Luke 24
1 V neděli záhy zrána přišly ke hrobu s vonnými věcmi, které připravily.
2 Nalezly však kámen odvalený od hrobu.
3 Když vešly, nenalezly tělo Pána Ježíše.
4 A zatím co byly nad tím na rozpacích, hle, postavili se před nimi dva muži v skvoucím rouše.
5 Ženy se bály a sklopily zrak k zemi. Řekli jim: „Pročpak hledáte živého mezi mrtvými?
6 Není tu, ale vstal! Rozpomeňte se, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji!
7 Řekl:,Syn člověka musí býti vydán do rukou hříšníků a býti ukřižován, ale třetího dne musí vstáti z mrtvých.' „
8 I rozpomenuly se na jeho slova.
9 A když se vrátily od hrobu, zvěstovaly to všechno jedenácti a všem ostatním.
10 Byla to Maria Magdalena, Johanna, Maria, matka Jakubova, a ostatní s nimi; ty to pověděly apoštolům.
11 Ale ta slova se jim zdála bláznovstvím a nevěřili jim.
12 Petr pak vstal, běžel ke hrobu, naklonil se do něho a uzřel tam jen prostěradla. S údivem nad tím, co se stalo, odešel domů.
13 A hle, téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emauz, vzdálené od Jerusalema šedesát honů.
14 Hovořili spolu, o všech těch událostech.
15 Když rozmlouvali a sebe se dotazovali, přiblížil se Ježíš a ubíral se s nimi.
16 Jejich oči byly však drženy, aby ho nepoznali.
17 I řekl jim: „Jaké to řeči spolu cestou vedete a proč jste smutni?“
18 A jeden z nich jménem Kleofáš mu odpověděl: „Ty jsi jediný cizinec v Jerusalemě, že nevíš o těch věcech, které se tam v těchto dnech staly?“ I řekl jim:
19 „Které?“ Oni pravili: „Co se stalo s Ježíšem Nazaretským, jenž byl prorok, mocný slovem a skutkem před Bohem a před vším lidem.
20 Jak ho naši velekněží a členové velerady vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.
21 My jsme však doufali, že On má vykoupiti národ izraelský. A ke všemu tomu jest už dnes třetí den od té události.
22 Některé z našich žen však nás poděsily; neboť byly zrána u hrobu,
23 ale jeho tělo nenalezly. Přišly se zprávou, že viděly také zjevení andělů, kteří pravili, že Ježíš je živ.
24 I odešli někteří z našich ke hrobu a shledali tak, jak ženy řekly. Jej však nenalezli.“
25 Tu On jim pravil: „O bláhoví a srdce váhavého uvěřiti všemu tomu, co mluvili proroci!
26 Což nemusil to Mesiáš trpěti a tak vejíti do své slávy?“
27 A počav Mojžíšem a všemi proroky, vykládal jim všechna Písma, která byla o něm.
28 Tak se přiblížili k vesnici, do které šli. Ježíš se však dělal, jako by chtěl jíti dále.
29 Ale oni ho přinutili slovy: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se již nachýlil!“ I Vešel s nimi.
30 Když byl s nimi za stolem, vzal chléb, požehnal jej, lámal a podával jim.
31 I otevřely se jejich oči a poznali ho. Ale On zmizel od nich.
32 I řekli vespolek: „Což nehořelo naše srdce v nás, když k nám cestou mluvil a vykládal nám Písma?“
33 V touž hodinu vstali, vrátili se do Jerusalema a nalezli pohromadě jedenáct (apoštolů) i ty, kteří byli s nimi.
34 Ti pravili: „Pán vstal skutečně a ukázal se Šimonovi.“
35 I vypravovali také oni, co se přihodilo cestou a jak ho poznali při lámání chleba.
36 Zatím co to mluvili, stanul [Ježíš] mezi nimi a řekl jim: „Pokoj vám! [Já jsem to, nebojte se!]“
37 Ale oni se v svém zděšení a přestrašení domnívali, že vidí ducha.
38 I řekl jim: „Proč se děsíte a proč vaše srdce napadají takové myšlenky?
39 Vizte mé ruce i mé nohy! Já jsem to! Dotýkejte se mne a vizte! Vždyť duch nemá tělo a kosti, jak vidíte na mně.“
40 Po těch slovech ukázal jim své ruce i nohy.
41 Když pak oni pro radost ještě nevěřili a divili se, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“
42 Podali mu kus pečené ryby [a plást medu].
43 Když před nimi pojedl, [vzal zbytek a dal jim].
44 I řekl k nim: „To jsou slova, která jsem k vám mluvil, pokud jsem byl ještě s vámi: Všechno se musí (totiž) naplniti, co je o mně psáno v Zákoně Mojžíšově, u Proroků a v Žalmech.“
45 Potom jim vyložil smysl, aby rozuměli Písmům,
46 a řekl jim: „Tak je psáno [a tak bylo třeba], aby Mesiáš trpěl a třetího dne vstal z mrtvých,
47 a aby v jeho jménu bylo kázáno všem národům, počínajíc od Jerusalema, pokání a odpuštění hříchů.
48 Vy jste toho svědky.
49 A já sešlu na vás Toho, jehož můj Otec slíbil. Vy však zůstaňte v městě, dokud nebudete opatřeni mocí s nebe!“
50 Vyvedl je pak ven směrem
51 k Bethanii, pozdvihl své ruce a požehnal jim. Když jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se do nebe.
52 Oni se poklonili a s velkou radostí se vrátili do Jerusalema
53 a stále [chválili a] velebili Boha v chrámě. [Amen.]