1Pověděl jim také podobenství, že je potřebí se vždycky modliti a neustávati.
2Pravil: „V jednom městě žil soudce. Ten se Boha nebál a člověka se nestyděl.
3V témže městě žila také jedna vdova. Ta k němu přicházela a říkala:,Obhaj mě před mým protivníkem!'
4Ale on dlouho nechtěl. Potom však myslil sám u sebe: Ačkoliv se Boha nebojím a člověka se nestydím,
5přece ji obhájím proto, že mě ta vdova obtěžuje, aby naposledy nepřišla a mě neztloukla.“
6A Pán dodal: „Slyšte, co praví nespravedlivý soudce!
7A Bůh neobhájí své vyvolené, kteří k němu dnem i nocí volají, a nechá je čekat?
8Pravím vám, že vbrzku je obhájí. Nalezne však Syn člověka víru na zemi, až přijde?“
9Některým lidem, kteří v sebe důvěřovali, že jsou spravedliví, a jinými pohrdali, pověděl toto podobenství:
10„Dva lidé vstoupili do chrámu, aby se pomodlili, jeden farizej a druhý celník.
11Farizej se postavil a modlil se sám u sebe takto:,Bože, děkuji ti, že nejsem jako jiní lidé, jako lupiči, nespravedliví, cizoložníci, anebo jako tamhle ten celník.
12Postím se dvakrát za týden, desátky dávám ze všeho, co vytěžím.'
13Ale celník zůstal stát opodál a nechtěl ani oči pozdvihnouti k nebi, nýbrž bil se v prsa a říkal:,Bože, buď milostiv mně hříšníku!' “
14„Pravím vám: Tento odešel domů ospravedlněn, onen však nikoliv. Neboť kdo se povyšuje, bude ponížen; a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
15Přinášeli k němu také dítky, aby se jich dotýkal. Když to učedníci uzřeli, domlouvali jim.
16Ale Ježíš povolal dítky k sobě a pravil: „Nechte dítky přicházeti ke mně a nebraňte jim; neboť takovým patří království Boží.
17Vpravdě pravím vám: Kdo nepřijme království Boží jako dítko, nevejde do něho.“
18I otázal se ho jeden člen velerady: „Mistře dobrý, co musím učinit, abych dostal za podíl život věčný?“
19Ježíš mu odvětil: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, leda jediný Bůh.
20Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nepromluvíš křivé svědectví, cti otce svého i matku svou!“
21On řekl: „To všechno jsem zachovával od svého mládí.“
22Uslyšev to, řekl mu Ježíš: „Ještě jednoho se ti nedostává: Prodej všechno, co máš, a dej chudým, a budeš míti poklad v nebi, pak přijď a následuj mne!“
23Ale když to onen uslyšel, zarmoutil se; neboť byl velkým boháčem.
24Když Ježíš viděl, [že je zarmoucen], pravil: „Jak těžko vejdou do království Božího ti, kteří mají statky!
25Snáze zajisté projde velbloud uchem jehly, než boháč vejde do království Božího.“
26I řekli ti, kteří to slyšeli: „Kdo tedy může býti spasen?“
27Ale On jim řekl: „Co jest u lidí nemožno, je možno u Boha.“
28Tu řekl Petr: „Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou!“
29A On jim řekl: „Vpravdě pravím vám: Nikdo neopustil pro království Boží dům nebo rodiče nebo bratry nebo manželku nebo dítky,
30aniž by nebyl za to dostal mnohem více v tomto čase a v budoucím věku život věčný.“
31Potom vzal Ježíš s sebou dvanáct a řekl jim: „Hle, ubíráme se do Jerusalema. Tam se naplní všechno, co napsali proroci o Synu člověka.
32Bude totiž vydán pohanům, budou se mu posmívat, tupit ho a na něj plivat.
33A když ho zbičují, zabijí ho; ale třetího dne vstane z mrtvých.“
34Oni však z toho neporozuměli ničemu. To slovo bylo jim skryto a nepochopili, co bylo řečeno.
35Když pak se přibližoval k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.
36Když uslyšel, jak zástup jde mimo, tázal se, co to jest.
37Řekli mu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38I zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
39Ale ti, kteří šli napřed, domlouvali mu, aby mlčel. On však ještě hlasitěji volal: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
40I zastavil se Ježíš a kázal ho k sobě přivésti. Když se přiblížil, otázal se ho:
41„Co chceš, abych ti učinil?“ On řekl: „Pane, ať vidím!“
42I řekl mu Ježíš: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“
43Ihned prohlédl a šel za ním a velebil Boha. A jakmile to veškerý lid uzřel, vzdal Bohu chválu.