1V neděli záhy zrána přišly ke hrobu s vonnými věcmi, které připravily.
2Nalezly však kámen odvalený od hrobu.
3Když vešly, nenalezly tělo Pána Ježíše.
4A zatím co byly nad tím na rozpacích, hle, postavili se před nimi dva muži v skvoucím rouše.
5Ženy se bály a sklopily zrak k zemi. Řekli jim: „Pročpak hledáte živého mezi mrtvými?
6Není tu, ale vstal! Rozpomeňte se, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji!
7Řekl:,Syn člověka musí býti vydán do rukou hříšníků a býti ukřižován, ale třetího dne musí vstáti z mrtvých.' „
8I rozpomenuly se na jeho slova.
9A když se vrátily od hrobu, zvěstovaly to všechno jedenácti a všem ostatním.
10Byla to Maria Magdalena, Johanna, Maria, matka Jakubova, a ostatní s nimi; ty to pověděly apoštolům.
11Ale ta slova se jim zdála bláznovstvím a nevěřili jim.
12Petr pak vstal, běžel ke hrobu, naklonil se do něho a uzřel tam jen prostěradla. S údivem nad tím, co se stalo, odešel domů.
13A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emauz, vzdálené od Jerusalema šedesát honů.
14Hovořili spolu, o všech těch událostech.
15Když rozmlouvali a sebe se dotazovali, přiblížil se Ježíš a ubíral se s nimi.
16Jejich oči byly však drženy, aby ho nepoznali.
17I řekl jim: „Jaké to řeči spolu cestou vedete a proč jste smutni?“
18A jeden z nich jménem Kleofáš mu odpověděl: „Ty jsi jediný cizinec v Jerusalemě, že nevíš o těch věcech, které se tam v těchto dnech staly?“ I řekl jim:
19„Které?“ Oni pravili: „Co se stalo s Ježíšem Nazaretským, jenž byl prorok, mocný slovem a skutkem před Bohem a před vším lidem.
20Jak ho naši velekněží a členové velerady vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.
21My jsme však doufali, že On má vykoupiti národ izraelský. A ke všemu tomu jest už dnes třetí den od té události.
22Některé z našich žen však nás poděsily; neboť byly zrána u hrobu,
23ale jeho tělo nenalezly. Přišly se zprávou, že viděly také zjevení andělů, kteří pravili, že Ježíš je živ.
24I odešli někteří z našich ke hrobu a shledali tak, jak ženy řekly. Jej však nenalezli.“
25Tu On jim pravil: „O bláhoví a srdce váhavého uvěřiti všemu tomu, co mluvili proroci!
26Což nemusil to Mesiáš trpěti a tak vejíti do své slávy?“
27A počav Mojžíšem a všemi proroky, vykládal jim všechna Písma, která byla o něm.
28Tak se přiblížili k vesnici, do které šli. Ježíš se však dělal, jako by chtěl jíti dále.
29Ale oni ho přinutili slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se již nachýlil!“ I Vešel s nimi.
30Když byl s nimi za stolem, vzal chléb, požehnal jej, lámal a podával jim.
31I otevřely se jejich oči a poznali ho. Ale On zmizel od nich.
32I řekli vespolek: „Což nehořelo naše srdce v nás, když k nám cestou mluvil a vykládal nám Písma?“
33V touž hodinu vstali, vrátili se do Jerusalema a nalezli pohromadě jedenáct (apoštolů) i ty, kteří byli s nimi.
34Ti pravili: „Pán vstal skutečně a ukázal se Šimonovi.“
35I vypravovali také oni, co se přihodilo cestou a jak ho poznali při lámání chleba.
36Zatím co to mluvili, stanul [Ježíš] mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám! [Já jsem to, nebojte se!]“
37Ale oni se v svém zděšení a přestrašení domnívali, že vidí ducha.
38I řekl jim: „Proč se děsíte a proč vaše srdce napadají takové myšlenky?
39Vizte mé ruce i mé nohy! Já jsem to! Dotýkejte se mne a vizte! Vždyť duch nemá tělo a kosti, jak vidíte na mně.“
40Po těch slovech ukázal jim své ruce i nohy.
41Když pak oni pro radost ještě nevěřili a divili se, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“
42Podali mu kus pečené ryby [a plást medu].
43Když před nimi pojedl, [vzal zbytek a dal jim].
44I řekl k nim: „To jsou slova, která jsem k vám mluvil, pokud jsem byl ještě s vámi: Všechno se musí (totiž) naplniti, co je o mně psáno v Zákoně Mojžíšově, u Proroků a v Žalmech.“
45Potom jim vyložil smysl, aby rozuměli Písmům,
46a řekl jim: „Tak je psáno [a tak bylo třeba], aby Mesiáš trpěl a třetího dne vstal z mrtvých,
47a aby v jeho jménu bylo kázáno všem národům, počínajíc od Jerusalema, pokání a odpuštění hříchů.
48Vy jste toho svědky.
49A já sešlu na vás Toho, jehož můj Otec slíbil. Vy však zůstaňte v městě, dokud nebudete opatřeni mocí s nebe!“
50Vyvedl je pak ven směrem
51k Bethanii, pozdvihl své ruce a požehnal jim. Když jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se do nebe.
52Oni se poklonili a s velkou radostí se vrátili do Jerusalema
53a stále [chválili a] velebili Boha v chrámě. [Amen.]