Bible

1 Pověděl jim také podobenství, že je potřebí se vždycky modliti a neustávati. 2 Pravil: „V jednom městě žil soudce. Ten se Boha nebál a člověka se nestyděl. 3 V témže městě žila také jedna vdova. Ta k němu přicházela a říkala:,Obhaj mě před mým protivníkem!' 4 Ale on dlouho nechtěl. Potom však myslil sám u sebe: Ačkoliv se Boha nebojím a člověka se nestydím, 5 přece ji obhájím proto, že mě ta vdova obtěžuje, aby naposledy nepřišla a mě neztloukla.“ 6 A Pán dodal: „Slyšte, co praví nespravedlivý soudce! 7 A Bůh neobhájí své vyvolené, kteří k němu dnem i nocí volají, a nechá je čekat? 8 Pravím vám, že vbrzku je obhájí. Nalezne však Syn člověka víru na zemi, až přijde?“ 9 Některým lidem, kteří v sebe důvěřovali, že jsou spravedliví, a jinými pohrdali, pověděl toto podobenství: 10 „Dva lidé vstoupili do chrámu, aby se pomodlili, jeden farizej a druhý celník. 11 Farizej se postavil a modlil se sám u sebe takto:,Bože, děkuji ti, že nejsem jako jiní lidé, jako lupiči, nespravedliví, cizoložníci, anebo jako tamhle ten celník. 12 Postím se dvakrát za týden, desátky dávám ze všeho, co vytěžím.' 13 Ale celník zůstal stát opodál a nechtěl ani oči pozdvihnouti k nebi, nýbrž bil se v prsa a říkal:,Bože, buď milostiv mně hříšníku!' “ 14 „Pravím vám: Tento odešel domů ospravedlněn, onen však nikoliv. Neboť kdo se povyšuje, bude ponížen; a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ 15 Přinášeli k němu také dítky, aby se jich dotýkal. Když to učedníci uzřeli, domlouvali jim. 16 Ale Ježíš povolal dítky k sobě a pravil: „Nechte dítky přicházeti ke mně a nebraňte jim; neboť takovým patří království Boží. 17 Vpravdě pravím vám: Kdo nepřijme království Boží jako dítko, nevejde do něho.“ 18 I otázal se ho jeden člen velerady: „Mistře dobrý, co musím učinit, abych dostal za podíl život věčný?“ 19 Ježíš mu odvětil: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, leda jediný Bůh. 20 Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivé svědectví, cti otce svého i matku svou!“ 21 On řekl: „To všechno jsem zachovával od svého mládí.“ 22 Uslyšev to, řekl mu Ježíš: „Ještě jednoho se ti nedostává: Prodej všechno, co máš, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi, pak přijď a následuj mne!“ 23 Ale když to onen uslyšel, zarmoutil se; neboť byl velkým boháčem. 24 Když Ježíš viděl, [že je zarmoucen], pravil: „Jak těžko vejdou do království Božího ti, kteří mají statky! 25 Snáze zajisté projde velbloud uchem jehly, než boháč vejde do království Božího.“ 26 I řekli ti, kteří to slyšeli: „Kdo tedy může býti spasen?“ 27 Ale On jim řekl: „Co jest u lidí nemožno, je možno u Boha.“ 28 Tu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou!“ 29 A On jim řekl: „Vpravdě pravím vám: Nikdo neopustil pro království Boží dům nebo rodiče nebo bratry nebo manželku nebo dítky, 30 aniž by nebyl za to dostal mnohem více v tomto čase a v budoucím věku život věčný.“ 31 Potom vzal Ježíš s sebou dvanáct a řekl jim: „Hle, ubíráme se do Jerusalema. Tam se naplní všechno, co napsali proroci o Synu člověka. 32 Bude totiž vydán pohanům, budou se mu posmívat, tupit ho a na něj plivat. 33 A když ho zbičují, zabijí ho; ale třetího dne vstane z mrtvých.“ 34 Oni však z toho neporozuměli ničemu. To slovo bylo jim skryto a nepochopili, co bylo řečeno. 35 Když pak se přibližoval k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. 36 Když uslyšel, jak zástup jde mimo, tázal se, co to jest. 37 Řekli mu, že Ježíš Nazaretský tudy jde. 38 I zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 39 Ale ti, kteří šli napřed, domlouvali mu, aby mlčel. On však ještě hlasitěji volal: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 40 I zastavil se Ježíš a kázal ho k sobě přivésti. Když se přiblížil, otázal se ho: 41 „Co chceš, abych ti učinil?“ On řekl: „Pane, ať vidím!“ 42 I řekl mu Ježíš: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ 43 Ihned prohlédl a šel za ním a velebil Boha. A jakmile to veškerý lid uzřel, vzdal Bohu chválu.