něco z jeho úst, [aby ho obžalovali].“