1Poněvadž se již mnozí pokusili urovnali vylíčení těch událostí, které se mezi námi staly,
2jak nám je podali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a přisluhovateli slova,
3proto jsem se rozhodl i já, když jsem důkladně vyzvěděl všechny události od jejich prvních počátků, po pořádku ti o nich napsati, velmožný Theofile,
4abys poznal pravdu toho učení, v němž jsi byl vyučen.
5Za panování Heroda, krále judského, žil jeden kněz jménem Zachariáš, z kněžské třídy Abiášovy. Jeho manželka pocházela z rodu Aronova a nazývala se Alžběta.
6Oba žili spravedlivě před Bohem a plnili všechny příkazy a předpisy Páně bezúhonně.
7Byli však bez dětí, neboť Alžběta byla neplodná a oba byli již v pokročilém věku.
8Když jednou konal podle pořádku své třídy kněžskou službu před Bohem, připadlo na něho losem
9podle obyčeje kněžského úřadu vejiti do chrámu Páně a obětovati kadidlo.
10Všechen lid se v hodině kadidlové oběti modlil venku.
11I zjevil se mu po pravé straně kadidlového oltáře anděl Páně.
12Když jej Zachariáš spatřil, ulekl se a bázeň se ho zmocnila.
13Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena; Alžběta, tvá manželka, porodí ti syna a dáš mu jméno Jan.
14I budeš se radovat a plesat a mnozí se budou radovat z jeho narození.
15Neboť on bude veliký před Pánem, víno a jiný opojný nápoj nebude píti a již v mateřském lůně bude naplněn Duchem svatým;
16a mnohé z izraelských synů obrátí k Pánu, jejich Bohu.
17On půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a nevěřící ke smýšlení spravedlivých, aby připravil Pánu lid ochotný.“
18I řekl Zachariáš andělovi: „Po čem to poznám? Já jsem přece stár a moje manželka je v pokročilém věku.“
19Anděl mu odvětil: „Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem, a jsem poslán, abych mluvil k tobě a tuto radostnou zprávu ti zvěstoval.
20Poněvadž jsi však mým slovům, která se splní svým časem, neuvěřil, budeš němý a nebudeš moci mluviti až do dne, kdy se to stane.“
21Lid očekával Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě.
22Když vyšel, nemohl k nim promluviti. I poznali, že měl v chrámě nějaké vidění. Dával jim posuňky znamení a zůstal němý.
23Když se skončily dny jeho služby, odešel domů.
24Po oněch dnech počala jeho manželka Alžběta. I skrývala se po pět měsíců a pravila:
25„Tak mi učinil Pán: Milostivě sňal se mne v těchto dnech mou pohanu před lidmi.“
26Šestého měsíce potom poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret
27k panně, zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova. A jméno té panny bylo Maria.
28Když k ní anděl vešel, řekl: „Zdráva buď, milosti plná! Pán s tebou! [Požehnaná tys mezi ženami!“
29Když to uslyšela], ulekla se nad jeho řečí a přemýšlela, co znamená tento pozdrav.
30I řekl jí anděl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha!
31Hle, počneš v svém lůně a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
32Ten bude veliký a bude Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn Davida, jeho otce, a bude kralovati nad potomstvem Jakubovým na věky;
33a jeho království bude bez konce.“
34I řekla Maria k andělu: „Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám?“
35Odpověděl jí anděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také to Svaté, co se [z tebe] narodí, bude Syn Boží.
36A hle, Alžběta, tvá příbuzná, i ona počala syna v svém stáří a ta, která je pokládána za neplodnou, je nyní již v šestém měsíci.
37Neboť u Boha není nic nemožné.“
38Tu odvětila Maria: „Aj, já služebnice Páně, staniž se mi podle slova tvého!“ A odešel od ní anděl.
39V oněch dnech se vydala Maria na cestu a šla spěšně na hory do města Judova.
40A když vešla do domu Zachariášova, pozdravila Alžbětu.
41Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, zaplesalo dítko v jejím lůně a Alžběta byla naplněna Duchem svatým.
42I zvolala hlasitě: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého!
43A odkud mi to, že matka Pána mého přichází ke mně?
44Neboť hle, jak zazněl hlas tvého pozdravu do mých uší, zaplesalo radostí dítko v mém lůně.
45Blahoslavená, která jsi uvěřila, neboť se naplní to, co ti předpověděl Pán.“
46I řekla Maria: „Velebí má duše Pána
47a zaplesal můj duch v Bohu, mém Spasiteli,
48poněvadž shlédl na svou pokornou služebnici. Neboť hle, od této chvíle budou mě blahoslaviti všechna pokolení,
49ježto mi velikou milost prokázal Ten, jenž je Mocný a jehož jméno je svaté.
50Jeho milosrdenství (trvá) od pokolení do pokolení pro ty, kteří se ho bojí.
51Divy učinil svou mocí: Rozptýlil ty, kteří pyšně smýšlejí v svém srdci;
52sesadil mocné s trůnu a povýšil ponížené;
53lačné nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.
54Ujal se Izraele, svého služebníka, jsa pamětliv svého milosrdenství
55– jak je slíbil našim otcům - k Abrahamovi a jeho potomstvu na věky.“
56Maria zůstala u ní asi tři měsíce; potom se navrátila domů.
57Alžbětě se pak naplnila doba k porodu; i porodila syna.
58Její sousedé a příbuzní uslyšeli, že Pán jí prokázal veliké milosrdenství; i radovali se s ní.
59Osmého dne přišli dítě obřezat a chtěli je nazvat podle jména jeho otce Zachariáš.
60Ale jeho matka pravila: „Ne tak, ale bude se nazývati Jan.“
61I řekli jí: „Vždyť není nikoho v tvém příbuzenstvu, kdo by se tím jménem nazýval.“
62I pokynuli jeho otci, jak chce, aby se (dítě) jmenovalo.
63On požádal o tabulku a napsal na ni slova: „Jan je jeho jméno.“ I podivili se všichni.
64V tom okamžiku se mu otevřela ústa i jazyk a mluvil a velebil Boha.
65I zmocnila se hrůza všech jeho sousedů a po všech judských horách se rozšiřovala zvěst o všech těchto událostech.
66Všichni, kteří (o tom) slyšeli, přemýšleli (o tom) v svém srdci a pravili: „Co asi z tohoto dítěte bude? Neboť ruka Páně byla s ním.“
67Zachariáš, jeho otec, byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:
68„Požehnán (budiž) Pán, Bůh izraelský, ježto milostivě vykoupil svůj lid
69a vzbudil nám mocného Spasitele v potomstvu Davida, svého služebníka,
70jak mluvil ústy svých svatých proroků, kteří jsou od počátku:
71O vysvobození od nepřátel našich a z moci všech, kteří nás nenávidí,
72aby prokázal milosrdenství našim otcům a rozpomenul se na svou svatou úmluvu,
73na přísahu, kterou přísahal Abrahamovi, našemu otci, že nám dopřeje,
74abychom jemu po vysvobození z moci svých nepřátel beze strachu sloužili
75svatě a spravedlivě před ním po celý svůj život.
76A ty, dítě, budeš prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravovat mu cesty,
77abys poučil lid o spáse, (přinášející) odpuštění jejich hříchů
78z velkého milosrdenství našeho Boha, pro něž milostivě shlédl na nás Vycházející z výsosti,
79aby osvítil ty, kteří jsou ve tmě a ve stínu smrti, aby řídil naše kroky na cestu pokoje.“
80Hoch pak rostl a sílil duchem. I žil na poušti až do dne, kdy veřejně vystoupil před izraelským lidem.