Luke 16
1 Pravil i svým učedníkům: „Byl jeden boháč a měl správce. Ten byl u něho udán, že prý promarňuje jeho majetek.
2 I povolal ho k sobě a řekl mu:,Co to slyším o tobě? Slož účty ze své správy, neboť již nebudeš moci správu vésti!'
3 I myslil si správce sám u sebe: Co mám dělati, neboť pán mi odnímá správcovství? Kopati nemohu, žebrati se stydím.
4 Vím, co učiním, aby mě přijali do svých domů, až budu zbaven správcovství.
5 A zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém. Řekl prvnímu:,Kolik jsi dlužen mému pánu?' On řekl:
6 ,Sto džbánů oleje.' I řekl mu:,Vezmi svůj úpis, rychle sedni a napiš padesát!'
7 Potom řekl druhému:,Kolik ty jsi dlužen?' On řekl:,Sto korců pšenice.' Dí mu:,Vezmi svůj úpis a napiš osmdesát!'
8 I pochválil pán nevěrného správce, že jednal opatrně. Neboť lidé tohoto světa jsou mezi sebou opatrnější než lidé světla.
9 I já pravím vám: Učiňte si přátele z klamného mamonu, aby vás, až dokonáte, přijali do věčných příbytků.“
10 „Kdo je věrný v nejmenším, bývá věrný i ve velkém. Kdo je však nevěrný v nejmenším, bývá nevěrný i ve velkém.
11 Jestliže jste nespravovali věrně ani klamný mamon, kdo vám pak svěří pravá dobra?
12 A jestliže jste nebyli v cizím věrni, kdo vám dá to, co je vaše?“
13 „Žádný služebník nemůže dvěma pánům sloužiti. Neboť buď jednoho bude nenáviděti, a druhého milovati, anebo jednomu se dá do služby, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužiti Bohu i mamonu.“
14 To všechno poslouchali farizeové, kteří byli lakomí, a posmívali se mu.
15 I řekl jim: „To vy se děláte před lidmi spravedlivými, avšak Bůh zná vaše srdce. Neboť co před lidmi je vznešené, to před Bohem jest ohavné.“
16 „Zákon a Proroci (trvají) až do Jana. Od toho času se hlásá království Boží; a každý mu činí násilí.
17 Avšak spíše pominou nebesa a země, než aby padla jedna čárka ze Zákona.“
18 „Kdo propouští svou manželku a bere si jinou, cizoloží; a kdo si bere propuštěnou od muže, cizoloží.“
19 „Byl jeden boháč; odíval se v purpur a jemné plátno a hodoval každého dne přepychově.
20 U jeho vrat ležel jeden žebrák jménem Lazar, plný vředů.
21 Rád by se byl nasytil drobty, které padaly se stolu boháčova, [ale nikdo mu je nedával]. Ba i psi přicházeli a lízali mu vředy.“
22 „Ten žebrák zemřel a byl donesen anděly do lůna Abrahamova. Také boháč zemřel a byl pohřben.
23 Když v pekelných mukách pozdvihl své oči, z daleka spatřil Abrahama a v jeho lůně Lazara.
24 I zvolal:,Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí konec svého prstu ve vodě a ochladí mi jazyk, neboť se velice trápím v tomto plameni.'
25 Ale Abraham mu řekl:,Synu, rozpomeň se, že se ti vedlo dobře v tvém životě, a Lazara zle. Nyní pak on se zde těší, ty se však trápíš.
26 A mimo to je mezi námi a vámi stanovená veliká propast, aby nemohli přijíti odtud k vám, ani odtamtud sem ti, kteří by chtěli.' I řekl:
27 ,Prosím tě tedy, otče, abys ho poslal do domu mého otce,
28 neboť mám pět bratrů, ať jim vážně domluví, aby také oni nepřišli do tohoto místa trápení.'
29 Ale Abraham mu řekl:,Mají Mojžíše a Proroky, ty ať poslouchají!'
30 On však pravil:,Ne, otče Abrahame! Ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činiti pokání.'
31 Tu mu řekl:,Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, neuvěří, i kdyby někdo z mrtvých vstal.' “