Bible

1 I řekl svým učedlníkům: „Není možno, aby nepřišla pohoršení; ale běda tomu, skrze něhož přicházejí! 2 Pro toho bylo by lepší, kdyby mu byl zavěšen na hrdlo mlýnský kámen a on s ním uvržen do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto maličkých.“ 3 „Mějte se na pozoru! Proviní-li se tvůj bratr [proti tobě], domluv mu! Bude-li toho litovati, odpusť mu! 4 A jestliže se proviní proti tobě za den sedmkrát a sedmkrát se obrátí k tobě se slovy:,Lituji toho,' odpusť mu!“ 5 I řekli apoštolé Pánu: „Rozhojni naši víru!“ 6 Pán řekl: „Budete-li míti víru jako zrno hořčičné a řeknete-li tomuto fíkovníku:,Vytrhni se s kořenem a přesaď se do moře!' poslechne vás.“ 7 „Kdo z vás řekne svému služebníku, oráči nebo pastýři, když se vrátí s pole:,Pojď hned a posaď se k jídlu?' 8 Zdali mu spíše neřekne:,připrav mi jídlo, opásej se a posluhuj mi, až se najím a napiji; potom ty budeš jísti a píti.' 9 Což děkuje tomu služebníku proto, že vykonal jeho rozkaz? 10 [Myslím, že ne.] Tak i vy, až učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte:,Služebníci neužiteční jsme; co jsme měli učiniti, učinili jsme.' “ 11 Na cestě do Jerusalema šel mezi Samařském a Galilejí. 12 Když vcházel do jedné vesnice, potkalo se s ním deset malomocných. Ti zůstali daleko státi 13 a volali silným hlasem: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ 14 Když je uzřel, řekl jim: „Jděte, ukažte se kněžím!“ 15 Když šli, uzdravili se. Jeden z nich, když viděl, že je uzdraven, vrátil se a velebil Boha hlasitě. 16 Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu; a to byl Samaritán. 17 I řekl Ježíš: „Copak jich nebylo deset uzdraveno? Kde je těch devět? 18 Nikdo se nenalezl, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, leda tento cizozemec?“ 19 A řekl mu: „Vstaň a jdi, tvá víra tě uzdravila!“ 20 Na otázku farizeů, kdy přijde království Boží, odpověděl: „Království Boží nepřijde se zevní nápadností, 21 ani nebudou říkati:,Hle, tu jest!' nebo:,Hle, tam jest!' Neboť království Boží je ve vás.“ 22 Svým učedníkům pak řekl: „Přijdou dnové, kdy byste rádi viděli jeden den Syna člověka, ale neuvidíte. 23 Řeknou vám:,Hle, tu jest!' nebo:,Hle, tam jest!' Neodcházejte a nechoďte za nimi! 24 Neboť jako blesk se blýská od jednoho konce pod nebem a září (až) do druhého konce pod nebem, tak bude Syn člověka v svůj den. 25 Předtím však musí mnoho trpěti a býti zavržen tímto pokolením.“ 26 „A jako bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: 27 jedli, pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vešel do korábu. A přišla potopa a zahubila všechny. 28 Podobně se stalo i za dnů Lotových: jedli a pili, kupovali a prodávali, sázeli a stavěli. 29 Ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, seslal Bůh s nebe oheň a síru a zahubil všechny. 30 Tak bude v ten den, kdy se zjeví Syn člověka.“ 31 „Kdo bude v tu hodinu na střeše a bude míti své nádobí v domě, nesestupuj vzít je! Kdo bude na poli, rovněž se nevracej! 32 Vzpomeňte na Lotovu ženu! 33 Kdo by rád zachoval svůj život, ztratí jej; kdo jej ztratí, zachrání jej. 34 Pravím vám: V tu noc budou dva ležeti na jednom loži; jeden bude vzat, a druhý zůstane. 35 Dvě budou mlíti spolu; jedna bude vzata, a druhá, zůstane. 36 [Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý zůstane.]“ 37 Tu se ho otázali: „Kde (to bude), Pane?“ A on jim řekl: „Kdekoliv bude tělo, tam se shromáždí i orlové.“