Luke 15
1 Přibližovali se k němu celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.
2 Farizeové a zákoníci však reptali: „Tento přijímá hříšníky a jí s nimi!“
3 I pověděl jim toto podobenství:
4 „Kdo z vás, maje sto ovec, ztratí-li jednu z nich, nenechá devětadevadesát na poušti a nejde za tou ztracenou, až ji nalezne?
5 A když ji nalezne, vloží ji s radostí na svá ramena.
6 Když přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim:,Radujte se se mnou, neboť jsem nalezl ovci, která se ztratila!'
7 Pravím vám: Tak bude větší radost v nebesích nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“
8 „Anebo má-li některá žena deset peněz a ztratí-li jeden peníz, copak nerozžehne svíci a nevymete svůj dům a nehledá pilně, až jej nalezne?
9 A když jej nalezne, svolá přítelkyně a sousedky a řekne:,Radujte se se mnou, neboť jsem nalezla peníz, který jsem ztratila!'
10 Pravím vám: Tak budou míti andělé Boží radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“
11 Pravil dále: „Jeden člověk měl dva syny.
12 Mladší z nich řekl otci:,Otče, dej mi díl z majetku, který připadá na mne!' I rozdělil jim majetek.“
13 „Krátce poté sebral mladší syn všechno a odešel do daleké krajiny. Tam promarnil svůj majetek prostopášným životem.
14 Když všechno utratil, nastal v té krajině velký hlad; a on počal trpěti nouzi.
15 I šel a vstoupil do služby u jednoho občana té krajiny. Ten ho poslal do svého dvora pást vepře.
16 A rád by byl utišil svůj hlad lusky, které požírali vepři; ale nikdo mu je nedával.
17 Šel tedy do sebe a řekl:,Kolik nádeníků v domě mého otce má hojnost chleba, a já hynu zde hladem!
18 Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou;
19 již nejsem hoden slouti tvým synem. Učiň mě jako jednoho ze svých nádeníků!' “
20 „A vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, spatřil ho jeho otec a byl jat soucitem. Běžel (mu naproti), padl mu kolem krku a zulíbal ho.
21 I řekl mu syn:,Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou; již nejsem hoden slouti tvým synem.'
22 Ale otec řekl svým služebníkům:,Rychle přineste sváteční roucho a oblecte ho! Navlecte mu prsten na ruku a obujte ho!
23 A přiveďte tučné tele a zabijte je! A jezme a veselme se!
24 Vždyť tento můj syn byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen!' I počali hodovati.“
25 „Jeho starší syn byl na poli. Když přicházel a blížil se k domu, uslyšel hudbu a tanec.
26 I zavolal si jednoho služebníka a otázal se ho, co se tu děje.
27 Ten mu odpověděl:,Tvůj bratr přišel, a tvůj otec zabil tučné tele, poněvadž ho zase dostal zdravého.'
28 I rozhněval se a nechtěl vejíti. Proto vyšel jeho otec ven a počal ho chlácholiti.
29 Ale on řekl svému otci.,Hle, tolik let ti sloužím a nikdy jsem nepřestoupil tvůj rozkaz, a nikdy jsi mi nedal (ani) kozílka, abych se poveselil se svými přáteli.
30 Ale když přišel tento tvůj syn, který prohýřil svůj majetek s nevěstkami, zabil jsi kvůli němu tučné tele.'
31 On však mu řekl:,Můj synu, ty jsi vždycky se mnou a všechny mé věci patří tobě;
32 avšak náleželo se hodovati a radovati se, neboť tento tvůj bratr byl mrtev, a ožil; byl ztracen, a je nalezen.' “