Luke 2
1 Toho času vydal císař Augustus rozkaz, aby byl vykonán soupis celé říše.
2 Tento soupis byl první a konal se za správy Kviriniovy v Syrii.
3 I šli všichni se dát zapsat, každý do svého města.
4 Odešel také Josef z Galileje, z města Nazareta do Judska, do města Davidova, jež se nazývá Betlem, poněvadž pocházel z rodu a kmene Davidova,
5 dát se zapsat s Marií, svou zasnoubenou [manželkou], která byla v požehnaném stavu.
6 Když tam byli, naplnili se dnové, aby porodila.
7 I porodila svého prvorozeného syna; ovinula ho plenkami a uložila do jeslí, poněvadž pro ně nebylo místa v útulku pro pocestné.
8 V oné krajině ponocovali pastýři a pod širým nebem hlídali za noci své stádo.
9 A hle, anděl Páně stanul u nich a jasnost Boží je ozářila. I ulekli se velice.
10 Anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid:
11 Dnes se vám narodil v městě Davidově Spasitel, to jest Kristus Pán.
12 A toto bude vám znamením: Naleznete děťátko ovinuté plenkami a položené v jeslích.“
13 Hned potom se přidružilo k andělu množství nebeských zástupů, kteří chválili Boha a zpívali:
14 „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!“
15 Jakmile andělé odešli od nich do nebe, řekli si pastýři vespolek: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na tu událost, kterou nám Pán oznámil!“
16 I přichvátali a nalezli Marii a Josefa i děťátko, které leželo v jeslích.
17 Když je spatřili, vypravovali, co jim bylo řečeno o tom dítěti.
18 Všichni, kteří to slyšeli, se divili tomu vypravování pastýřů.
19 Maria však uchovávala všechna ta slova a uvažovala o nich v svém srdci.
20 I vrátili se pastýři, velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim bylo pověděno.
21 Když se naplnilo osm dní, kdy mělo býti dítě obřezáno, nazvali je jménem Ježíš. Tak je (totiž) nazval anděl, dříve než se počalo v mateřském lůně.
22 Když přišly dny jejího očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli ho do Jerusalema, aby ho představili Pánu,
23 jak je psáno v zákoně Páně: „Každý prvorozený hošík budiž zasvěcen Pánu!“
24 Také chtěli přinésti oběť podle příkazu zákona Páně: dvě hrdličky nebo dvě holoubátka.
25 A hle, v Jerusalemě byl jeden muž jménem Simeon. Ten muž (žil) spravedlivě a bohabojně, očekávaje potěšení Izraelovo, a Duch svatý byl v něm.
26 Dostal zjevení od Ducha svatého, že nezemře, dokud neuzří Pomazaného Páně.
27 I přišel z vnuknutí Ducha do chrámu, když rodiče přinesli dítko Ježíše, aby za ně splnili předpis zákona.
28 Vzal je na své lokty a velebil Boha slovy:
29 „Nyní propustíš, Pane, svého služebníka podle svého slova v pokoji,
30 neboť mé oči viděly tvou spásu,
31 kterou jsi připravil přede všemi národy:
32 Světlo k osvícení pohanů a slávu svého národa izraelského.“
33 Jeho otec a matka byli plni údivu nad tím, co se o něm pravilo.
34 A Simeon je blahoslavil a řekl Marii, jeho matce: „Hle, tento jest určen k pádu a k povznesení mnohých v Izraeli a na znamení, jemuž budou odpírati
35 a tvou vlastní duší pronikne meč – aby se projevilo smýšlení mnoha srdcí.“
36 A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Aserova. Ta byla v pokročilém věku. Od svého panenství žila se svým mužem sedm let
37 a byla vdovou čtyřiaosmdesátiletou. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami dnem i nocí.
38 Ta přišla v touž hodinu, velebila Boha a vyprávěla o něm všem. kteří očekávali vykoupení Izraelovo.
39 Jakmile vyplnili všechno podle zákona Páně, vrátili se do Galileje, do svého města Nazareta.
40 Dítě pak rostlo a sílilo; bylo plné moudrosti a milost Boži byla v něm.
41 Jeho rodiče chodívali každého roku na slavnost velikonoční do Jerusalema.
42 Když měl dvanáct let, šli podle svátečního obyčeje do Jerusalema.
43 Jakmile skončily sváteční dny, vydali se na zpáteční cestu. Ale hošík Ježíš zůstal v Jerusalemě, aniž to jeho rodiče zpozorovali.
44 V domnění, že je v družině, ušli den cesty a hledali ho mezi příbuznými a známými.
45 Poněvadž jej však nenalezli, vrátili se do Jerusalema a hledali ho.
46 Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a otazuje se jich.
47 Všichni, kteří ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi.
48 Jakmile jej spatřili, podivili se. I řekla mu jeho matka: „Synu, proč jsi nám to učinil? Hle, tvůj otec a já s bolestí jsme tě hledali!“
49 I řekl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím býti v tom, co je Otce mého?“
50 Ale oni neporozuměli slovu, které jim řekl.
51 Odešel pak s nimi a přišel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to všechno v svém srdci.
52 A Ježíš prospíval moudrostí, věkem a milostí u Boha i u lidí.