1Toho času vydal císař Augustus rozkaz, aby byl vykonán soupis celé říše.
2Tento soupis byl první a konal se za správy Kviriniovy v Syrii.
3I šli všichni se dát zapsat, každý do svého města.
4Odešel také Josef z Galileje, z města Nazareta do Judska, do města Davidova, jež se nazývá Betlem, poněvadž pocházel z rodu a kmene Davidova,
5dát se zapsat s Marií, svou zasnoubenou [manželkou], která byla v požehnaném stavu.
6Když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.
7I porodila svého prvorozeného syna; ovinula ho plenkami a uložila do jeslí, poněvadž pro ně nebylo místa v útulku pro pocestné.
8V oné krajině ponocovali pastýři a pod širým nebem hlídali za noci své stádo.
9A hle, anděl Páně stanul u nich a jasnost Boží je ozářila. I ulekli se velice.
10Anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid:
11Dnes se vám narodil v městě Davidově Spasitel, to jest Kristus Pán.
12A toto bude vám znamením: Naleznete děťátko ovinuté plenkami a položené v jeslích.“
13Hned potom se přidružilo k andělu množství nebeských zástupů, kteří chválili Boha a zpívali:
14„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“
15Jakmile andělé odešli od nich do nebe, řekli si pastýři vespolek: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na tu událost, kterou nám Pán oznámil!“
16I přichvátali a nalezli Marii a Josefa i děťátko, které leželo v jeslích.
17Když je spatřili, vypravovali, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
18Všichni, kteří to slyšeli, se divili tomu vypravování pastýřů.
19Maria však uchovávala všechna ta slova a uvažovala o nich v svém srdci.
20I vrátili se pastýři, velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim bylo pověděno.
21Když se naplnilo osm dní, kdy mělo býti dítě obřezáno, nazvali je jménem Ježíš. Tak je (totiž) nazval anděl, dříve než se počalo v mateřském lůně.
22Když přišly dny jejího očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli ho do Jerusalema, aby ho představili Pánu,
23jak je psáno v zákoně Páně: „Každý prvorozený hošík budiž zasvěcen Pánu!“
24Také chtěli přinésti oběť podle příkazu zákona Páně: dvě hrdličky nebo dvě holoubátka.
25A hle, v Jerusalemě byl jeden muž jménem Simeon. Ten muž (žil) spravedlivě a bohabojně, očekávaje potěšení Izraelovo, a Duch svatý byl v něm.
26Dostal zjevení od Ducha svatého, že nezemře, dokud neuzří Pomazaného Páně.
27I přišel z vnuknutí Ducha do chrámu, když rodiče přinesli dítko Ježíše, aby za ně splnili předpis zákona.
28Vzal je na své lokty a velebil Boha slovy:
29„Nyní propustíš, Pane, svého služebníka podle svého slova v pokoji,
30neboť mé oči viděly tvou spásu,
31kterou jsi připravil přede všemi národy:
32Světlo k osvícení pohanů a slávu svého národa izraelského.“
33Jeho otec a matka byli plni údivu nad tím, co se o něm pravilo.
34A Simeon je blahoslavil a řekl Marii, jeho matce: „Hle, tento jest určen k pádu a k povznesení mnohých v Izraeli a na znamení, jemuž budou odpírati
35a tvou vlastní duší pronikne meč – aby se projevilo smýšlení mnoha srdcí.“
36A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Aserova. Ta byla v pokročilém věku. Od svého panenství žila se svým mužem sedm let
37a byla vdovou čtyřiaosmdesátiletou. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami dnem i nocí.
38Ta přišla v touž hodinu, velebila Boha a vyprávěla o něm všem. kteří očekávali vykoupení Izraelovo.
39Jakmile vyplnili všechno podle zákona Páně, vrátili se do Galileje, do svého města Nazareta.
40Dítě pak rostlo a sílilo; bylo plné moudrosti a milost Boži byla v něm.
41Jeho rodiče chodívali každého roku na slavnost velikonoční do Jerusalema.
42Když měl dvanáct let, šli podle svátečního obyčeje do Jerusalema.
43Jakmile skončily sváteční dny, vydali se na zpáteční cestu. Ale hošík Ježíš zůstal v Jerusalemě, aniž to jeho rodiče zpozorovali.
44V domnění, že je v družině, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.
45Poněvadž jej však nenalezli, vrátili se do Jerusalema a hledali ho.
46Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a otazuje se jich.
47Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi.
48Jakmile jej spatřili, podivili se. I řekla mu jeho matka: „Synu, proč jsi nám to učinil? Hle, tvůj otec a já s bolestí jsme tě hledali!“
49I řekl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím býti v tom, co je Otce mého?“
50Ale oni neporozuměli slovu, které jim řekl.
51Odešel pak s nimi a přišel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to všechno v svém srdci.
52A Ježíš prospíval moudrostí, věkem a milostí u Boha i u lidí.